1945

Film 1945 nás privádza do Maďarska v období tesne po vojne, kedy sa začali vracať do svojich krajín ľudia, ktorí boli násilím vysídlení. A tieto okamihy pre niektorých arizantov boli katastrofálne a obrátili celú malú dedinku hore nohami. Celá dedina profitovala z deportácii svojich bývalých židovských susedov a tak sa každý obáva nie len o tento majetok, ale aj o svoj život. Celkovo o priebehu holokaustu bolo natočených neskutočne veľké množstvo filmov (ja sám mám ich vo svojej zbierke 337 filmov), ale o bezprostredných dôsledkoch ich je len pár. Chamtivosť niektorých ľudí a bezpracný materiálny zisk urobil z mnohých ľudí doslova zvieratá. Tento film je príbehom o tom, ako vojna nekončí aj keď už skončila, ale je to silný príbeh plný emócii, ktorý by nemal nikoho nechať ľahostajným. Nakoniec aj tento film nás presviedča, že Židia boli obeťami nielen nacistov, ale aj svojich susedov, kamarátov, ktorí nakoniec profitovali na ich úkor. Jednoducho povedané je to film o kolektívnom svedomí. (12.08.2018)

Wow. Hutné psychologické drama jako vyšité. Černota svědomí jedné maďarské vesnice dostane jednoho poválečného srpnového dopoledne pořádný šok, když se na nádraží zjeví dva navrátivší se Židé se dvěma zahadnymi bednami. A stojí to za to. Jejich příjezd působí jako rozbuška napětí, které svírá vesnici v mnoha rovinách. Příběhy svědomí jednotlivých postav a jejich démonů se tak mohou rozehrát, aby se v jednom dni jejich životy navždy změnily. Stylysticky ale i tématicky se mi neustále v paměti připomínala Hanekeho Bílá stuha. 1945 hraje na podobnou polemizující notu o zlu a vině, sleduje také několik samostatných více či méně propletených osudů jednotlivých vesničanů a zároveň drží černobílý standard s perfektní a vymazlenou kamerou. Jako bonus je tu i skvělý soundtrack. Rozhodně málo doceněný film. Aspoň prozatím. ||| DEF 2018 Brno, Scala (06.04.2018)

Arizace po více než 50 letech po "Obchodu na korze" a více než 70 letech po smotném fenoménu. I zde máme obchod, i zde máme oběšence. Zatímco v "Obchodě" jde o samotný akt, zde jde o těsně poválečné důsledky. A ty jsou stejně tak fatální. A co je zde způobilo? V podstatě nic! Vozka z pomocníkem vezoucí bedny a dva neznámí židé, vykračující za vozem, protože na voze pro ně nebylo místo. Poté co neochvějně vykonali to, co měli či chtěli, odjíždějí z vesnice pryč, aby se do ní již nikdy nevrátili. Toto mávnutí kouzelným proutkem, které Ferenc Török sleduje jako autonomní děj, vyvolává v obyvatelích vesnice bouřlivé reakce (a řekli bychom, máme-li čisté svědomí, nepatřičné). Arizované majetky nakonec zůstávají v rukou arizovatelů, ale nic už není takové, jaké to bylo dřív. Majetek jako by pozbyl na ceně a prestiži, a touha po něm, jakoby ztratila smysl. Pozn.: Skladatel soudobé hudby Tibor Szemző (dobře známý i u nás) našel adekvátní hudební výraz propojující obě dějové linie. (31.05.2018)

Mistrovsky vyprávěný kousek, který jde krůček po krůčku k závěrečné silné katarzi. Pohled žida na starostu mám v hlavě doteď. On řekl v podstatě úplně všechno. Obrazově nádherná konfrontace lidí se svým svědomím a činy. Po většinu času mně bohužel sral ten hudební minimalismus, moje vnímání příběhu a osudu postav vesnice odkláněl od toho pocitu, který vyvolával obraz, dialogy a příběh. To však nic nemění na faktu, že Maďarská kinematografie se nachází ve skvělé kondici. (10.04.2018)

Ta mlčící role židovského mladíka měla pro filmový příběh opravdu velký význam. Vyjádřil pohledem naprosto všechny myšlenky, na které hledal divák odpovědi.Dokonale nastavil starousedlíkům z vesnice zrcadlo. Velmi symbolický je v závěru filmu tmavý kouř z odjíždějící lokomotivy. Pomalý průběh vyprávění je velmi náročný na pozornost. Přistihla jsem se, že u toho usínám. Ale zajímalo mě, jak to celé dopadne, takže jsem vydržela se dívat. (31.07.2018)