Ten prokletý obrněný vlak

Aneb jak Němci přišli o V2. V tomhle filmu střílí Nácky i prakem :-)) Ale teď k věci: Tohle mohl být buďto výborný válečný film se skvělým námětem, nebo dost dobrá akční parodie. Ale dohromady to jaksi nefunguje. Vážně se tvářící příběh strašlivě sráží obrovské blbosti ve scénáří a chvílemi dost debilní hlášky nepříliš inteligentní bandy dezertérů (mimochodem, dabing Řitka video to teda moc nevylepšuje), jako parodie je to zase příliš strohé a umírá moc kladných hrdinů. Hudba působí místy komicky, když se snaží napodobit styl například Where eagles dare. S Dirty dozen bych to rozhodně nesrovnával, tam to mělo svůj vnitřní řád. Nečekáte-li příliš propracovaný scénář, ale máte rádi střílečky, může být tenhle film podle vašeho gusta. Můj Gusta ale není váš Gusta a proto takové hodnocení. (19.06.2008)

Čekal jsem trošku komediálnější příběh, ale vyšlehla na mě vážná situace s drsňáckým velitelem, který se prostě s nikým nesere, asi tak jako válka samotná, a to mě docela zklamalo. Dále jsem koukal na film, který v sobě sice ždibek černého humoru má, ale málokdy se takovému humoru dá zasmát, pokud má svojí poetiku, kterou jsem v tomto filmu zase tolik necítil. Veliká škoda, docela dost jsem se na tento film těšil. (04.08.2008)

Od taliánů jsem zvyklej na hrozný levňoučký vykradačský šroty, zrovna nedávno jsem si dal BLACK COBRU taky s Fredem Williamsonem a byl to děs, takže mi u nečekaně slušného VLAKU spadla čelist a chvíli jsem ji nemohl najít. Jak už bylo řečeno, i tady se krade ze všeho možného (námět s dezertéry z TUCTU ŠPINAVCů, jízda na motorce z VELKÉHO ÚTĚKU aj.), ale co je důležité, jsou tu vidět prachy. Tedy s výjimkou závěrečné exploze vlaku a nádraží, kdy legračně nadskakuje deska s miniaturami a mamutí plameny moc nekorespondují s velikostí ruin a trosek, ale to vem čert. Scénář i režie jsou správně lehkonohé, postavy barvité a sympatické, akce je hodně a je osvěžujícně brutální (náckové jsou koseni po desítkách) a krvavá a počítá se i to, že hrdinové omylem zmasí jednotku vlastních a že se většina z nich konce filmu nedožije. Mimochodem Tarantino už roky žvaní o tom, že natočí film stejného jména a taky z druhé světové... (22.12.2007)

Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty  z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý...  Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy. (19.12.2023)

Občasné zvládnuté scény jsou střídány hluchými místy. Asi třikrát se režisér vypne k záchvatu tvořivosti, pak si ale vzpomene, že jde "jen" o béčko a zase zapadne do průměru. Námět samotný není špatný, ale jeho zpracování trochu skřípe. Fred Williamson a jeho likvidace nácků je ovšem nezapomenutelná. Střídá dvě polohy, palba obouruč s pokrčenýma nohama a lehkým pohupováním a ještě lepší ležérní jednoruč od boku. A i na tu nahotu dojde... (31.12.2009)