New York Stories
Obsahy(2)
New York. Řeklo by se, že je jenom jeden. Světová metropole, centrum světového obchodu, politiky, ale také vzdělání, kultury a zábavy. Film Povídky z New Yorku ovšem dokazuje, že existuje tolik podob tohoto města, kolika očima se na něj podíváme. V tomto případě očima tří výrazných režisérských osobností. Tři příběhy, tři různé pohledy, tři odlišné autorské rukopisy. V úvodní povídce, nazvané Lekce, sledujeme očima Martina Scorseseho uznávaného malíře, který se potýká nejen s tvůrčí posedlostí, ale také se svým rozháraným osobním životem. Francis Ford Coppola se ve své povídce Život bez Zoe dívá na New York okouzlenýma dětskýma očima, zatímco Woody Allen zůstává v závěrečném segmentu Oidipus dnes věrný svému oblíbenému typu neurotického hrdiny s nevyřešeným vztahem nejen ke své matce. Tři příběhy, každý úplně jiný, tři kamínky do fascinující mozaiky jménem New York. (Česká televize)
(viac)Recenzie (181)
No podstatu, alebo hlbší zmysel týchto príbehov alebo nejakú vypovediacu logiku som teda vôbec nepochopil. Klasická analýza a štúdia časti životov obyvateľov z New Yorku. Prvý od Scorcseseho má akú-takú pointu aj námet celkom zaujímavý, línia komédie tiež do pohody. Coppolova časť je taká milá rozprávka, poteší, ale ničím zvlášť výnimočná nie je. Časť s Allenovho pera má však aj niečo do seba, hlavne po komediálnej stránke. Takže po poradí Allen, Scorcsese, Coppola. 65%. ()
Tak pěkně popořadě. Scorsese zkusil udělat něco zajímavého, ale nedotáhl to do konce. Spousta hudby, malování, dialogy o lásce a přiměřené tempo pro naši schopnost empatie do psychologických operací hlavní dvojce, to vše je pěkné, ale v klimaxu nějak Životní lekce nic moc negraduje a především nikam nevede. Scorsese si chtěl patrně pouze zkusit jak mu povídková stopáž bude vyhovovat a docela mu to vyšlo, nicméně nějaké ALE tam pořád zůstává. Coppola. Co napsat o Zoe? Snad jenom, že větší paskvil už ani nejde vymyslet. Chaos, trapnost, divnost, to vše by mě normálně bralo, ale musím vidět, že pod těmi záběry opravdu bují něco jiného, než pouze záběry samy o sobě. Zkrátka neskutečná volovina, nehledě na to, že finále filmu signalizující, že rodinka typu PANEBOŽE je opět pohromadě jaksi postrádá smysl, pokud se odehrává v Řecku a nikoliv v New Yorku, název celého snímku je Povídky z New Yorku doprdele, tak proč zakončovat povídku v cizině? Hrůza! No a Woody Allen to celé maličko zachraňuje, nicméně 45 minut je pro něj zoufale málo, aby dokázal vykonstruovat naprosto komplexní film se vším všudy co na něm máme rádi a co dostává do všech svých filmů. Abych to nějak zesumarizoval, dodám snad jen to, že jako celek působí New York Stories jako schizofrenický patvar a každý z trojice velkých režisérů by se měl držet celovečerních záležitostí a přestat se snažit hustit něco, co prostě a zkrátka hustit nejde. ()
Zpod slupky bájného, opájivého Velkého jablka. Z kořenky rozličných vůní a chutí. 1. Šťavnatá póza před zanícenými smysly "týrá" jitra, noci gró těla Othellova. 2. Vyhraná, sladěná v pastelkových barvách sladkého župánku. 3. V jádru "prokletá", pro syny, historka, uložená do chládku, žel z úst matek neustále za tepla vyklápěná. Plác, zamilované plácky na tácky. Nevídané, nebeské vúdú divadlo, zabaleno netradičně, dle tradic Woodyho a... bubáků jeho. ()
Povídkový movie mám rád, ale když je točí víc režisérů, tak to obvykle moc dobře neskončí. Scorseseho LEKCE: upocenej a mastnovlasej Nolte tvoří za zvuků rockový hudby 60. let svoje čmáranice a třese se na svoji arogantní učnici, která by mohla být jeho nejmladší dcerou, co k tomu dodat, nuda. Coppolův ŽIVOT BEZ ZOE: totálně nejhorší, jakoby si jí snad střihnul Spielberg, náctiletá pubertačka tráví život asi v hotelu Plaza, její rodiče jsou věčně v trapu a výchovu zajišťuje zdejší trapnej sluha, nějaká ta nezáživná akce s loupeží, rodinná dramatizace a celý to vyšumí zcela do prázdna. Allenův OIDIPUS DNES: sice nejzáživnější, ale zato dost otravná story o vztahu otravný báby uzurpátorky a jejího syna, která nijak zvlášť film nevytrhla. Jednotlivý povídky jsou zcela rozdílný obsahem a jediný pojítko kromě města, je akorát hromada jalovejch keců. 30% ()
Z prvních dvou příběhů mi bylo fyzicky na zvracení. Nemůžu se rozhodnout, který byl více debilní. Každopádně nic srovnatelně debilního jsem dlouho neviděl. Nechce se mi věřit, že je měli na svědomí takoví velikáni jako jsou Scorsese a Coppola. Na Scorseseho příběhu byla dobrá pouze hudba. Na Coppolově příběhu nebylo dobrého vůbec nic. Od předčasného ukončení svého trápení mě držel fakt, že se jedná o tři příběhy, tudíž pokud vás jeden krajně irituje, máte stále naději, že ten následující bude lepší. Celé to zachránil Woody Allen, jehož povídka o komplikovaném vztahu s maminkou vypadala vedle těch dvou paskvilů jako mistrovské dílo. Jako jediná měla myšlenku hodnou filmového zpracování a jako jediná disponoval nějakým tím humorem. Allen si se svými kolegy vytřel tu část těla, kde končí záda a začínají nohy. Zrekapitulujme si to. Scorsese - Odpad! Coppola - Odpad! Allen - 3 *. Dohromady 1 *. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka mat.ilda. Výzva se týká právě Woody Allena a trošku mě mrzí, že mu pánové zprznili svými režisérskými omyly doposud velice kvalitní hodnocení. ()
Reklama