Nelítostná

Můj druhý nejočekávanější zářez z Koree od režiséra, který natočil pecku Confession of Murder se mi líbil, ale na 5* tomu tentokrát něco chybělo ( Battleship Island tedy nepřekonán). Villainess už od úvodu nabere silné tempo a strhne krvavou spoušť, střídá prvky POV kamery a normální kamery, což dělá film zajímavějším i atraktivnějším, byť normální kamera mi seděla více. Hlavní hrdinka je správně nekompromisní a rozhodně umí, především s Katanou. Na samotné souboje zde moc prostor není ( Buď se střílí, nebo řeže). Nejsilnějším a nejlepším momentem pro mne byla scéna na motorkách v tunelu, kde se za jízdy řežou katanama, to jsem v životě neviděl a patří to k nejlepší akční scéně, co jsem dost možná letos viděl. Škoda, že uprostřed filmu se hodně ubere na akci tedy i na tempu, ale jinak slušně dynamická jízda, kterou já nikdy nepohrdnu. 80% (17.10.2017)

Korejska Nikita natocena v style Ruskeho Hardcore Henryho. Proste Hardcore Nikita. Akcia je doslova lahôdkova. Rucna kamera sa trasie tak akurat, aby to nepôsobilo otravne a zaroven to bolo stale dostatocne prehladne. Nadchne uz hned uvodny famozny masaker, ktory sa môze stat rovnako kultovny ako scena s kladivom v Oldboyovi. Akcia je pestra a brutalna. Dôjde aj na prestrelky alebo nahanacky. Proste fakt lahoda. Len uprostred sa zvolni tempo, aby sa film trochu viac venoval aj zapletke. A ta ma absolutne nebavila. Postavy ma vôbec nezaujali. Emocie boli na bode mrazu. Od polovici mi bolo uplne ukradnute, co sa tam deje a vdaka trochu komplikovanejsej strukture som sa v deji zacal stracat. Z apatie ma uz nevytrhla ani znova dokonale prevedena akcna posledna tretina filmu. Takze ak vam je u prdele zapletka a tesite sa hlavne na bohovsku nekompromisnu akciu, tak je to film pre vas. 4/10. (24.10.2017)

Jihokorejská brutální Nikita. Asijská emocionální vyhrocenost se potkává s efektní krvavou akcí. Úvodní řež a frenetická sekaná na motorkách sice nastaví laťku tak vysoko, že už ji závěr v autobuse nepřekoná, i tak mě ale Byeong-gil Jeong přesvědčil, že pan Wick se má stále co učit. Škoda překombinovaného vyprávění, které zpočátku dost mate. (02.08.2020)

Marketing v čele s bombastickými trailery vyhnal očekávání opravdu vysoko a jistě se najde dost fanboyů, kteří se hypem nechají strhnout a budou vykřikovat něco o "ultimátním nářezu, kterému Hollywood nesahá ani po kotníky" a tetelit se nad samoúčelnou krvavostí soubojů, v nichž to subtilní dívka nandává zástupům pořízků. Jenže stačí se na The Villainess podívat jen trošku kritičtějším okem, aby se ukázalo, že v rámci žánru akčního melodramatu, který má v asijských kinematografiích docela slušnou tradici, jde přinejlepším o průměrné dílo. _____________ Že jde o eklektickou skládačku, v níž je imitací víc než inovací, by ani nemusel být problém, pokud by výsledek v důsledku nefungoval hůře než jeho inspirační zdroje. Spojení silně stylizované, krvavé akce s melodramaticky laděným vyprávěním je funkční tehdy, pokud 1) je film postavený tak, že se mu daří naplňovat hlavní cíl melodramatu, a tedy silně působit na divákovy emoce 2) akce tuto emocionální naléhavost posiluje, což znamená, že spíše než jako samostatná atrakce funguje jako expresivní prostředek znázorňující vrchol konfliktů mezi postavami. Je tomu tak v řadě klasických hongkongských filmů (viz třeba Beyond Hypothermia) i v nedávném korejském No Tears for the Dead, ne však v The Villainess. Vlastně až na samotný závěr v ní akce vůbec není neoddělitelně provázána s dějovým obloukem a má spíš podobu jakéhosi opepření, přičemž nejvíce exhibicionistická akční scéna, která celý film uvozuje, je zase úplně vytržená z kontextu (netušíme, kdo bojuje proti komu a proč) - ten je sice zpětně doplněn, ale díky tomu se sekvence, kterou už jsme viděli, těžko stane emocionálně působivější. _____________ Tam, kde se Bessonově Nikitě dařilo zachycovat pnutí mezi civilní (citovou) a profesionální (chladně nelítostnou) stránkou hlavní hrdinky, přichází The Villainess jen s rádoby cool pozérstvím a přehlídkou uslzených obličejů, která v divácích vzbudí spíš ironický úšklebek, než nutkání si také zaslzet. U jedné takové dramatické scény (výbuch) dochází nechtěná grotesknost tak daleko, že jsem při ní málem vyprskl smíchy. Převažující emocí během sledování je ale opravdu spíš smutek a zklamání. (03.11.2017)

„COŽE? PŘIŠLA JSI SAMA? TYŠÍLENÁ MRCHO!“ /// Úvodní řežba z pohledu 1. osoby a z cyklu věřte-nevěřte – fajn! Příběh je zajímavej… Sook-hee, po tom co vodkrví celej gang vezmou na takový zajímavý místo a udělaj z ní Jamese Bonda číslo XXX – není tam totiž sama. Navíc čeká parchanta a „dítě by nemělo vyrůstat na takovým místě“… Hodně akce a samozřejmě i krve. S tím úhlem pohledu kamery je to docela maso. Je jich totiž hodně a z různejch pozic a furt se mění. A překvapivě z toho nevznikl až takovej guláš, jak by se mohlo zdát. Krom toho, že když za to vezmou a krev cáká metr daleko, vobčas zvolní a hezky vysvětlej, proč je ta holčina taková mstivá. Taky to s tou organizací pojali zajímavě a celkem vtipně. Funguje i ta řízená romantika. Hodně flashbacků, který jsou spíš dramatický… prostě mix žánrů (jak to tihle žluťáci uměj). Dobrej akční nářez s ucházejícím příběhem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pamatuju si, jak se na mě taťka naposledy usmál.. (a hned potom mu kladivo rozjebalo lebku). 2.) Stará je nějaká podezřelá. 3.) Thx za titule „langi“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ * (24.03.2018)