Fidlikant na streche

Několik muzikálů, které jsem ohodnotil maximálním počtem hvězdiček, spadá do kategorie klasiky, kterou jsem viděl v raném mládí, a jsem tudíž ovlivněný nostalgií. Jinak platí, že si s žánrem muzikálu nevím rady, nesedí mi a nedokážu ho docenit. Na Šumaři na střeše oceňuji příběh, obsazení, kameru a scénu, tedy atributy, které si můžu spojit s klasickým hraným filmem. Sráží ho muzikálová forma a délka, která logicky souvisí s vloženými písněmi. Songy nejsou chytlavé a nespadají do kategorie populárních hitů, ale jejich kvalitu musí docenit někdo povolanější. Jako obrázek života na venkově v carské říši v době židovských pogromů je snímek každopádně působivý a po dramatické stránce mu nemám co vytknout. Celkový dojem: 65 %. (12.04.2022)

Humorný i vážny pohľad na život malej židovskej komunity v čase známych "pogrom" , ktoré donútili Židov k hromadným exodom z Ruska a východnej Európy na prelome 19. a 20. storočia. Je to svojim spôsobom unikátne dielko, lebo nám svojim majstrovským spracovaním veľmi autenticky a zaujímavo predstavuje o.i. aj obdobie a udalosti z dejín židovského národa, ktoré nie sú mnohým súčasníkom až také známe. Vynikajúca hudba, výprava, herecké výkony, réžia - nemám čo vytknúť. Dokonca ani tú dlhú minutáž nie. Zaujímavá a nevtieravá etnografická štúdia, ktorá ma fakt bavila. (07.07.2011)

Snaha skloubit tematiku konfliktu tradice a postupně se uvolňující morálky na pozadí bouřlivých společenských změn s formou muzikálu se může zdát na první pohled zvláštní, ale v případě Šumaře na střeše nepůsobí toto nezvyklé spojení nijak rušivě. Nejsem fanda muzikálů (a zvlášť současná česká scéna se mi bez pardonů hnusí), ale každý výstup v Šumaři stojí za to, zejména pak taneční čísla za použití temperamentní židovské hudby. "Tradice, tradice, tradice... Bez nich by náš život byl vratký... jako... jako šumař na střeše." Jenže tihle Židé, odvěký zlostisvod Evropy, jsou takovými šumaři na střeše už dva tisíce let, tradice netradice. (629., 14. IV. 2011) (17.04.2011)

Konec starých časů. Ten nečekal na počátku 20. století pouze rakousko-uherskou monarchii, ale i její sousední imperium carského Ruska... Broadwayský muzikál o šumaři na střeše, inspirovaný dobovou povídkou židovského ukrajinského autora, vynikajícim způsobom zachytává atmosféru této doby. Nejen na pozadí politických udalostí, které postupně zasahují do života všech obyvatelů Anatevky, ale i samotné Tovjeho rodiny, kde se starý muž postupně smřuje se sobáši svých dcer, vymykajících se oproti původním představám. První sňatek probíhá s dávným známým krejčím, jehož finanční budoucnost je zatím nejednoznačná, další s mladým revoluciánořem, do třetice s člověkem odlišného náboženství. Rozsáhlá trojhodinová stopáž nabídne několik nepostrádatelných hudebních i tanečních čísel, v jejichž průvodu působí myšlenka bouření se proti starým tradícím opravdu velkolepě. Za klad považuju i volbu hlavního představitele – v zajímavostech jsem si s překvapením přečetl, že hlavní roli postupně odmítli hned tři renomovaní američtí herci, ale málo známého a neokoukaného Chaima Topola byla nakonec tou pravou trefou do černého! Ten svérázný mužík z Palestíny to celý čas táhne znamenitě, Tovje v jeho podání je výstižně podaným "lidovým" člověkem, který si zachovává optimizmus i zásadovost současně. Film se nese až na pár dramatických scén k závěru v příjemném duchu, líbila se mi nenásilná myšlenka věčného optimismu i v těžkých chvílích, souhlasil bych i so zařazením snímku do rodinného žánru. -------- "Let's life another live, to life!" 75% (Challenge Tour 2019: 52 let filmu za 52 týdnů) (04.06.2019)