Keď príde kocúr

Málo platné, něco jiného bylo uchvácení zakázaným ovocem na pokoutní projekci na jakési divadelní dílně na sklonku osmdesátých let, zírání s otevřenou pusou na to, co se v šedesátém třetím všecko „smělo“, jakou kouzelnou werichovskou kreaci nám bolševik tolik let tajil a jaké efekty a nálady uměli ti šikovní lidi udělat s trochou černého divadla a trochou psychedelických barviček, a něco jiného je koukat na tentýž film dnes. Poetické půvaby mu zůstaly (pasáž mileneckého toulání Roberta s Dianou mi bere dech pořád a dodnes přemýšlím, jestli Kocoura znali John a Yoko, když o devět let později točili své scény s domkem, ke kterému se přijede na loďce a hrají se v něm podivné šachy, do filmu Imagine), komunální satiře a přímočarému moralizování ale v mezidobí vypadala polovina zubů. Takže hvězdička dolů. (24.11.2014)

Jistě se dá na filmu nalézt spousta nedostatků. Od emocí vyhnaných do zbytečných extrémů, po příliš dětskou polohu, kterou však děti nejsou s to pochopit. Přesto... Tolik imaginace, vtipu a fantazie se v jednom snímku jen tak nevidí. Viz. například rozhovor Wericha a Wericha: " A jak to děláte dlouho?" "Jako já? No, od té doby, co to lidé potřebujou. Trochu krásy, trochu kouzel, zkrátka špetka neděle do všedního dne. A co vy děláte?" "Já se snažím pěstovat dětskou fantazii." "Hm, křehká bylina. Ta uvadá, když dětství odchází. Já bych to nazval, něco jako neodolná letnička." "A já se z ní snažím udělat trvalku odolnou." (17.05.2009)

Pohádková satira pranýřující hloupost, falešnost a pokrytectví. Přítomnost Jana Wericha je tudíž na místě. Jeho kultivovaný projev je pohlazením po duši. Skvělí byli i správňácký učitel Vlastimil Brodský, pohádkově krásná Emílie Vašáryová, slizký soudruh ředitel Jiří Sovák či vlezdoprdelka Vladimír Menšík. Příjemný a hřejivý filmeček, do detailů promyšlený (kouzelnická show nemá chybu - kam se na to hrabe Copperfield) s nádhernou hudbou, kamerou a nápaditou režií. Děkuji vám, pane Jasný, v přítomnosti tohoto filmu jsem se na 100 minut přenesl do jiného světa. Snad jen by ty barevné vize nemusely být tak dlouhé. 86%. (16.03.2008)

"Bylo, nebylo ale spíš by mělo bejt." Asi si dokážeme představit, jakou paseku by dokázal v reálném životě takový kocour s brejličkami způsobit. Ale osobně si představuji, že slušné pozdvižení musel v tehdejším Československu vzbudit i samotný filmový Kocour" Vojtěcha Jasného. Ve filmu se sice najdou i některé ryze umělecké pasáže, o nich ředitel školy (Jiří Sovák) vcelku trefně říká, že "nemá to hlavy tak to nemůže být adresné." Adresného je zde toho ale víc než dost. Zejména v podání učitele Roberta (Vlastimil Brodský), když třeba dětem vysvětluje, že největší věc na svět je přátelství a upřímnost. A pak taky před nikým se nehrbit. Sám učitel před svými ideály na chvíli zapochybuje a tak musí otěže dění převzít kdo jiný než právě děti. Děti, v nichž učitel tak dlouho pěstoval dětskou fantazii. Fantazie je přitom v této pohádce pro dospělé víc než dost  Již úvodní líbezná flétnová melodie navodí úžasně snovou atmosféru, když pak přijde kocour a roztančí všechny obyvatele městečka v pestrobarevném stylu, je to báječná podívaná.  To pak člověk ještě rád přitaká úvodním slovům Jana Wericha: "Pozorovat život to je vždycky zábava ale i legrace. Když má člověk lidi rád.             (08.07.2023)

Kde je pan Werich, tam je mi dobře, no a takového kouzelného kocoura by bylo zapotřebí všude i dnes.. Herecký ansámbl veskrze sympatický, učitel v podání Vlastimila Brodského báječný, Jiří Sovák si střihnul prolhaného nemravu parádně a mladinká Emília Vášáryová jako Diana lehce uvěřitelná, v té době musela motat mužům hlavy po stovkách.. (28.10.2020)