Rollerball

Jiný svět podle Orwela se posunul do komunismu a je ovládán sedmi beznárodními korporacemi. Tyto mocné korporace určují, jaký život kdo bude žít a preferují kolektivismus na úkor individuality. Popřením těchto nových modelů života je špičkový hráč světově obdivované hry rollerball Jonathan. Nadutost Američanů se pochopitelně musela projevit i v takto myšlenkově mimořádném filmu, sídla korporací jsou umístěna do amerických měst, protože jedině Američané mohou spravovat celý svět. Tohle mohlo v roce 1975 vypadat jako sci-fi, ale stále více se ukazuje, že USA svoji pozici ve světě takto vnímá a nehodlá z ní ustoupit. Ve filmu se střetává mocná síla korporací, jež určují koloběh světa, se sportovním odhodláním hráče, který si vydobyl postavení světové jedničky. Člověk neví, zda má fandit individualismu, který je prezentován ve formě hrubé, animálně primitivní síly a schopnosti bez mrknutí oka zabít nepřítele, nebo kolektivismu, který je představen jako obdobně bezskrupulózní skupinka korporací. Naračně mimořádný film postrádá alespoň trošku formální kvality, aby se mohl stát dílem přelomovým. Novější zpracování je bohužel ještě mnohem horší. Škoda, námět by si zasloužil poněkud více, než solidně natočené akční scény. Scenáristicky určitě povedené, herecky již méně a režijně naprosto rutinérská záležitost bez špetky invence. (26.11.2020)

Dějově i myšlenkově rozbředlé scífko a vedle Loganova útěku a Westworldu další sedmdesátkový sci-fi shit. Scény Rollerballu možná působily cool ve své době, mně ale přišly slabě natočené. A ta omáčka kolem toho nám o světě budoucnosti, kde korporace po jakýchsi válkách rozpustily národy a všechny oblbly luxusem a Rollerballem, taky moc neřekla. (17.04.2020)

Brutální ukázka, že Norman Jewison má talent, James Caan charizma, které utáhne film a i sci-fi z totalitní budoucnosti může být přes své "béčkové/levné/laciné" vzezření velmi zajímavým filmem, který poukáže nejen na schopnost sportu pobláznit davy, ale také smutnou skutečnost jeho zneužívání a využívání majetnou korporací. Asi těžko si tvůrci před 30ceti lety představili, že točí neobyčejný snímek, který přes vážnou hudbu obsahuje také dost myšlenek a zamyšlení nad stávajícím nebo budoucím světem. Vždyť už dnes nejsme zrovna daleko od světa Rollerballu... (19.10.2008)

Hodně zajímavej film. A hodně podceněnej podle mě!! Vyloženě mu ubírá na atraktivitě dlouhá stopáž a místa, který můžou diváka nudit. Ale když se do nich víc vžijete, všechny ty scény mají jistou výpověď a spoustu zajímavých symbolů. Navíc celá výtvarná stránka - futuristický svět dle představ 70. let - je úplně super a když nic, je aspoň na co se dívat. A ty dvě utkání v rollerballu jsou super. V Japonsku skvělej masakr a neuvěřitelný vychytávky, finále na konci filmu je pak už jen totální vyhlazovací masakr bez pravidel, který sám o sobě hodně vypovídá, je zdrojem pro mraky odkazů a akčních nářezů do budoucích let a navíc ... to finále, to FINÁLE!!! James Caan jim to tam všem nandá, všem!!! Mazec!! (09.06.2011)

Rok 2018: Války už nejsou, lidé žijí brutální hrou rollerball, pojídají pilulky na všechno i na nic.... A zapomněli na nejdůležitější pravidlo, které my naštěstí ještě známe: Nikdy neštvěte Jamese Caana. Rollerball se sice tváří jako béčkový film, ale obsahuje velice zajímavou myšlenku a velice znepokojivé vykreslení budoucnosti, které se, řekl bych, stále více přibližujeme. Zápasy jsou natočeny opravdu skvěle a člověku ani nepřipadá, že sleduje vymyšlenou hru, vše je rovněž perfektně zahráno a především ohudebněno. Finále je strhující a bere dech. Čtyři čisté. (29.05.2012)