Everything Ends Tonight
Scenár:
Lubomír MožnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Eva Kubešová, Josef Vinklář, Otto Lackovič, Anton Mrvečka, Rudolf Deyl ml., Bedřich Prokoš, Vlastimil Brodský, Světla Amortová, Vladimír Hrubý (viac)Obsahy(1)
Nový barevný český film, který vypráví dobrodružní příběh mladého vojáka, svobodníka Milana Pazdery. Na večírku se zamiluje do krásné mladé dívky, která o sobě tvrdí, že je na venkově na zdravotní dovolené. Jak se pozná, je to nebezpečná špionka, která se snaží pomocí Milana, který je písařem na velitelství vojenského tábora, získat hovorové tabulky. Zásluhou nadporučíka Lišky a zásluhou Milanových kamarádů, kterým se Milan svěří, je celý případ odhalen. Helena - špionka Irena Vágnerová - i její spojka Krejza jsou zatčeni. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (44)
Takmer špionážne romantické krimi by bolo skutočne špionážne, keby to špiónstvo nebolo také naivné a vlastne sme sa o ňom vôbec nič nedozvedeli. No ale každý musel nejako začínať a tento film má význam vidieť len na skompletizovanie filmografie slávneho režiséra. –––– Malá přestávka v lásce nikomu neuškodí. ()
Ajajaj! I mistr tesař se někdy utne. V tomto případě oba režiséři, kteří tuto agitku točili. Jak Vojtěch Jasný, tak Karel Kachyňa. Po tomto filmu se vydali zcela jiným směrem a po čase se z nich za jejich výtvory proti komunistickému režimu stali režiséři na černé listině. Ale každý nějak začínat musel a aby se naplno mohli věnovat filmům, které chtěli potom točit, tak museli na zakázku natočit tuhle patlaninu poplatnou době. Vypráví o mladém uvědomělém vojákovi, který se zamiluje na zábavě do špionky, která z něho chce lstí vylákat vojenské hovorové tabulky. Nebýt jeho kamarádů, nadporučíka a nakonec i samotného obelstěného vojáka, kdoví, jak by to všechno dopadlo. Takhle ale byla špionka i její parťák včas odhaleni a správní armádní komunisté vyhráli. I přes to vše si příběh zachovává jakou takous dobrodružnou rovinu a je zajímavé vidět Vlastimila Brodského v záporné roli spojky špionky, nebo začínající barevné filtry kameramana Jaroslava Kučery. ()
Oj, to je roztomilý film! A s tak krásným poselstvím: Neboj se, soudruhu, udat ani vlastní milenku - i ona by mohla být špionkou. Buď vždy věrný straně, neboť ta jediná je neomylná. Pamatuj, že presumce neviny je překonaná buržoazní koncepce - vždyť sám soudruh nejvyšší prokurátor Sovětského svazu Vyšinský nás učí, že vina je kategorií objektivní: Kdo se stýká s někým, o němž strana prohlásila, že je špion, je sám špion. A nejsou-li věcné důkazy? Ale vždyť víš, co soudruh Vyšinský napsal: Třídní nepřítel je příliš rafinovaný než aby po sobě zanechával důkazy. Jediné podstatné je jeho doznání - ale to už je práce soudruhů z StB. Ty buď hlavně ostražitý a dávej pozor, abys někde nevyzradil důležité státní informace. Víš přece jaká je doba. Reakce nikdy nespí, jak říkal soudruh prezident Gottwald. ()
Cyklus Za železnou oponou je docela dobrý nápad. Díky tomu člověk může shlédnout dva protikladné filmy těsně za sebou. Tentokrát máme duel Zelených baretů Johna Wayna a tohoto skvostu špionážní filmové produkce padesátých let v Československu. Filmově to sice není odpad, i tak je to jasná komunistická agitka spolu s naivními dialogy přízračnými pro svou dobu ("vždyť jsme na vojně"). Pikantní je, že na filmu se podílela řada později uznávaných osobností, včetně emigranta Jasného. A jak píše historik, takový Král Šumavy je taky agitka, ale přesto je to dobrý film. P. S. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, co jsou ty hovorové tabulky :) ()
