O tele a duši

Název je trefný, především o tom příběh je... je sice možná trochu naivní, za to netradiční a jednoduše dobře napsaný. Diskutované záběry z jatek v něm neruší, naopak tvoří protipól nádherným snovým pasážím - opravdu takové vykoupení, z denní pracovní reality. Obě tyto příběhové roviny jsou nádherně natočené (samozřejmě každá svým způsobem), řekl bych až dokumentárně... především jatka. Máté Herbai umí a je to znát i v jiných scénách, například všemožné detaily, ty nelze nevidět třeba ve scéně v parku. Výborným nápadem jsou potom rozhovory solniček, či panáčků... scény, které přivodí i úsměv, i když nejen ty... ona to totiž opravdu je i "komedie". Závěrečné řezání je tak trochu očekávaným vyústěním situace, tedy ho nelze považovat za zbytečné a stejně tak tuto scénu nepovažuji za přehnaně násilnou. Film naopak vhodně naráží na časté problémy dnešní doby plné stresu, je třeba se víc dívat a nevidět jen násilí, nebo Alexandru Borbély... ta ovšem samozřejmě výborná! Její postava, i přes ten chlad (či díky němu) prakticky hned zaujme a svým výkonem neuvěřitelně baví. Nadšení je velké, ale přesto jsem čekal ještě větší. A vůbec, jak je to těmi sny? 80% (21.10.2017)

[Be2Can - Evald] film má pro mě 2 roviny. První je, že jsem na představení potkal super sympatickou žábu, která mě prosila, ať si nesedám na svoje místo (na něm seděla ona) a přitom mi aktivně opakovaně nabízela, že mi podrží pivko. Já sice vedle ní sednul a pivko ji opakovaně nechal podržet. Avšak blbec jsem se neosmělil a nikam ji nepozval a o číslo si neřekl. To je ta smutnější část. Druhou rovinou je film samotný, který dokáže pobavit jako dlouho nic viděného a to jsme toho už viděl hodně a hodně. Námět je sice naprosto jednoduchý, ale svou neotřelostí naprosto dokonalý. Hlavní představitelku, jakožto zástupkyni všech možných poruch jako Aspergerova syndromu, OCD, autismu a bůh ví čeho ještě, si jí musíte zamilovat (stejně jako Sagu Norén z kriminálního seriálu Most). Finální procitnutí ve vaně je naprostým vyvrcholením... 83% (10.10.2017)

Hodně těžký romantický příběh. Do hlavy obou hrdinů vůbec nevidíte. Jen pozorujete, jak se k sobě snaží dostat a jak jim to vůbec nejde. Do toho tvůrci nešetřili záběry z jatek, které bych si klidně odpustil. Chápu ale, že to představuje určitý odraz toho, v čem hlavní postavy žijí, a kde notně postrádají trošku toho lidského cítění. Závěr nicméně dokázal, že nemít tento film Alexandru Borbély, tak je minimálně poloviční. Ta se do své melancholicky smutné role vysloveně převtělila a udělala filmu velkou službu. (11.02.2018)

Ide u surrealisticky nasnímaný príbeh dvoch ľudí, ktorých navonok nespája v podstate nič až na to, že majú rovnakého zamestnávateľa. Spája ich však niečo, čo je za hranicou bežného vnímania. V jeden krásny deň sa vedenie firmy ktoré spracúva hovädzia mäso (ide o bitúnok) rozhodne, že podrobí psychologickými testami zamestnancov: sem patria aj obsahy snov. Práve tu sa zistí, že hlavné postavy zdieľajú spolu ten istý sen. Každý za seba, každý za svoju postavu. On je jeleň ona laň. Snímka je originálna, má svoju atmosféru, ako už z názvu vyplýva má dušu aj telo :D. Zabaví cinefilov, pošteklí krvou a bizarnosťou, ktorá však bohužiaľ patrí ku každodennému životu (takže zakrývanie si očí pred realitou neodporúčam) a má celkom dynamický dej, na to, že ide o festivalovú záležitosť. Aj bežný divák si to pokojne môže užiť a nebude trpieť pri dlhočizných statických záberoch ako to pri podobne ladených filmoch býva. Za mňa 4,5*. (26.08.2021)

Sladce unikavá i bolestně fyzická jateční romance, které dominuje plachá kreace Alexandry Borbély, klidná, úhledná kamera Máté Herbaie a schopnost vytvořit v prostředí, kde se zabíjí zvířata a porcuje maso až překvapivě křehkou a lyrickou atmosféru místa, v němž se potkají dvě duše. Dlouhá tvůrčí pauza Ildikó Enyedi se nejspíš lehce podepsala na lehčím zápolení s rytmem, ale tahle zdrženlivá rozprava o limitech těla a volnosti duše i tak patří k hlubokým zážitkům. (01.08.2017)