Keď príde kocúr

"Bylo nebylo, ale spíš by mělo bejt......." Škoda, že takovej kocour s brýlemi se u nás nepotuluje, hned bych mu brýle sundal a hned bych věděl, na čem jsem. Tenhle film má jen samé klady, at´ už vynikajícího, moudrými hláškami hýřícího Jana Wericha (docela se divím, že film komunisti nedali do trezoru, protože tolik narážek a vtipných poukázání na povahu člověka se jim určitě nelíbilo, ale film získal mnoho cen v zahraničí, tak ho zřejmě nechali plavat), nebo překrásnou, ale opravdu překrásnou mladičkou Emílií Vašáryovou, nebo vynikajícího úlisnýho slizouna Jiřího Sováka, nebo vůbec celá herecká elita od Vladimíra Menšíka, Vl. Brodského, Karla Effy, Stelly Zázvorkové až po Alenu Kreuzmannovou.. Naprostá klasika 60. let... Pozor, kocour už přichází, v dáli slyším tu nádherně znějící hudbu... Vůbec ta ústřední melodie od Svatopluka Havelky je jedna z nejkrásnějších, které jsem kdy slyšel a rád si ji občas pouštím jen tak... ale kocour ještě zatím nikdy nepřišel... třeba někdy... (31.10.2011)

TOP 10 Českého filmu alespoň pro mě. A s následujícím filmem Všichni dobří rodáci určitě to NEJ od tohoto režiséra. Mimochodem na scénáři k filmu se podílel krom teda dialogů (Jan Werich) i Jiří Brdečka známý výtvarník a scénárista. Idea této pohádkové féerie se satirickým ostřím se dá vyjádřit větou, že vycpaní ptáci nelétají a že nejkrásnější myšlenky dovedou zlí, malicherní a hloupí lidé oškubat na jejich prospěchářskou podstatu. A samozřejmě bych také vyzdvihl nezapomenutelný herecký výkon mistra Jana Wericha který v tomto filmu ztvárnil dvojroli, a to sice mistra věžníka Olivu/ a cizince kouzelníka, společně se svým kocourem který zbarvuje svým pohledem lidi podle jejich vlastností. Takže abych to nějak shrnul k jednomu ucelenému závěru: téměř za všechny herecké výkony, za barvitost, poetičnost, zvláštní pohádkovou náladu, za píseň Život je jen náhoda (Werich, Brodský), a ostrou společenskou satiru a v ne poslední řadě pak také za krásné městečko Telč kde se film natáčel, tak nemůžu dát tomuto filmu jinou známku než za 5*. Trvalá a mimořádná hodnota, oceněna tehdy mnoha významnými cenami i když už trochu provařená časem, ale stále neztrácející nic na své kráse a malebnosti. (08.11.2006)

Až přijde kocour je film velmi zvláštní, příběh je velmi jednoduchý (příjezd kocoura – zděšení populace – lapení kocoura – nalezení kocoura). Hlavní je totiž formální stránka, která často hraničí s abstraktností (pasáž barevných lidí na večerní show je na můj vkus předlouhá). Herecké výkony ovšem stojí za to, zejména dvojrole Jana Wericha. (24.04.2006)

Vojtěch Jasný začal spolu s Karlem Kachyňou na budovatelských agitkách a také v jeho pozdějších filmech je vidět, že ideálům socialismu věřil. Až přijde kocour je satira, ale satira s nadějí v lepší příští. Všechny postavy jsou vlastně koncentrovanými výtažky typů socialistického člověka a obrýlený kocour provádí jejich selekci. Z dnešního pohledu nejsou bůhvíjak sympatičtí ani ti, kteří "kádrem" prošli. To na druhou stranu vyvažuje Jan Werich, ironicky a na půl huby glosující děj z nadhledu kostelní věže. Přes formální nápaditost, dobré obsazení a scénář Jiřího Brdečky je to IMHO přeceněný film. 60% (12.09.2006)

Tento film vnímám především jako zajímavé svědectví doby. Po Stalinově smrti bolševici tak trošku tápali, jak se mají chovat k sobě navzájem, k vnějšímu světu a k poddaným. Chruščov a Novotný představovali generaci, která znovu otevřela od dvacátých let zdánlivě uzavřenou otázku, co vlastně si má předvoj dělnické třídy se svou mocí počít? Jak víme, vše se vyjasnilo v osmašedesátém. --- V mezidobí ovšem mohla nejen vznikat, ale být i publikována díla v dějinách bolševismu neslýchaná. Společenská satira Jasného, Brdečky a Wericha právem sklízela úspěchy doma i ve světě. Výkon po všech stránkách úctyhodný, jistě, ale superlativy jsou na místě jen tehdy, pokud nezapomínáme na místo a dobu vzniku. --- Dovolím si přirovnání: O pár měsíců dříve měla v Rusku premiéru Šostakovičova Třináctá symfonie ‚Babij Jar’ zhudebňující Jevtušenkovy verše. O ruském antisemitismu, strachu z tajné policie, nedostatku zboží v obchodech, utrpení a ponížení ruských žen, a o kariéře, kterou básník dělá tím, že „nedělá kariéru”. Šostakovič měl tenkrát v Rusku status ne nepodobný Werichovu u nás - nedůvěra mezi ním a režimem byla vzájemná a důvodná, leč přece jen šlo o respektovanou celebritu, která projevovala jistou ochotu s režimem spolupracovat. A tak, s určitými obtížemi, Šostakovič svoji symfonii protlačil. Když jsem za husákových časů pobíral rozum, byla pro mě jako zjevení, zázrak, že bolševik mohl kdy připustit veřejné provozování tak jasné a konkrétní kritiky svého režimu. --- Jenže - a k této pointě svým přirovnáním směřuji - jakou hodnotu toto dílo (a většina dalších Šostakovičových děl) má ve srovnání s vrcholnými díly světové hudby 20. století? Inu, spíše průměrnou. Je to krásná hudba, ale s významem děl Schönberga, Stravinského, Hindemitha a dalších se měřit nemůže. Ostatně, již v šedesátých letech byla beznadějně zastaralá. Stravinsky ji přesně charakterizoval jako „provinční“. --- A právě takový je Jasného Kocour. Havelka byl vynikající skladatel, žádný filmohudební nýmand, ale okouzlení broadwayským muzikálem (Bernstein?) byla čistě dobová záležitost, u nás nijak originální (Šlitr), a pro mě osobně odjakživa spíše otravná. Werich byl vždycky dobrý divadelník a herec, jenže jeho moudra nikdy nebyla zcela původní, s přibývajícím časem trpěla inflací a v atmosféře nekritického uctívání Werich ztrácel schopnost sebekontroly, hrál sám sebe. A samotný příběh s kocourem? Velmi dobrá lokální satira, řekl bych. Dosti znehodnocená tím krotkým vyústěním, že morální kompas nalezneme v dětech… no, tak že bychom jim snad rovnou přiznali volební právo a paritní zastoupení v parlamentě? (01.01.2011)