V žiare noci

Pýcha a předsudek amerického jihu. Souboj kultivovanosti s primitivností. Ne, neděste se, myslím to vážně. Samozřejmě, s románem Jane Austen nemá společného vůbec nic. Ale jinak je ten film pýchy a předsudků plný. Pýcha bílých - když se zamyslím nad hlavními postavami filmu, tak ale nevím, nač vlastně - na to že jejich kůže má tu správnou barvu? Ale černému policistovi nesahá snad jediná "bílá" postava ani po kotníky. Všichni "bílí" jsou tu omezení, chudí duchem, proti kultivovanému Sidney Poitierovi působí uboze a ... špinavě ..., a to včetně Billa Gillespie, který snad jako jediný obyvatel městečka pochopí, že při hledání pravdy musí předsudky stranou. Předsudky bílých - vraždu nejdůležitějšího obyvatele městečka přece nutně musel spáchat neznámý černoch, jak by to mohl být někdo z nich, že ...? Z tohoto pohledu by se film mohl jevit poněkud schematickým. Hodný, kultivovaný černoch vs. bílí omezenci ... Ale není to tak úplně, tvůrcům se podařilo se této schematičnosti vyhnout. I sám Virgil trpí předsudky, díky nimž dělá ukvapené závěry, i on sám trpí pýchou a jistým pocitem nadřazenosti vůči obyvatelům městečka, i když on možná větším právem. A ... málem bych zapomněla ... tenhle film je, samozřejmě, také výborná detektivka, s výborně vystavěným dějem, který nás neustále udržuje v napětí a s nečekaným rozuzlením, jak se sluší a patří. A s výbornou muzikou. (29.10.2014)

Mississipské mestečko žije svojim pokojným životom kde sa so samozrejmou ľahkosťou striedajú bežné problémy obyvateľov a všadeprítomným rasizmom až pokiaľ sa nenájde mŕtvola muža, významného investora. Rod Steiger dominuje v úlohe buranského šerifa a jeho prerod k normálne zmýšľajúceho človeka je famózny. Záverečné scéna ako nesie kufor čiernemu detektívovi hovorí samo za seba. (24.12.2007)

''Každá mince má dvě strany''. Totéž lze říci i tomto filmu, na jedné straně se setkáváme s prvotřídním krimi a inteligentním Virgilem Tibbsem, kterého se povedlo zahrát panu Poiterovi skutečně mistrovsky, Rod Steiger jen lehce konkuruje jeho hereckému umu. Na druhé straně lze sledovat nepřehlédnutelné a výtečně zpracované rasistické napětí mezi hlavními postavami. Film, na jehož druhou projekci se těším už teď a to nejen díky skvělé úvodní písni od Raye Charlese. (27.09.2010)

No jo, to se to v těch 60. letech točilo, když bylo k mání tolika charismatických herců a tvůrčí invence se snažila vítězit nad komerčností. "V žáru noci" je antirasistické drama, ovšem v žádném případě se nesnaží být agitkou. Přílišnému moralizování brání silná detektivní linie, která na druhou stranu není fádní právě díky rasové otázce. Celý film se rovněž nechá vnímat jako sólo pro dvě postavy, ovšem nabízenému klišé (hodný černoch vs zlý běloch) se také vyhybá a nabízí nám dva silné tvrdohlavé muže, jejichž charaktery se vyvíjí. Sidney Poitier a Rod Steiger (ten si svého Oscara doslova vyřval) podali své životní výkony. "V žáru noci" ve své době šokoval fackou ve skleníku. Jeho nadčasová platnost je však spíše v nahlodání soudního systému prdelákova, kde vládnou dogmata a právo bohatšího. 100%. A ještě něco Virgile, dejte na sebe pozor! (03.08.2010)

V některých komentářích se objevuje povzdech, že by to mohla být perfektní kriminálka, kdyby Jewison neztrácel tolik energie rasovou otázkou. Potíž je v tom, že jádro režisérova zájmu spočívalo právě v problému rasismu, konec konců psala se 60. léta a film se dá považovat za aktuální politický příspěvek do vášnivé debaty o tomhle problému. Film měl zjevně fungovat jako společenské drama, kde kriminální zápletka slouží jen jako pozadí, resp. východisko, pro angažovanou společenskou kritiku. I s odstupem času film funguje výborně, přesně tak, jak to Jewison zamýšlel - a představuje svědectví o době, kdy rasismus měl v americké společnosti nesrovnatelně větší vliv než dnes. K tomu si připočtěte dva špičkové charakterní herce, kteří chytili příležitost za pačesy, a máte film, který neváhám ohodnotit maximálním počtem hvězdiček. Celkový dojem: 90 %. (04.10.2015)