Príbeh služobníčky

Seriál nemajúci obohranú zápletku. Páči sa mi, že sa príbeh delí na tri časové roviny. June ako už plnohodnotná služebnice, June sa len stáva služebnicí a June tesne predtým, než vznikli kasty. Bohužiaľ je tu minimum zásadných momentov. Dej dvoch sérii sa mohol kľudne zmáčknuť do jednej. Jednotlivé epizódy sa venujú skôr, než príbehovým posunom, vývoji postáv. A to je problém. Jednu dobu je vzťah June/Serena Waterford na úrovni A, potom B, znova A, nachvíľu C, potom B a znova A. Rovnaká nekonečná, ťažko uveriteľná horská dráha je aj vzťah June/Fred Waterford. Do toho sa Fred a Serena dokolečka striedajú v tom, kto je vlastne kápo a kto subina. Otravné. June navyše všetky epizódy sprevádza snahou predviesť všetky druhy grimás plaču. V tom plači a vzťahových šachových partiách jednoducho chýba vzrúšo, chýba dojem, že v ďalšej epizóde sa stane niečo skvelé. Problém mám vlastne s aj podstatou zápletky. Keď je na svete niekto strašne vzácny, cenený, jedna z milióna, tak nebýva otrokom. Prúser nie, ale vzhľadom na určité diery v logike a zbytočne venovaný čas vedľajším postavám, sa jednoznačne jedná o sklamanie s pachuťou feministicky zdvihnutého prstu. 3. séria pokračuje do svojej polovice v podobnom duchu. Potom však konečne niektoré postavy dosiahnu svoje dno a konečne dej prestane sledovať len emócie. Konečne začnete byť zvedavý čo a ako sa stane. Nevystrelilo to dojmy vyššie, ale rozhodne udržalo pozornosť a zvedavosť na ďalšiu sériu. 4. séria tak nejako uzatvára staré cesty a som zvedavý, akými novými sa vydá. Baví ma ten prerod June, ktorý hlavne v kontexte všetkého predtým dáva zmysel a je logický, uveriteľný. 5. séria je zameraná predovšetkým na osobnostný vývoj vedľajší postáv. Zásadné udalosti absentujú. Nemáte byť na čo a ani na koho zvedavý. Služebnice sa už definitívne utopila v slzách a nestabilných povahách. (14.09.2018)

Dokonale děsivě a přitom realisticky vylíčený zvrácený totalitní režim a skvělý výkon Elisabeth Moss, často dokáže všechno vyjádřit jen očima. Výborní jsou ale i ostatní herci a scénáristé po první sérii dobře rozvíjejí děj tam, kde knižní předloha skončila. Rozhodně doporučuji, i když to často není vůbec lehké koukání. (12.07.2019)

“POTŘEBUJU PŘEŽÍT. KVŮLI NÍ…“ /// Tak až sem nás dostala antikoncepce a jiný sračky. K režimu, kterej… no to by stačilo, protože na postupný odhalování příběh hodně sází. Je to takový dost komorní holčičí povídání vo dystopický společnosti, ze kterýho nejsu moc odvázanej (i když třeba ty gestapácký metody… takže je to i komorně drsný). Problém nemám ani tak s tím, že se tyhle nehezký věci dějou ženám. Jen je asi nedokážu naplno procítit. Elisabeth Moss mi připadá divná, obyčejná, nepřitažlivá… prostě mě nechytá za srdce. Taky ty flashbacky z doby „normálu“ jsou vo ničem. Ukazujou normální život... Hmm… jako že ženský nebyly vždycky „jenom“ madrace. (?) Dystopickej svět je prostě vždycky pro někoho horší a pro někoho lepší. Lidský práva jsou nahrazený zákonama, který ve finále ti nejmocnější stejně nedodržujou. Dala by se o tom napsat úvaha na dvě strany, ale důležitější asi je, proč jsem dal 3*. Je to tak komorní…jako bych si knihu četl sám zalezlej v koutě. Většinou to bejvá klad, ale tady… Seriál vo píchání služebnejch. Bacha není to péčko, ale feministickej pohled na jakousi budoucnost, ze kterýho vychází ženskej citovej masakr. Když si myslím, že jako už se to rozběhne, tak zase nic. Zvrácený týrání ženský duše, který zákonitě musí zasáhnout ty podobně spřízněný. Snad se i já dočkám ve II. sérii, kdy „Offred“ přestane bejt „dívkou z krabičky". /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu, kterou napsala v roce 1985 Margaret Atwood, neznám. 2.) Držej mě doma na chov. 3.) Po znásilnění vždycky utvoříme kruh. 4) Thx za titule „Sizok a audit.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.01.2018)

Teokratická dystopická diktatura řeší neplodnost lidstva. 1) Seriál ve srovnání s filmem jednoznačně boduje v zobrazení detailů každodenního života i v náčrtu psychologického pozadí hlavních postav. Plod buď požehnán. Kéž Bůh dopřeje._____ 2) Stejně jako film se i seriál zmiňuje o sociální struktuře společnosti, hospodářství a postavení Republiky Gileád ve světě jen v náznacích._____ 3) Množství zdržujících flashbacků se podílí na hlavním nedostatku díla - hrůzyplné rozvláčnosti a z ní plynoucí nudy, která mě v některých dílech vedla až k úvahám, že televizi vypnu. Byla by to ale škoda, protože ke konci má první řada až čtyřhvězdičkové parametry._____ 4) Zaujal mě 32letý přitažlivý Max Minghella (velitelův řidič Nick) a neobyčejně výstižná 35letá Elisabeth Mossová (služebnice Offred)._____ 5) 28.8.2018 - Druhá řada opakuje všechny přednosti i negativa řady prvé...skvělou atmosféru, jakož i nudící rozplizlost._____ 6) 31.10.2019 - Po úvodní první řadě a osobně laděné řadě druhé se nyní Offred stává bojovnicí. Jinak vše jako v předchozích řadách._____ 7)  22.7.2021 - Ve čtvrté řadě Offred utíká z Gileádu a úspěšně se dostane do Kanady. Ovšem své zážitky si stejně jako ostatní emigrantky nese s sebou. Její další život je stále propleten s velitelem Fredem. Jinak i v této řadě vše při starém. (07.10.2017)

Pokud jde o samotné prostředí a atmosféru klero-fašistického státu, tak ani jedno nemělo chybu. To, že si autoři vystačili s pouhým politickým převratem a nepotřebovali k tomu nějaký globální konflikt či nedej Bože invazi mimozemšťanů, je chvályhodné. Na druhou stranu mi chyběla linka, která by se výrazněji věnovala změně režimu a novému mocenskému uspořádání. Seriál se tomu sice v retrospektivách věnuje, ale to pro mě nebylo dostačující. Ale třeba se to s druhou řadou zlepší. Každopádně nové uspořádání společnosti, kde jsou plodné ženy pouhými putovními inkubátory a jakékoliv prohřešky jsou postihovány drakonickými tresty, to mělo něco do sebe. Vysoce je třeba hodnotit i technickou stránku věci a zejména za nasnímání by kameraman zasloužil nějaký metál. Herecky dokonalé a září především Elisabeth Moss, což je podle mě nejnedoceňovanější herečka současnosti. Možná by neškodilo okrouhat sérii na osm dílů, protože místy se to až příliš táhlo, ale nebylo to nic, co by se nedalo přežít. 85% (27.04.2018)