Réžia:
Jaromil JirešScenár:
Jiří HubačKamera:
Jan MalířHudba:
Miroslav KořínekHrajú:
Martin Dejdar, Gabriela Wilhelmová, Kamil Halbich, Michaela Kuklová, Barbora Kodetová, Jana Hlaváčová, Vilma Cibulková, Zuzana Bydžovská, Zlata Adamovská (viac)Obsahy(1)
Zvláštní příběh o lásce, tanci a neumírání se odehrává koncem čtyřicátých let. Do plicního sanatoria přichází mladý muž, taneční mistr Mayer. Jeho diagnóza je vážná - tuberkulóza. Své nemoci se však nepodává a začne proti ní aktivně bojovat tancem i optimismem. Postupně získává další pacienty, kteří se dosud trpně poddávali svému údělu. Zanedlouho však jeho nemoc propukne v plné síle a záludnosti. Tváří tvář smrti je zosobněním lidské odvahy a pozitivního přístupu k životu. Film režiséra J. Jireše podle scénáře J. Hubače získal ceny Český lev 1995 za hlavní herecký výkon Martinu Dejdarovi a za nejlepší zvuk. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (128)
ČT2 HD - Úplně jsem zapomněl, že má česká kinematografie takovýto povedený snímek z nemocničního prostředí. Dejdar ještě v době, kdy opravdu hrál a nepitvořil se v přiblblých TV seriálech (vyjma Zdivočelé země) a různých TV show, apod. V Učiteli tance předvedl výkon, který si diváka získá. Smutné a úsměvné zároveň. 70% (with J.) ()
Tuberák Martin Dejdar to v sanatoriu rozjede na plný pecky a nakonec se protancuje až ke smrti. Zvláštní film o dnes už prakticky zapomenutý nemoci, kterej kombinuje humor i nějaký ty vážný situace. Neni to sice žádnej zázrak, ale docela mě to bavilo. A je neuvěřitelný, že před nějakejma 20 lety Dejdar mohl hrát hlavní roli ve filmu, kde mu křoví dělali herci jako Zindulka, Kopecký nebo Hálek. A nakonec to dotáhnul k tomu, že moderuje "zábavný" pořady a hraje ve stupidních seriálech. 65% ()
Jde o povedenou a silnou věc... Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí..Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela.Nemoc ho však nasměřoval ke změně hodnot a objevuje psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. Jiří Hubač nejdříve napsal divadelní hru "Modrý pavilon" ,která byla hrána na Malé scéně ND, a až později převedl stejné téma pro televizi. ()
Přiznám se, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, jak pěkný film to je. Ta metafora tance jako boje proti smrti a umírání… Opravdu povedený film, ve kterém Dejdar předvádí zřejmě svůj herecký vrchol. Za zmínku také stojí výkony Bydžovské (zde byla krásně roztomilá), Hlaváčové (na pohled přísná, ale když jde do tuhého, tak laskavá a starostlivá sestřička) a Holuba. Hlavně kvůli závěru zaokrouhlím na čtyři hvězdy, a pevně věřím, že za čas si zase tuhle lekci tance a života opět dám. ()
Co já vím, tak to byla taky jedna z nejlepších Dejdarových rolí, kde jsem měla slzy na krajíčku. Silná touha žít a tancovat mu dávala sílu k povzbuzení i těch druhých, kteří sdíleli podobný osud jako on, dokud mu síly stačily. Mě tady ve své roli dokonale přesvědčil, že umí, ale jak je to s ním dnes, to bych už musela asi trochu pátrat. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (9)
- Scénář Jiřího Hubače je z velké části autobiografický zážitek, kdy on sám onemocněl po válce smrtelnou tuberkulózou a rok byl upoután na lůžko v nemocnici na Bulovce. V podstatě čekal na smrt, protože léčba tenkrát nebyla a mladý Hubač se denně setkával se smrtí. Do té doby byl velký sportovec a literatura či psaní jej v podstatě míjela. Nemoc ho však nasměrovala ke změně hodnot a objevujil psaní a čtení, protože nic jiného dělat nemohl. (sator)
- Českého lva 1995 za Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli získal Martin Dejdar, za Zvuk byli oceněni Václav Hála a Ivo Špajl. (M.B)
- Natáčení probíhalo za plného a nepřerušeného provozu Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze. V té době tam bylo asi 80 dětí a personál musel dbát na to, aby např. neplakaly a nerušily tak natáčení, navíc byla k dispozici 1 chůva, která rozdávala dětem dudlíky. I přesto se mnoho záběrů muselo právě kvůli pláči dětí opakovat. Na uspávání dětí se v případě potřeby podílely i dámské členky štábu. [Zdroj: Lidovky.cz] (alonsanfan)
Reklama