Helimadoe

Opojná je melodie, když se znovu strunky první mízy rozezní. Múza láska dala mi tvé jméno, když se rozednilo. Sladkou medicínu nemocnému. Rajský tón, /t/akt amorkovský. V zátiší kousek cudného erotické pelu, "menu" prchavého vzrušení..."Tvá ňadra, jako dva ranečky převázané mašličkami z hedvábí. Sliny se sbíhají, ochutnávám, rozbaluji..." (10.04.2019)

Nízké hodnocení nechápu. Z porevolučních filmů jeden z nejlepších, snad proto, že se ještě nesoustředil ani na "boj" se socialismem ani na témata z velkoměstského prostředí, ale byl pěknou adaptací díla Jaroslava Havlíčka, který je dnešní generací čtenářů neprávem opomíjen, přestože napsal třeba i Petrolejové lampy. Josef Somr předvedl nádherný výkon v roli trochu podivínského lékaře Hanzelína, který cepuje svých pět dcer (kromě malého miláčka Emy), aniž si uvědomí, že chtějí mít vlastní život. A tak tři z nich už jsou odepsané staré panny a čtvrtá, také v pěkně podané úloze Lucie Zedníčkové, se proti svému otci bouří a vzbouří. A ovšem i malý puberťák v trošku slaběji zahraném Jakubem Markem, do toho má hodně co říct. Jo, první lásky, kdeže dávné sněhy jsou... (10.04.2019)

Zatímco Juraj Herz si na Petrolejových lampách zlomil třeba ruku, Jireš si na tomhle přepisu Havlíčkova románu zlámal vaz. Převádět Havlíčkovu prózu na filmové plátno není jednoduché. Přestože tohle není typické Havlíčkovo dílo, určitě není tak složité zfilmovat lyrický příběh jako psychologický román. Nejlépe se s Havlíčkem asi vyrovnal Jiří Bělka, který natočil pro televizi Neviditelného (1965). (05.05.2006)

Když jsem šel na film někdy v tom 92/93 roce, bylo mi snad jen o pár měsíců více, než hlavnímu hrdinovi. Takže asi pochopíte, že jsem příběh prožíval s ním. Mě by to ale tedy táhlo spíše k Marii (Ljubu Krbovou jsem si tehdy zamiloval opravdu hlubokým obdivem). Literární předlohu jsem nečetl (hodlám napravit), tehdy jsem ani nevěděl, kdo to Jireš je, ale film na mě stejně působil i po těch dvaceti letech. Pořád jej považuji za nejlepší český porevoluční film. Somr je výborný, až teď jsem zjistil, že již tehdy vlastně hrál mého budoucího tchána. On tedy není doktor, ale povahově a názorově jedno jsou. (01.09.2013)

Havlíčka v českém filmu nikdy nebylo dost, často inspiroval k těm nejlepším dílům Herze, Svobodu nebo Kleina. A pokud si v něm více četl Jireš, dopadlo to opět lahodně. Skromnější podmínky porevolučního filmu sice nemohly nabídnout takovou opulenci zázemí ve výpravě, jako předchozí dekády, ale i tak vzniklo zastavení nadčasového charakteru. Vysloveně příjemný zážitek s citlivým vedením herectva, jež se může pyšnit tím, že má Helimadoe ve své filmografii. (14.01.2017)