Ohňom a mečom

Tříhodinové povídání o tom, jak se Rzecpospolyta nakonec dohodla s kozáky a ještě do toho namíchali tatarák s Tuhaj bejem. Jediné štěstí, že Rusko mělo v té době jiné starosti, ale ono to napravuje teď. Zatímco pan Jakubisko pohrdl luxusním tématem a udělal z něj pošahanou haluz, Pšonkové vzali slušný historický román a ačkoliv ho celkem věrně a bez fantazie přepsali, udělali z něj takové dílo, že jsem musel všechny čtyři kusy dát naráz a málem mi vyschly rohovky. Juraji, kurva, takhle se dělají bitevní scény! Žebrovský má charisma, že by na něm utáhl proti vodě...no to co normálně utáhne tři lodě. Obouručák pana Podbipiety je impozantní, Zaglobovo panděro též a pan Wolodyjowski vypadá jako ňouma přesně do té doby, než tasí. Šavli samozřejmě. Jedinou malinkou skvrnkou na kráse je panna Helena, jejímuž panenství pravděpodobně pan Skřetuský věřil pouze díky dlouhé době strávené ve výhradně pánské společnosti. Bitky jako prase, romantika jako prase, nádherné scenérie (jako prase samozřejmě), prostě celkově velmi vepřový film. A tak, zatímco pan Nižnánsky pláče a mlátí hlavou o strop rakve (já vím, že Juraj neměl autorský práva, no právě!), Sienkiewicz může uznale pokývat ohnilou hlavou, převalit se na pravý bok a dál odpočívat v pokoji. (12.09.2014)

Ohňom a mečom. Film, ktorý sa s hrdosťou môže pýšiť titulom jeden z výborných historických veľkofilmov. Pozoruhodné na ňom je aj fakt, že pre našinca zo strednej Európy môže byť zaujímavým faktom to, že sa vlastne jedná o dejiny kúsok od našej rodnej hrude. Mapujeme pomocou neho situáciu na Ukrajine, kde sa Kozáci, Tatari a Poliaci snažia dosiahnuť svoj kúsok územia. Trpí tím najme obyčajné obyvateľstvo – prostý sedliaci. V tej dobe aspoň mali tú výhodu, že boje sa odohrávali na planine resp. poli a nedochádzalo ku zbytočným stratám na civilnom obyvateľstve. Vec, ktorá ako prvá človeka zaujme, teda mňa bol zoznam historikov a odborníkov, ktorí sa podieľali na výrobe. Je jasne aj z tohto vidieť, že tvorcovia si na svojej práci dali záležať. Diváka upútajú aj podivné fúziská, ktoré nosí každý herec tohto filmu. Ani chlastom sa v tej dobe nešetrilo a kto nevypil dvojdecák do dna bol vadný. Henryk Sienkiewicz dokázal overený termín, že história sa opakuje, síce historický film založený na politických udalostiach okolo rokov 1650, ale jeho obsah si krásne môžeme preniesť do súčasnej doby a vecí čo sa odohrávajú na Ukrajine. (15.03.2015)

Když vám někdo řekne, že vydržíte sedět tři hodiny a zírat, nebudete mu věřit. Pak si pustíte Ohněm a mečem a zjistíte, že je to pravda. Ojedinělý snímek. Nesouhlasím s názorem, že si nezadá britsko-hollywoodskými středověkými klasikami. On je předčí. Našlapaný film, drsný, křupanský a syrový - tak jako epocha, kterou popisuje. Má ostré tempo, ale i příjemné momenty, je plný krásných postav (vědma s úžasnou Rusłanou Pysanka, Jan Onufry Zagłoba, muž diskutující s vepřem a bojující s vlajícím praporem, charismatický Adam Ferency jako chán) zdaleka se nesoustředí pouze na hlavní postavy. Dalo by se říct, že jde o plejádu skvělých polských herců několika generací. I když má milostnou zápletku, je tu s romantikou nakládano velice jemně, slouží k oživení, ale nesklouzává do kýčovitého klišé. To hlavní se odehrává v bitvě. Film skončí a vy litujete, že nemá pokračování. scénář: Jerzy Hoffman, Andrzej Krakowski kamera: Grzegorz Kędzierski Výstižný komentář: sportovec (06.11.2014)

Budu se snažit u hodnocení tohoto filmu zůstat na zemi. Ale přesto : polský velkofilm, nádherný, výpravný, historicky pravdivý,úžasný s vynikajícími výkony všech herců. Nikdo nepřehrával, zdá se, že se všichni ve svých rolích vyžívali. Polsko má úžasnou historii, co nájezdů a válek prožilo od svých nejbližších ale i vzdálenějších sousedů, takže se nelze divit, že mají nepřekonatelnou averzi vůči všemu, co jde z východu. ONI VĚDÍ SVÉ... Je to první díl velkolepé trilogie podle románu Henryka Sienkiewicze (Nositele Nobelovy ceny za literaturu z r.1905). Druhý díl je POTOPA a třetí PAN WOLODYJOWSKI. Vše zfilmoval režisér Jerzy Hoffman - a báječně !! (28.07.2009)

Jak vidno, i Poláci zvládají být epičtí, byla radost sledovat ty bitevní scény a šermířské souboje, které se režiséru Jerzymu Hoffmanovi podařilo zinscenovat. Na druhé straně bych se vyvaroval toho přemýšlet o Ohněm a mečem co do síly sdělení jako o východoevropském Statečném srdci, k tomu prezentovanému příběhu chybí jako svorník myšlenka národně osvobozeneckého boje (kterou by paradoxně skrze figuru - zde negativně vykresleného - Bohdana Chmelnicého mohl za jiné konstelace nabídnout ukrajinský film). Ostatně se mi zdá, že historická linka nenabízí divákovi tolik, jako linka romantická, resp. funguje převážně jako kulisa pro zápas lásky rytíře Jana (Michal Zebrowski) a sličné Heleny (Izabella Scorupco) proti úkladům kozáka Bohuna (Aleksandr Domogarov), poučení o historii polského národa bych hledal jinde. Co bych však ocenil, je jemný humor filmu, Krzysztof Kowalewski jako Zagloba si pro sebe krade každou scénu. Ovšem Sienkiewiczovu knižní předlohu si (spolu s romány Potopa a Pan Wolodyjowski) v budoucnu rád přečtu. Díky za tip uživateli jarous. 65 % (15.03.2024)