Richard Jewell

Ako kultúra, tak i jeho dnes už neoddeliteľná súčasť vo forme médií je z velkej časti zbierkou inštantných kvalít, bezobsahovosti a povrchnosti. Presne vďaka tejto konštalácií vyvráteých hodnôt môže skončiť ktokoľvek ako ľuďská troska vďaka médíím. Nie náhodou sa médiá označujú ako štvrtá hybná sila moci. V dobe, keď má zdelovaciu silu takmer každá osoba na svete, je rozoznateľnosť relevantnosti a bezpredmetnosti husárskym počinom. Aj o tom je Richar Jewell. Nenápadný film so žiariacou aurou aktuálnej problematiky z rúk majstra citlivého filmového prístupu, Eastwooda. (03.05.2020)

There is a Bomb in Centennial Park You have 30 Minutes.... Prostáček zatažen do velké, přesně kontrolované a řízené hry na dobro a zlo. Částečně se mu splnil sen, i když se na chvíli stal noční můrou. Clint i ve svém věku stále dávkuje emoce přesně tak, jak je potřeba, dokonce to nepřehání ani s tzv. tlačením na pilu, jen trochu, budiž mu odpuštěno, když pořád diktuje o desítky let mladším kolegům. Povedená a poučná věc. [Kino - Citadela] (03.04.2020)

Clint Eastwood a další zpracování příběhu o na první pohled naprosto obyčejném muži, který dokázal velké věci, ale místo vděku se mu dostává výsměch, opovržení i obvinění. Herecky skvělé, Clintova režie standardně staromilská, ale příběh mi nepřišel natolik zajímavý, aby mě bavil celou dobu a chyběli mu silnější scény a nějaké to překvapení, čím by film vybočil se zajetých kolejí. (12.06.2020)

Clint Eastwood má zkrátka tento typ filmů o "neznámých" hrdinech prostě v ruce. Richard Jewell je totiž výkladní skříní toho, čeho si na jeho práci tak moc ceníme a co tak moc milujeme. Je tu opět místy až dokumentární vyznění, vybroušené dialogy a propracované postavy, v jejichž středu stojí občas lehce naivní Richard Jewell, který se po svém hrdinském činu nepochopitelně stane podezřelým číslo jedna. Clint Eastwood s touto látkou pracuje se zaujetím sobě vlastním, takže se před Vámi na ploše čítající 131 minut rozestře skvěle napsaný a zrežírovaný příběh o muži, který se i navzdory neustálému tlaku ze strany FBI nevzdal a nezhroutil. Jediná výtka tedy směřuje pouze k občasnému přepálenému důrazu na "dojení" emocí, což občas působí vážně nepatřičně. Až na tento detail se ale ovšem jedná o filmový zážitek ze staré školy, jež z každého filmového políčka křičí, že Clint Eastwood na to i ve svých 89 letech pořád ještě má. Skvělá práce! „There's a bomb in Centennial Park. You have thirty minutes.“ (09.02.2020)

Clint je bombarďák, jeho pozdní tvorba mě dokáže nadchnout. Film vnímám jako důležitý, poněvadž: satisfaction, kterou uvidí mnohem více lidí, než jen ti, kteří tenkrát sledovali americké zprávy. Označit někoho veřejně za zločince, teroristu (v jiných případech za násilníka, pedofila...), zničit mu tak pověst i život a i když je dodatečně očištěn, nikdy už to nebude jako dřív, protože přece "na každém šprochu pravdy trochu", je něco strašného. Takové věci se dějí pod zástěrkou "děláme si jen svoji práci" nebo "veřejnost má právo na informace", síla sdělovacích prostředků je mnohdy ke zvracení, zvláště pokud se pustí do člověka mentálně mírně zaostalého, který ve své posedlosti uniformovanou profesí zachránil životy mnoha lidem. Který to sice možná udělat mohl a ano, je to divný pavouk, který chce být zajímavý, ale dokud mu to není prokázáno, měla by se tak trošku držet pec. A je mi jedno, jestli chtěl Clint nabít Trumpetovi nebo co to má být, názor mám na toto stejný. Jasně, podezření padá na řadu lidí, přítomné nevyjímaje, ovšem co se semlelo tady? Masakr. Vybabrávání s jednoduchým, bezelstně upřímným člověkem, zneužívání pravomocí i jeho dětské naivity, poškození pověsti, psychický zápřah jak pro něj, tak pro starší maminku, která krom toho, že byla vykreslena jako slušná, pracovitá paní, jistě za sebou měla velmi těžký život se svérázným synem. Neznám reálný příběh, nevím nakolik to Clint přifintil, ale řekla bych, že taková paní, v podání úžasné Kathy Bates, byla jistě ráda, že jejich život fungoval jakž takž v normálních kolejích. Richardovo excesy musely být otravné, náročné, přestože úsměvné, čili v měsících, kdy byli oba pod ostrou mediální masáží, v obležení televizními štáby, kdy jejich dům obrátily domovní prohlídky naruby, divím se, že to vůbec přežila. Toto by dohnalo k sebevraždě kdejakou silnou osobnost. Její víra v syna byla obdivuhodná a rozhodně se nelze opírat o "vím, že jsem nevinný, nic se mi nemůže stát." Sam Rockwell si v roli právníka střihl roli dalšího ultrasympaťáka, mám toho chlapa ráda a stupňuje se mi to, chlapík v hlavní roli nesmírně zajímavý, chvílemi dojemný, ... jen ty slzy přepičatěle ambiciózní, neurvalé novinářské hyeny mě tam zamrzely, nepůsobily přesvědčivě. Nebýt toho, jdu do plných. Silný příběh, pěkný film. (08.02.2020)