Potopa

Historická trilógia Henryka Sienkiewicza: "Ohňom a mečom", "Potopa" a "Pan Wolodyjowski", ktorá sa odohráva v 17. storočí, keď vrcholila veľkosť a sláva poľského kráľovstva sa postupne venuje trom veľkým vojnám, ktoré viedli Poliaci v tomto období - vojna proti ukrajincom, kozákom a tatárom počas povstania Bohdana Chmelnického (Ohňom a mečom); vojna proti dovtedy neporazeným Švédom (Potopa) a vojna proti Turkom a Tatárom (Pan Wolodyjowski). Všetky vojny začali pre poľsko katastrofálne ale nakoniec viedli k veľkým víťazstvám. Filmy pomerne verne sledujú knižnú predlohu a patria k tomu najlepšiemu medzi historickými filmami. Pomerne verne je tu zobrazená slávna poľská ťažká jazda - okrýdlení dragúni, ktorých neskôr ešte dlho využíval pri svojich výbojoch aj Napoleon a objavili sa dokonca aj v Mexiku, kde ich služby využíval samozvaný cisár Maximilián, neskôr porazený a popravený Juarezom. Ešte ako malý som čítal knižné predlohy, ktoré mali rodičia a potom neskôr v televízii nedočkavo sledoval jednotlivé časti filmu, ktoré STV dávala vzhľadom na ich dĺžku ako trojdielny, resp. päťdielny seriál. Možno len doporučiť všetkým milovníkom dobrých historických filmov, kde si na svoje prídu jak milovníci bojových scén, jednak romantici. Hoci je zaujímavé, že napriek tomu, že historicky časovo nasledujú filmy v poradí "Ohňom a mečom", "Potopa" a nakoniec "Pan Wolodyjowski", tak boli sfilmované v presne v opačnom poradí "Pan Wolodyjowski (1969)", "Potopa (1974)" a nakoniec "Ohňom a mečom (1999)". (30.09.2008)

Přímo dechberoucí převedení Sienkiewiczova románu na filmové plátno, jehož atmosféra z filmu přímo sálá. Krev je krvavá, šavle rezaté, všude bláto a sníh. Tohle se dnes už bohužel netočí. Bez digitriků a hyperakční kamery se zřejmě neobejdem. Navíc s výtečnou hlavní postavou - plukovníkem Ondřejem Kmiticem, který není neprůstřelnou snůškou všech ctností, ale obyčejným zranitelným chlápkem s množstvím mušek a much ve výborném podání Daniela Olbrychského. (10.12.2008)

Další z monumentálních filmů o historii Polska. Stopáž je monstrózní. Výprava, kostýmy, hromadné scény i koně jsou opět ve vynikající a vysoké kvalitě. I ta romantická linie zdá si mi lépe propracovanější. Je to snad až arogantní odvaha, když se někdo pokouší stvořit něco tak mohutného. Ale povedlo se. Sice je pravda, že Švédové jsou hybnou silou, ale především se zde řeší vnitrostátní potyčky, intriky, občanské bojůvky a osobní potřeby, které jsou nadřazené nad státní. Hrdina příběhu, vojenský velitel Andrzej Kmicic (skvělý Daniel Olbrychski), prodělává ukázkovou proměnu. Mění jeho lidské vlastnosti, utlumuje jeho krvavou nespoutanost a divokost, dává mu šanci na napravení všech svých zločinů a chyb a dělá z něj ideál muže i hrdinu národa. Osudová femme fatale je zde urozená a ctnostná Olenka Billewiczówna (Malgorzata Braunek), vzbuzující žádostivost u nejednoho urozeného muže. Stranu Zla, zrádců a intrikánských prospěchářů zastupuje litevský kníže Janusz Radziwill (Wladyslaw Hancza), toužící po královské koruně, neméně ambiciózní a navíc prostopášný Boguslaw Radziwill (dobrý Leszek Teleszynski), Radziwillův vojevůdce Kuklinowski (Arkadiusz Bazak), a švédský král Karol X Gustaw (Leon Niemczyk). Stranu Dobra a Pravých Poláků zastupuje starý známý a věrný vojevůdce Michal Wolodyjowski (Tadeusz Lomnicki), důvtipný vojevůdce Jan Onufry Zagloba (Kazimierz Wichniarz), věrný Kmicicův pomocník Soroka (Ryszard Filipski), svérázný Kiemlicz (Franciszek Pieczka), jeho synové Damian (Leslaw Janicki) a Kosma (Waclaw Janicki), královský vojevůdce Stefan Czarniecki (Wieslaw Golas), a samozřejmě polský král Jan II Kazimierz (Piotr Pawlowski). Je to monumentální až monstrózní dílo, které si ale překvapivě dokázalo udržet slušnou kvalitu. (01.02.2015)

Natočiť Sienk iewica, to si vyžaduje odvahu a um, zložitá kniha a urobte z toho jednoduchý príbeh. 300 minút je dosť, no kniha by bola na 3000 minút. Dobrý výber hercov a prvé dve hodiny dosť zaujímavé. Žiaľ pozornosť diváka s pribúdajúcim časom ochabuje. Navyše pri nepoznaní poľkých historických reálií to môže vyznieť únavne a nezrozumiteľne. (09.04.2018)

Polská kinematografie se koncem 60. a počátkem 70. let vyznačovala především výpravnými historickými eposy. Potopa mezi nimi zaujala jedno z nejpřednějších míst, a zcela po právu. Výborné herecké výkony, skvělá práce s kamerou, realisticky zobrazované bitvy, hold, tehdy to ještě polským filmařům šlo. (03.04.2003)