Keď príde kocúr

Jasného „Kocour“ mě uchvátil už jako malého kluka, když jsem ho – v celku či ve výtahu – viděl v černobílém provedení. A barva ten úžas protáhla jak skalní ozvěna. Přiléhavá satira vtělená fantastickým tělesným básněním pojmenovala mnohé z toho, s čím se dítě zkoušené praktikovaným lži-socialismem konfrontovalo a čeho jsou plny tuzemské rybníky podnes... Divadelní scény se umně spojují s filmovým vyprávěním, a snová pravda tak s úspěchem bezostyšně atakuje choré stagnování, nad nímž lze jen ohrnout nos. To je však často zaměnitelné s hlubokou, niternou tragikou – a i ten zčervenalý nemusí vždy pochopit, že ten modrý protějšek jen slepě světélkuje Eliášovým ohněm, protože ta červeň se vsákla v marnotratně vstřebanou touhu… Kocour ale na okolnosti nehledí a připomíná svým ostrozrakem, že nakonec na žádné výmluvy nezbude čas. A proto pátrejme po sobě spíše v kocouřích očích než ve své auto-diagnostice… (30.09.2017)

Tak se mi zdá, že se mi hrbí páter. Příběh o jednom městečku s hodným učitelem, moudrým kastelánem..také o kouzelníkovi a jeho krásné pomocnici Dianě, která má kocourka s brejličami, bez kterých se lidi zbarví podle své povahy je už tak dostatečně hezký.  Představa  takového podniku, na který všude někdo čeká a má šaty pro všechny lidi už je tak dostatečně hezká.:o Věděl jsem, že půjde o hodně hravou pohádku, ale možná jsem nečekal, že bude obohacena rovnou o tolik experimentálních invenční prvků  (Projekce na lavicích, vsuvka s dětskými a pohledy.), moc se mi líbily speciálně některé poetické sekvence, kde se i hodně pracuje s krásnou hudbou (kroužení s vycpaným orlem, chození děti s nově objeveným kocourem po městě, společný čas v přírodě s Dianou) snad jen delší pasáž s kouzelnickým představením a následným prvním odhalením mi přišla trochu zdlouhavá a sloužící hlavně k předvedení triků. Jinak má tento film opravdu velké poetické  kouzlo, nádech poetismu, objevování nových možností (proto chápu i tu dlouhou část z divadlem, i když mě prostě po chvilce už tolik nebavila)  a radosti ze života. Dokonce ani i optimistická atmosféra 60.let. Akorát, že třeba v takovém poetistickém Rozmarném letu máme kouzelníka Arnoštka, tady kouzelníka Wericha, který jakoby odkazoval na staré dobré časy za první republiky.  Někdy to je poezie sama, po které člověk může o takových pohádkách jenom snít. Co se týče obsazení, asi není co řešit... Werich jako dvoj-průvodce příběhem nemůže zklamat,  můj obzláště oblíbený Brodský je radost už v mladém vydaní, mladá Emília Vašaryová mě překvapila svou krásou a i když mi přišlo, že některé postavy jsou spíše figurky, co se v závěru  chovají v závěru až moc idealisticky, Sováková postava zůstává pořád vtipně ironická a myslím, že musí jasně odkazovat na tehdejší režim. A do toho všeho krásné prostředí města Telč, které zde v podstatě taky hraje  významnou úlohu. Takže mělo by bejt.:D A.. (22.04.2023)

Jasný zde plně dokazuje, že rozumí specifikům filmové řeči a jejím různorodýmmožnostem - to jak komplexně nakládá s barvou (ne pouze v proslulých scénách po sundání kocourových brejlí), s pohybem a sepjetím s jinými uměleckými druhy (nádherně natočené černé divadlo) pomalu nemá v našem filmu obdoby. Přetso však tato obrazová hýřivost poněkud zatěmňuje samotný příběh, který má rozhodně své kouzlo (hlavně co se týče scén s dětmi), ale pokud jde o cílenou moralitu je dost krotký (i na samotný féerický žánr) a naivní, prostě příliš nefunguje. (22.12.2009)

(91/2017) / Je isté, že Všichni dobří rodáci sú vyspelejší film, v prípade Kocoura je ale krásne vidno o kolko divokejší a tvorivejší ešte Jasný bol. Tá živelnosť síce chvílami spôsobuje chaotické vyznenie niektorých scén, ako celok je ale film zážitok. Vizuálna podoba filmu je originálna aj na 60-te roky a snáď len Jakubisko mal podobný talent. Technicky je film lahôdka a aj náročnejšie farebné scény vyznievajú prekvapivo kvalitne a nerušivo. K tomu si treba prirátať herecký výkvet, najviac zaujal asi Menšík a samozrejme tiež mladunká peknučká Milka. Rád by som videl tento film trochu "upratanejší", možno inak zostrihaný, buď by dosiahol na filmový vrchol alebo stratil na svojom čare. (8/10) (02.05.2017)

Poetika v podaní Wericha je tu asi to najkrajšie, čo sa dá vyzdvihnúť... Scenár je takisto veľmi zaujímavý, ale druhá polovica filmu trochu stráca tempo, takže v konečnom dôsledku film pôsobí trochu rozporuplne. Páčila sa mi myšlienka o tom, že ľudia sú farebne rozlíšení na zaľúbených, pokrytcov, či tých, čo podvádzajú svojich blízkych, len tá realizácia mohla byť podľa mňa (aj na svoju dobu) spravená ešte zaujímavejšie. Okrem salamandra Sováka to totiž neprinieslo žiaden význam v rámci rozohratého príbehu. Ale vidieť sa to rozhodne dá aj viac krát... ;o) (17.03.2009)