Daj mi tvoje meno

Ten závěr to úplně otáčí. Celou dobu se to u mne mátožně potácelo možná mezi dvěma a třemi hvězdičkami, jelikož to většinu času je akorát nic, nic, obnažený Timothée sedí. Nic, nic, obnažený Timothée leží. Nic, nic, obnažený Timothée chodí. A takhle pořád dokola. Jo, prostředí italského venkova fajn, ale prostě NIC se neděje... Ale reakce pana otce na fakt, že mu jeho 24letý student osouložil 17letého syna, a on mu citlivě říká, že zažil něco krásného, čeho si má cenit, i když to bolí, a že mu závidí... Wow! Jsem hetero, ale to vyznění filmu mi přijde super. Ano, homofobům se tato "normalizace" homoúletu jistě líbit nebude... ale pro ně ten film ostatně není, že? 80% (06.09.2023)

Čekal více vypjatějších scén, ale marně. Někomu stačí pohodová bezstarostná atmosféra italského venkova v době prázdnin. Já očekával i něco jiného. Jediné co ve mě zanechalo nějakou stopu byla závěrečná promluva otce k synovi. Tuhle přiteplenou romantiku strčí Zkrocená hora kdykoliv, kamkoliv. 30% PS: Viděno podruhé a užíval jsem si plnými doušky krásné atmosféry italského venkova 80. let, ve kterém bují v té době velmi neortodoxní láska. 70% (05.09.2018)

Zcela nekorektně - mě taky nikdo nešetří - kdybych nebyla znechucena už předem v ustavičném očekávání událostí, kvůli kterým došlo k natočení snímku hlavně a především, mohla jsem si po některých stránkách a klidně i bez pointy docela filmově užívat, nu, nebylo mi dopřáno... Pouze další gay agitka v řadě, která díky vyčerpaným invencím v žánru musí krom pohledných klíčových hráčů (dle vytříbenosti diváka, že ano, u mě mladý vyhryz ani neforemný kolohnát nezabodovali, ale budiž) nabídnout lákavé exteriéry, bohémskou atmosféru a prozářenost vehementně protlačovanou aureolou tzv. "užívání si"... Pro silné žaludky pokrokového "queer" diváka jsou však již přichystány nadstandardní bonusy nechutných podrobností v prodlužovaných scénách bez zatmívaček, o kterých si příznivci náklonnosti k opačnému pohlaví mohou nechat tak akorát zdát... Ovšem přispěvatelům zde se v rámci tolerance nic neekluje, nikdo nepodotkne, že za nástup demoralizace nesou po společnosti odpovědnost rodiče, ti dva úpadkoví, kouřící sádroví ježci, kteří mimo jiné i přijímáním zvrácených individuí pod svou střechu zaseli do podvědomí syna myšlenky, jimž příhodné podmínky daly (ne)přirozeně vzklíčit... Místo podivu nad současným stavem věcí se dočítám o tělesných a duševních krásách, osvobozených od předsudků a hledání identity... inu, každému co jeho jest, ale já se možná nechci dožít recenzí rozplývajících se nad pedofilním vztahem, nazvaným úžasnou romancí... Nemyslitelné? Asi jako dnešní příběh v době, ve které se měl odehrávat. Dejme tomu jen trochu času a masáže a coming out bude! Což mi ještě připomnělo nebohé zprzněné ovoce, které si odbylo premiéru nové úchylky, protože zvrácenostem se přece meze nekladou. Přesto, nebo právě proto, že se jedná o zástupce rostlinné říše, postrádám protestní reakce Zelených, Greenpeace nebo aspoň Broskve v tísni! (09.01.2018)

Homo hrátky bez hysterických scén jsou jistě originální, ale celé to působí jako sluníčkové anální prozření mladého může, který ze dne na den přejde z vagíny do řiti. Zasazení do ospalého italského městečka v 80. letech navozuje stylovou atmosféru, překvapivě však nepřináší žádná negativa spojená s dobou. Pokud mělo jít o reklamu na pohodový coming out, tak alespoň nemusela trvat dvě hodiny. (23.11.2022)

Když by se film vezl celkově na podobné vlně, jak tomu bylo v jeho poslední třetině, tak by to byl pro mě nezapomenutelný zážitek - bohužel působivému závěru předchází pocitově velmi zdlouhavý "prolog", který mi to svým impresionistickým až poetickým rázem opravdu dělal těžké ke sledování. Hereckému obsazení nemám co vytknout - Chalamet a Hammer měli mezi sebou potřebnou chemii a věřil jsem jim to. Trochu ale tápu nad tím, jak je možné, že film získal Oscara v kategorii Nejlepší adaptovaný scénář - osobně bych totiž film zkrátil alespoň o dvacet minut a přidal bych na gradaci děje. Na jednu stranu chápu úmysl tvůrců, co se pozvolného vyprávění a zrodu křehkého vztahu mezi dvěma lidmi týká, avšak jako divák jsem to měl prostě namáhavé v rámci udržení pozornosti. Vrchol filmu tvořily pro mě bezpochyby scény z posledních společných dnů Elia a Olivera a závěrečný rozhovor mezi otcem a synem. U tohoto filmu na jednu stranu chápu všechen ten povyk a pozitivní reakce, proto mě na druhou stranu o to více mrzí, že se nemohu připojit k nadšeným fanouškům a obdivovatelům tohoto filmového kousku. (P.S. Třeba se k filmu vrátím po přečtení knižní předlohy a vše přehodnotím!) (02.02.2019)