Keď príde kocúr

"Poslouchejte, pane Oliva, s tímhle pytlem můžete mluvit jen za sebe. Rozumíte? Jen za sebe." "A to je ten největší kumšt." Podobné příběhy jsou velmi silné, jen je otázkou jak dlouho a jak opravdově, protože si myslím, že si při nich souhlasně přikyvují i lidé, kteří by se jeho optikou asi pěkně vybarvili. Říká se tomu pokrytecví. On ten příběh vlastně ani není nijak originální, v tomto podání trošku schématický (proč to na děti fungovalo jen ohledně lásky?, Menšíkova sebekritika hodně šustila papírem a zbrklostí), na druhou stranu, Sovák byl až krásně nechutný. Je možné, krásné, jednoduché a vlastně ani nijak špatné, se filmem nechat strhnout a uznat všechna jeho dobrá poselství. Jeho největším problémem je asi doba, kdy byl natočen a fakt, že se tam lidé oslovují soudruzi, dokážu si představit, že to některým pouze dvoupólově uvažujícím lidem poskytne náboje do jejich antikomunistických stříkacích pistolek (podívejte, jací ti komunisti byli hovada), aniž by dohlédli trošku dále a snažili se pochopit jeho nadčasovost a nadideologičnost (a já doufám, že takových lidí není moc). V neposlední řadě film přináší po těch letech několik příjemných zjištění, třeba že Vášáryová s Chramostovou byly zamlada fakt samice. "Hlídejte ho dobře, anarchistu." (17.02.2014)

Přesně na prahu 60. let. "Mravní zápal" spolu s estetikou, která ho vyjadřuje, patří ještě do odcházející epochy, jakož i poněkud povrchní a "správně mířená" satiričnost. Ale hravost a určitá svobodná političnost činí tento film průkopnickým. Kouzelnické etudy byly asi nejzajímavějším prvkem. Vůbec celý ten prvek kouzelník+Vašáryová a jejich krám, to bylo moc hezké. A ačkoli mám třeba Brodského mnohem raději než všenárodního mudrce Wericha, je to právě Werich, kdo se mi tu ve své dvojroli mimořádně líbil (přestože i zde na mě z pobudových mouder kapala napřesvědčivá nasládlá "člověčina" z povolání). Už skutečnost, že pobuda a kouzelník jsou dvojníci, je tady skvělá. (04.03.2011)

Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. (10.05.2007)

Jeden z prvních filmů nové vlny současně na sobě nese - jak uvádějí někteří kolegové - mateřská znaménka budovatelského patosu a stále přežívajícího naivního přesvědčení podstatné části společnosti vrcholící novotnovské éry o reformovatelnosti sovětského systému. Pohádkové prvky byly - stejně jako další alegorické posuny - zvoleny z pochopitelného důvodu. Vedle strhujícího Werichova výkonu na mne velice výrazně zapůsobila tehdy mladičká první dáma slovenského divadla Emília Milka Vášáryová. Pohádkový rámec současně - pro někoho snad paradoxně - pronikavě zvyšuje věrohodnost této satiry a může ji činit zajímavou i pro generace jejích nepamětníků. (26.08.2007)

Kde je pan Werich, tam je mi dobře, no a takového kouzelného kocoura by bylo zapotřebí všude i dnes.. Herecký ansámbl veskrze sympatický, učitel v podání Vlastimila Brodského báječný, Jiří Sovák si střihnul prolhaného nemravu parádně a mladinká Emília Vášáryová jako Diana lehce uvěřitelná, v té době musela motat mužům hlavy po stovkách.. (28.10.2020)