Helimadoe

Sytými, na několikrát nanášenými barvami je podáván příběh rozrušeného dospívajícího mládí a jeho prvních tužeb a snů. Obležení dívky muži je tradičním tématem národních kinematografií, opačná situace naopak výjimkou. Citové škobrtání všech se všemi nabízí také příležitost pohlédnout pod fasádu víceméně zralého ženství hrdinova okolí. Neobvyklý úhel tohoto pohledu ozvláštňuje jinak triviální fakta a prahy dospívání a propůjčuje jim magii se blížící ráz. Filmové ztvárnění se přiblížilo svou kvalitou Havlíčkově literární předloze, místy ji snad i překonalo. V kontextu kvality a dosažené úrovně devadesátých let lze oprávněně mluvit o nadprůměrném dílu. Otázkou zůstává, kolik generací budoucích diváků s touto charakteristikou bude ochotno souhlasit. (05.11.2007)

Nízké hodnocení nechápu. Z porevolučních filmů jeden z nejlepších, snad proto, že se ještě nesoustředil ani na "boj" se socialismem ani na témata z velkoměstského prostředí, ale byl pěknou adaptací díla Jaroslava Havlíčka, který je dnešní generací čtenářů neprávem opomíjen, přestože napsal třeba i Petrolejové lampy. Josef Somr předvedl nádherný výkon v roli trochu podivínského lékaře Hanzelína, který cepuje svých pět dcer (kromě malého miláčka Emy), aniž si uvědomí, že chtějí mít vlastní život. A tak tři z nich už jsou odepsané staré panny a čtvrtá, také v pěkně podané úloze Lucie Zedníčkové, se proti svému otci bouří a vzbouří. A ovšem i malý puberťák v trošku slaběji zahraném Jakubem Markem, do toho má hodně co říct. Jo, první lásky, kdeže dávné sněhy jsou... (10.04.2019)

Chtěl jsem zde ocitovat pár vět, které jsou k filmu uvedeny v Lexikonu českého filmu od Cinemy, nicméně za mě to udělala balba (která je buď onoho textu autorkou, nebo to sem prostě opsala). Nicméně já jsem chtěl tyto řádky uvést proto, že s nimi nesouhlasím. Knihu jsem sice nečetl, ale rozhodně si nemyslím, že by ve filmu musela být dopodrobna rozebrána psychologická motivace (ani když je to podle Havlíčka). A taky nemám pocit, že by cokoli bylo podřízeno výrazné výtvarné stylizaci. Pro mě to byl prostě příjemný a zajímavý film. (02.01.2008)

,,Strašně jsem se styděl za nedostatek odvahy říci pravdu." Havlíčkův složitý svět maloměstského prostředí, odlehčen dětskou optikou v "příběhu potěšilé pubety". Knížku jsem nečetl, ale od prvních minut filmu na mne dýchala krásná atmosféra z počátku století. Spočátku smutný příběh nemocného chlapce se rozvinul do kouzelné nálady dětských trampot, prvních zamilování a zklamání. V každém případě opravdu nevinných. ,,Naše cesta je dlážděna hříchy a omyly a my si jen můžeme přát, aby nám bylo odpuštěno." Klučina v hlavní roli nepůsobil nejvěrohodněji, ale postupně si můj divácký soucit vybudoval a silný dojem na mne rozhodně udělal také dodatečný závěr po letech. Víc než Josef Somr v roli na první pohled nesympatického doktora, který to ale nakonec myslí se vším dobře, si mne získal Oldřich Navrátil. Vskutku velice milý Jirešův film, který ve své poetice (díky pěkným holkám, mírné erotice a hudebním vložkám) má pořád ještě hodně z Valerie a týdnu divů nebo Lva s bílou hřívou. (80%) (Filmová výzva 2018 - HonzaBez) (27.07.2018)

Teď tu asi pro některé budu za debila, ale já měl celou dobu pocit, že koukám na jakýsi pokus o Rozmarné léto (poetikou), ze kterého někdo sebral drtivou většinu kladů a tu nahradila neškodná, ale taky nudná erotická fantazie. Jednoduše - prostě jsem zjistil, že mi tenhle typ poetických filmů, často točených za Československa, moc nesedí. Je to romantické, hodně romantické, taky je v tom trocha té erotiky, motá se to kolem žen, které vždycky propadnou ústřednímu chlapovi/chlapům a i nějaký ten kouzelník se v tom kupodivu často objeví. Dlouhou dobu jsem čekal na cokoli, co by mě mohlo výrazněji zaujmout, ale dočkal jsem se spíš nedůvěryhodného "příběhu" o klukovi, který je sice samá piha a sotva z něj vypadne rozvitější věta, ale i tak vzbudí velký zájem u všech pěti dcer venkovského lékaře a dvě se do něj dokonce regulérně zamilují. V realitě by to sice dopadlo tak, že by ho skoro všechny měly za zamlklého podivína bez jakéhokoli jiného výrazu (což jestli byl u jeho postavy záměr, tenhle výraz, tak klobouk dolů, protože Jakub Marek má celou dobu jen jeden a ten samý výraz) a asi by se k němu moc nehlásily, ale co s tím, je to poetický film, tam má přece logiku všechno. Jako jo, zrovna já bych si na to stěžovat neměl, ale jak mě ta poetika nedokázala moc oslovit, začalo mi vadit i tohle. Snad jediné, co se mi opravdu hodně líbilo, byl závěr, který by sám o sobě byl za plný počet a zklamané dojmy mi dokázal aspoň trochu zachránit. On a solidní filmařská stránka, byť místy lehce televizní, ale nikdy ne tolik, aby to začalo působit jako televizní film. Předlohu jsem sice nečetl a od Havlíčka znám hlavně jiná díla, ale Jirešova adaptace mě na ni určitě nenalákala. Lepší 2* (10.06.2023)