O tele a duši

Velmi citlivé, excelentně sehrané a zrežírované, i když dějové zbytečně opatrné, nechávající diváka na pochybách, v lepším případě ho film nabádá k práci s fantazií či k jakémusi vlastnímu dokončení. Mezi kalužemi krve, jež jsou pro tyto lidi součástí zaměstnání, se odehrávají vcelku klasické kolegiální vztahy obyčejných lidí, se stejně laděnými starostmi. Kadeřnice, nákup, zhodnocení ženských postav, buranské vtípky, sem tam souboj s vlastním charakterem. Do tohoto krvavého koloběhu obyčejnosti a smrti vstupuje jedna drobná, na první pohled chladná, bytost. Striktně dodržuje předpisy i společenskou morálku, včetně nekompromisní upřímnosti, je to zakřiknutá Sněhurka postávající ve tmě...uvězněná, jako zvíře pár metrů od ní. Zakouká se do ní jeden tělesně postižený starý mládenec, který už vlastně ženy pověsil tzv. na hřebík. Mám tedy prostředí, muže a ženu, romance o nádherném, snovém souznění duší může v pohodě začít. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (28.11.2017)

Ide u surrealisticky nasnímaný príbeh dvoch ľudí, ktorých navonok nespája v podstate nič až na to, že majú rovnakého zamestnávateľa. Spája ich však niečo, čo je za hranicou bežného vnímania. V jeden krásny deň sa vedenie firmy ktoré spracúva hovädzia mäso (ide o bitúnok) rozhodne, že podrobí psychologickými testami zamestnancov: sem patria aj obsahy snov. Práve tu sa zistí, že hlavné postavy zdieľajú spolu ten istý sen. Každý za seba, každý za svoju postavu. On je jeleň ona laň. Snímka je originálna, má svoju atmosféru, ako už z názvu vyplýva má dušu aj telo :D. Zabaví cinefilov, pošteklí krvou a bizarnosťou, ktorá však bohužiaľ patrí ku každodennému životu (takže zakrývanie si očí pred realitou neodporúčam) a má celkom dynamický dej, na to, že ide o festivalovú záležitosť. Aj bežný divák si to pokojne môže užiť a nebude trpieť pri dlhočizných statických záberoch ako to pri podobne ladených filmoch býva. Za mňa 4,5*. (26.08.2021)

Popravdě, čekal jsem víc. Ona je to taková pomalá atypická love story, která by ve stejném stylu mohla mít i hodinu čtyřicet (možná i hodinu a půl) a nic by se nestalo. Úplně bych vystřihl scénu se žiletkou, to je v dnešní době už takový kýč, že je to spíš k smíchu a některé scény by si taky zasloužily zkrátit. Jinak se mi ale líbilo vedení příběhu (které je žel nepřekvapivé, ale nevadí), hodně se mi líbilo to propojení se sny a scéna s analytičkou, kde vše vyjde najevo, je na celém filmu ta nejlepší, pak se mi líbila i kamera a ani herecké výkony nebyly špatné a překvapilo mě, že Borbély je původem ze Slovenska, každopádně v rámci toho co měla hrát podala nejlepší výkon. Ale emocionálně mě to moc neoslovilo a zoufale jsem doufal v nějaký přesah či hlubší myšlenky - a k tomu nedošlo. Je zajímavé vidět to spojení dvou duší i přes vady jejich těl, ale víc v tom skutečně není. Dokonce v tom je minimum psychologie a ta mi tady chyběla celkem dost. Skutečně to patří do škatulky "festivalový film" - je to jiné, neobvyklé, nepřipravené diváky to zarazí, je to dlouhé, ale zároveň je to jednoduché jak facka, aby to pochopil každý. Já ale od filmu, který se považuje za umělecký, čekám mnohem víc. Ale jinak to není špatné, nápad je zajímavý a své kouzlo to má - jen se na tom dalo ještě víc pracovat. Kor když pár scén působí, že by mohly mít přesah, ale nakonec s nimi režisér bohužel nijak nepracuje. 3* (15.01.2021)

Mile rád uprednostním nápadité európske drámy, ktoré nie sú iba nedejovou kolážou, ale snažia sa invenčne a energicky tematizovať svoje príbehy - v tomto prípade chladná romanca o dvoch ľudí trpiacich telesnou a psychickou zmrzačenosťou. Páči sa mi štýl, ktorý je senzibilne až krehko poňatí, pritom akcent a naliehavosť konfliktov je vážna ale občas vyznie teatrálne až ironicky. Skrátka, celkovo mi Enyedine zásahy prídu atraktívne pre diváka, sú ale stále dosť kinematograficky úsporné. Ani zmienené metafyzické snové sekvencie filmu neoberajú na vážnosti a relevancii, povedal by som, že symbolické hľadisko nereálnych situácií vyobrazených vo filme vo viacerých oblastiach je skvelým metaforickým príkladom ako sa dajú kreatívne popisovať príbehy zo života nielen z hľadiska fyzickej vizualizácie, ale aj za zákutím vedomého a zdravotného stavu. (12.01.2019)

Jeden z mojich najsilnejších festivalových zážitkov vôbec. Čisté zábery na panenskú prírodu a ich dokonalé prepojenie na hlavných hrdinov. Originálne dialógy, snová atmosféra a v nej tiché pohľady dvoch ľudí, ktorí viac ako cez slová vzájomne komunikujú prostredníctvom svojich zlomených duší. Celú snímku sprevádza minimalizmus, vrátane hudobnej zložky. Tá vystúpi najmä v scéne, kedy sa v sále začali z kabeliek vyberať vreckovky. Bol to ten moment, v ktorom existujete len vy a plátno. Na ničom inom na svete v tej chvíli nezáleží, iba na príbehu, ktorý sa pred vami odohráva. Videné na AFF 2017. (01.07.2017)