Režisér Vojtěch Jasný o práci na filmu: „Dnes už se můžeme poněkud zamyslet nad zkušenostmi, které jsme získali za dobu příprav a za natáčení. Film jsme začali točit v květnu a skončili jsme až na několik maličkostí koncem srpna. Nepracovali jsme na něm tedy dlouho. Když režisér natáčí film, cítí, jak mu práce asi vyjde, uvědomuje si nosnost příběhu, který mu svěřil autor. Definitivní poučení ze své práce si však autor i režisér mohou vzít, až zhlédnou svůj film několikrát s diváky. Při zpracování příběhu se vyskytlo dosti problémů a úskalí. Po rušné a potom i veselé, roztančené první třetině filmu, spočívá tíha děje na dvojici Milana a Heleny. Jsou tedy důležité části filmu vybudovány na dvou mladých lidech. Je to práce dosti nesnadná a složitá. Na první pohled jednoduchý příběh byl ve skutečnosti složitý. V naší práci nám značně pomohly pečlivě provedené přípravné práce, jichž se zúčastnili také herci. Velmi záleželo na dobrém výkonu mladých herců Josefa Vinkláře, Evy Kubešové, Otty Lackoviče a ostatních. Snažili jsme se najít vhodnou a výraznou filmovou řeč. Ve scénáři je celá řada scén napsaných s úspornými dialogy, kdy vývoj děje se opírá o zobrazení psy chologického stavu hrdinů, o jejich cítění. Často mohl více říci citlivý detailní záběr tváře než několik vět dialogu. V těchto scénách jde také o bohaté využití filmové hudby. Lze říci, že náš film poskytl hudebnímu skladateli (Svatopluk Havelka) široké pole inspirace. Nechtěli jsme vytvářet upovídaný a popisný film. Naším cílem byla filmová řeč, spočívající na využití hereckého výkonu, filmové skladby, atmosféry a optického vidění skutečnosti. Pro mladého kameramana Jaroslava Kučeru tu bylo mnoho nesnadných úkolů. Naše práce byla v mnohém ohledu pokusem a hledáním nových výrazových možností. Je proto pochopitelné, že se takové hledání neobejde bez chyb. Celkové ladění filmu je komorní. Nejde o detektivku v pravém slova smyslu, s mnoha napínavými dobrodružnými situacemi. Jde spíše o psychologicky prohloubený příběh se špionážním základem. Po celou dobu své práce jsme usilovali o vytvoření realistického a pravdivého filmu. Chtěli jsme, aby naši hrdinové bytí takoví, jakými jsou naši vojáci ve skutečném životě." ... ... Režiséři Vojtěch Jasný a Karel Kachyňa pracují spolu ve (filmu již od svých studijních let na filmové fakultě Akademie musických umění. První jejich dlouhý dokumentární film byl uváděn v r. 1950 pod názvem „Není stále zamračeno". Byl to dokument o životě v pohraničí v prvních letech po druhé světové válce. Druhý dokumentární film „Za život radostný", který zachytil průběh II. kongresu Mezinárodního svazu studentstva v Praze v srpnu 1950, byl v r. 1951 oceněn státní cenou. Dokumentární film „Neobyčejná léta" natáčený v r. 1952, vypráví historii vzniku a rozvoje jednoho jednotného zemědělského družstva v jižních. Čechách. Ze své cesty do Číny s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého přivezli množství zajímavého materiálu, který sestřihali do jednoho dlouhého dokumentu, uváděného pod názvem „Lidé jednoho srdce" (kolektivu Čs. armádního filmu byla za tento film v r. 1954 udělena státní cena prvého stupně) a do krátkých dokumentů. — Film „Dnes večer všechno skončí" je jejich prvním uměleckým filmem. Filmový přehled 4/1955 () (menej) (viac)