Réžia:
Vojtěch JasnýKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Jan Werich, Emília Vášáryová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Vlasta Chramostová, Alena Kreuzmannová (viac)Obsahy(1)
Z ochozu věže pozoruje kastelán Oliva každodenní život malého krásného města. Z té výšky si může dovolit tolerantní nadhled nad slabostmi a chybami svých spoluobčanů. Mladý učitel Robert se chystá ke svatbě s učitelkou Julií. Na hodinu kreslení Robert pozve Olivu, aby seděl jako model. Starý muž dětem vypráví o svém životě námořníka a o setkání se svou životní láskou Dianou a jejím kouzelným kocourem. Z náměstí se ozve veselá hudba, která doprovází příjezd zvláštního cirkusu. K překvapení dětí i dospělých sedí na střeše červeného auta kouzelník, který je k nerozeznání podobný Olivovi, a krásná dívka Diana, která má na klíně kocoura se slunečními brýlemi. Na závěr večerního kouzelníkova představení sejme Diana svému Mourkovi brýle a před jeho zelenýma očima začnou někteří dospělí měnit barvu. Nevěrníci jsou žlutí, lháři fialoví, šedivě se zabarví kradáci a lapkové a zamilovaní zčervenají. Červený je i Robert, který zapomněl na nevěrnou Julii a zamiloval se do Diany. Kocoura se zmocní tři muži, kteří se bojí jeho kouzelné moci - pokrytecký ředitel školy, podlézavý školník a nepoctivý vedoucí restaurace. Robertovi žáci, kteří se bojí o kocourův život, utečou z městečka a nechtějí se vrátit, dokud nebude zvíře zachráněno. Nátlak dětí má žádaný účinek. Jen Robert je velmi smutný - poté, co prožil s Dianou láskyplnou noc, vůz s dívkou, kocourem a kouzelníkem odjíždí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (216)
Tento film řadím mezi nejpovedenější snímky československého filmu. Jan Werich se nám po válce v mnoha věcech neukázal, zde je mu však vystavěn důstojný pomník. Místy film trochu ztrácí na tempu, ale ty prototypy povah, chytroušů, hamounů, idiotů a zlodějíčků jsou střižené tak krásně! Rád se pokaždé nechám unášet hudbou i obrazem... ()
Vojtěch Jasný začal spolu s Karlem Kachyňou na budovatelských agitkách a také v jeho pozdějších filmech je vidět, že ideálům socialismu věřil. Až přijde kocour je satira, ale satira s nadějí v lepší příští. Všechny postavy jsou vlastně koncentrovanými výtažky typů socialistického člověka a obrýlený kocour provádí jejich selekci. Z dnešního pohledu nejsou bůhvíjak sympatičtí ani ti, kteří "kádrem" prošli. To na druhou stranu vyvažuje Jan Werich, ironicky a na půl huby glosující děj z nadhledu kostelní věže. Přes formální nápaditost, dobré obsazení a scénář Jiřího Brdečky je to IMHO přeceněný film. 60% ()
Už 40 let strá pohádka pro dospělé od Vojtěch Jasného vypráví příběh poklidného městečka, jehož zdánlivá spořádanost kryje především licoměrnost a prospěchářství jeho obyvatel. Jeho klid je však narušen po té co dorazí jeden kouzelník, krásná a záhadná dívka a především kocour... V tomhle filmu není nic, co by mohlo vyšumět. Buď to fungovalo a funguje nebo ne. Já si myslím, že ano. ()
Nikdy som si nedokázal vypestoval vzťah ku toľko ospevovanému Janovi Werichovi. Pre mnohých je to divadelná a filmová legenda, famózny dramatik, pán herec a čo ja viem čo všetko ešte. Pre mňa to bol vždy len nudný, premúdrelý rozumbrada. Jeho herectvo mi vždy pripadalo rušivé, silené, kŕčovité a nevieryhodné. Presne takým dojmom na mňa pôsobil aj v komediálnej alegórii "Keď príde kocúr", ktorú v roku 1963 natočil režisér Vojtěch Jasný. Kocúr bol fajn, ale pán Werich ma opäť silne iritoval. ** ()
O tom, že umění nestárne, se lze přesvědčit třeba v legendárním snímku Vojtěcha Jasného Až přijde kocour. Film samotný má několik pásem - literárně motivované pásmo vypravěče, hrané pasáže a pásmo kouzelníkova představení. Zatímco první a především druhé pásmo je determinováno dobou vzniku filmového díla (žánr satiry, mizanscéna...), pásmo třetí dává v patrnost, že krásné má jakousi nadčasovou platnost. Vystoupení cirkusu coby otisk dobově oblíbené laterny magiky a černého divadla, komponované jako soulad baletu, pantomimy a hraných pasáží za použití kolorovaného obrazu a jednoduchých optických triků přineslo nádherný univerz čirého uměleckého zážitku, který je univerzálně nosný dodnes. Vojtěch Jasný spolu s Janem Werichem ve své alegorii propojili poetické i zábavné a vznikl tak jeden z prvních snímků později tak slavné České nové vlny, která se z Jasného filmu nesčetněkrát inspirovala... ()
Galéria (20)
Fotka © Malavida
Zaujímavosti (22)
-
Film získal řadu ocenění:
1965 Velká cena na V. přehlídce filmů posuzovaných diváky Biarritz
1964 Stříbrná cena na Mezinárodním festivalu barevných filmů Barcelona
1964 První cena v kategorii zahraničních kinematografií na MFF Soluň
1964 Hlavní cena kritiky na MFF Cartagena
1964 Čestné uznání Národního kongresu filmových klubů na MFF Cartagena
1964 jedna z Prvních cen na IV. Mezinárodní soutěži filmové techniky Miláno
1963 Zvláštní cena poroty na XVI. MFF Cannes
1963 Cena Nejvyšší technické komise na XVI. MFF Cannes
1963 Cena Mezinárodního sdružení mládeže na XVI. MFF Cannes
1963 Čestný diplom na XVII. MFF Edinburgh
1963 Velká cena na XIV. FFP. (hippyman)
- Jan Werich měl v době natáčení rakovinu hrtanu a ptal se Vojtěcha Jasného "zda se nebojí, že mu umře během natáčení". Vojtěch mu odpověděl - "nebojím, ty tu budeš ještě dalších patnáct let". (Terva)
- Natáčeno v Telči. (M.B)
Reklama