Prízrak

strašně zvláštní a pomalý film,který nechává hodně na divákovi jak s ním naloží.Pokud si k němu najde cestu a přistoupí na formu a na to co se na plátně děje,Ghost Story se mu odmění měrou vrchovatou.Osobně jsem se zkraje trošku nudil a nevěděl co čekat,ale postupem času jsem tomu propadl a dostal jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby,který je ve svém jádru nejen hodně smutný,ale i velmi silný.Zobrazení titulního ducha jako postavu s prostěradlem se nakonec ukázalo jako výhra a sílu některých scén to jen umocnilo...80% (25.09.2017)

Bál jsem se, opravdu jsem se bál hipsterské a artové noční můry v podobě tvůrců čuchajících své vlastní prdy, ale bože... tohle teda bylo něco. Přenádherný film o ztrátě, životě, jeho mizivosti, zbytečnosti a o plynutí času. Film který umí být až hororově děsivý a skličující, přičemž nabízí i komfortní a příjemné útulno lásky, domova a smyslu. Přičemž je to podáno skvělou formou vyprávění, fungující povětšinu beze slov spoléhající se čistě a jen na filmový jazyk střihu a významu záběrů.  Přičemž nadužívaný formát tu má svůj význam intimnosti, která naprosto a jasně sedí k celému filmu a jeho příběhu. Velká pochvala i Casey Affleckovi, že zůstal celou dobu pod prostěradlem a jeho herecké ego nešlo nikdy proti vizi tohoto filmu. Snímek, který semnou rezonuje čím dál víc a který mě donutil přemýšlet víc, než cokoliv za hodně dlouhou dobu. Škoda, že filmy skvělého Davida Loweryho nejsou zde tak moc ceněné. Skutečně jedinečná a přenádherná záležitost, která je jedinečným zážitkem na večer, kdy si zhasnete světla, vypnete mobil a necháte se pohltit. (20.08.2023)

Až do první poloviny mě snímek neskutečně nudil. Žádná akce a dle mého až moc zbytečně dlouhá stopáž jednotlivých scén, což mám sice rád, ale musí být ty scény dobře natočeny. Zde tomu tak není. Prcnout do scény ducha a světe div se, nah.. to diváka bavit nebude. Musí být na co koukat, když už nejde rozluštit tu myšlenku dlouhé stopáže scén, čímž se dostávám k dalšímu tématu a tím je příběh. A Ghost Story má neobyčejně obyčejný příběh, který se na jednu stranu zdá být absolutně o ničem, na druhou stranu je tak moc filosofický, že se pod ním dá, tedy až ke konci, podkreslit spousta myšlenek, které chtěl tvůrce říci. Až od druhé části filmu se nám taktéž probouzí hudební stránka, která do snímku přináší velmi pulzující atmosféru a konečně začne takové to podvědomé uspokojivé "hřání" v divákově srdci a mysli. Pokud se zaměřím na jednotlivé scény, tak je nepochopení a někdy až nuda na místě. Avšak pokud koukám na "Ghost Story" jako na celek, vyzařuje na mne nádherný kus umění v pravém slova-smyslu. Možná to je způsobené náladou, možná přítomností ducha v mém pokoji, kdo ví.. (18.04.2020)

Vono, jak se správně postavit k týhle americký indiepóze, která splaskne jak bubák při sebemenším zkoumání? A póza je asi to slovo, které čiší odevšud. Lowery si vzal pozérskej formát, narval tam citát Woolfové, zatlačil na hudbu, aby tekly emoce, manýristicky označil hlavní postavy jedním písmenem, provedl nás dopředu i dozadu časem, aby jako bylo jasné, že to má přesahy a pak celý svůj film vysvětlil v monologu mouder jednoho sarkastointelektuála. A já tomu dám plno a nejvíc, protože mě to hrozně vzalo. Rozklíčuj si to, jak chceš. Jsem uvnitř plnej manýry a navenek vobyčejnej sarkastointelektuál. Ten film je důležitej a pomohl mi. (13.07.2017)

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)