O tele a duši

Skvělá maďarská romantika, kde se mísí drsné záběry z prostředí jatek s velmi jemnou romantikou dvou rozbitých lidí. Každý je rozbitý jiným způsobem a film O těle a duši je spojuje opravdu elegantním a zajímavým způsobem. Příjemné tempo a velmi zajímavě se vyvíjející vztah dvou lidí. Závěrečná eskalace byla až překvapivá, ale tak nějak se to asi dalo čekat a ve finále to k filmu sedí. Ideální volba pro všechny, kteří hledají lehce nekonvenční romantický film. (07.03.2018)

Postavy Endre a Mária zůstávají tak trochu rébusy a objevování jejich slabostí v průběhu filmu je samo o sobě radostí. Do klasického plynutí zasahují snové scény, v nichž se z protagonistů stává zvěř v diametrálně odlišném prostředí zimního lesa. Tato rovina se stává metaforou jakéhosi zamilovaného okouzlení přítomného v každém nevinném navazování vztahu. Ačkoli O těle a duši hovoří o poměrně excentrické dvojici, působí v této tematice velmi univerzálně a bere za svou inspiraci romantickými dramediemi. Enyediová ale dokáže každou scénu opatřit rafinovanou lehkostí, které v mainstreamu chybí, a skvělými vizuálními prostředky (časté frontální kompozice a hry s hloubkou ostrosti). Zůstává jen krok od mistrovského kusu – za jediné podstatnější pochybení by se dalo považovat rozhodnutí zobrazit psychický syndrom jako neškodně roztomilou věc a socializaci jako usměvavou hru. (08.08.2017)

Podle ohlasů jsem čekala trochu silnější zážitek, možná jenom nejsem ta správná romantická duše, kteoru by tento příběh nějak citově zasáhl. Nicméně bylo vtipné sledovat, jak si ty dvě postavy k sobě hledaly cestu. Alexandra Borbély byla ve své roli skvělá, Géza Morcsányi už mě tolik ze židle nezvedl. Scéna z jatek možná zbytečně až moc detailní, protože jsem v tu chvíli musela okamžitě brečet, avšak takový pocit jsem z děje poté už nedostala. Závěr byl ovšem asi druhá nejsilnější věc ze scénáře a vyvolala ve mně smích i lítost. Takže silné momenty to mělo, průměrný dojem ale převládá. (23.02.2018)

Popravdě, čekal jsem víc. Ona je to taková pomalá atypická love story, která by ve stejném stylu mohla mít i hodinu čtyřicet (možná i hodinu a půl) a nic by se nestalo. Úplně bych vystřihl scénu se žiletkou, to je v dnešní době už takový kýč, že je to spíš k smíchu a některé scény by si taky zasloužily zkrátit. Jinak se mi ale líbilo vedení příběhu (které je žel nepřekvapivé, ale nevadí), hodně se mi líbilo to propojení se sny a scéna s analytičkou, kde vše vyjde najevo, je na celém filmu ta nejlepší, pak se mi líbila i kamera a ani herecké výkony nebyly špatné a překvapilo mě, že Borbély je původem ze Slovenska, každopádně v rámci toho co měla hrát podala nejlepší výkon. Ale emocionálně mě to moc neoslovilo a zoufale jsem doufal v nějaký přesah či hlubší myšlenky - a k tomu nedošlo. Je zajímavé vidět to spojení dvou duší i přes vady jejich těl, ale víc v tom skutečně není. Dokonce v tom je minimum psychologie a ta mi tady chyběla celkem dost. Skutečně to patří do škatulky "festivalový film" - je to jiné, neobvyklé, nepřipravené diváky to zarazí, je to dlouhé, ale zároveň je to jednoduché jak facka, aby to pochopil každý. Já ale od filmu, který se považuje za umělecký, čekám mnohem víc. Ale jinak to není špatné, nápad je zajímavý a své kouzlo to má - jen se na tom dalo ještě víc pracovat. Kor když pár scén působí, že by mohly mít přesah, ale nakonec s nimi režisér bohužel nijak nepracuje. 3* (15.01.2021)

Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům. (01.08.2017)