Bílá princezna

Zdálo se, že to bude další seriál z historie, která nebude nijak zajímavá. Další lekce z historie. Ale ono to tak úplně není. Už jenom kvůli tomu, že záležitosti se zde pohybují na rovině poválečné s Yorky a Tudorovci, což je zajímavá kapitola, která mi byla vždycky nějak skryta a vždy jsem o ní chtěl slyšet více. Seriál mi to skvěle umožnil i příjemnou cestou. Mnoho momentů bylo takových zbytečných i nudných, ale celkově to přebil zájem. Bezchybné to není, ale nezajímavé také ne. Celkově by se někdo mohl odhodlat zpracovat anglické středověké dějiny. Něco jako Vikings. No. Do toho! (08.02.2018)

Seriál se mi líbil. Vyvolal ve mně silné emoce . Zvlášť vygradovaný konec působil uvěřitelně, dobová syrovost a drsnost vyplula konečně na povrch. První díl jsem i přes čtyři hvězdy původně spíše strhala jako naivní příběh pro ženy, postavy se tam chovají mnohdy dost naivně a viděla jsem, že se příběh příliš ubírá do fiktivních světů než že by se držel skutečných historických faktů. (Viz můj komentář k první epizodě). Pak jsem přistoupila na hru tvůrců a musela si opakovat, že nesleduji skutečné osudy a intriky Tudorovské dynastie, ale spíše vyfantazírovanou zemi, která si vypůjčila slavné královské jména a vybrané nejzákladnější události. Patrně pro větší sledovanost seriál smazává mnohá fakta a neobjasněné věci nahrazuje domněnkami tvůrců, jak se to třeba mohlo tehdy odehrávat (jako dosud neobjasněné zmizení princů a jejich osudy, atd.). Seriály, filmy ani knihy zcela fiktivní s neznámými postavami totiž nemají takovou odezvu a nejdou na odbyt jako ty co nosí slavná jména historických či současných celebrit. A tak sledujeme zcela jinou Alžbětu, zde oslovovanou jako Bětka a musíme jí brát jako hodně vyfantazírovanou filmovou hrdinku. Pak nám nemusí vadit, že ve skutečnosti milá Alžběta, která podle dostupných faktů absolutně nezasahovala do politiky, byla nekonfliktní a sympatickou osobou, se nám zde v seriálu postupně proměňuje v cynickou mocí opojenou vládkyni, která zapomněla na svůj původ, šla drsně proti vlastní původní rodině, do níž se narodila a pomohla zlikvidovat svůj vlastní rod. Povedl se přerod postavy původně nevyzrálé mladé ženy, která postupně získává postavení a nechce se už nechat manipulovat druhými (zvláště matkou a tchýní). Jde si čím dál bezohledněji za svým vlastním prospěchem, ač morálně pochybnými skutky ukončuje kromě vlastních osobních výhod i vleklé války dvou znepřátelených stran. – Jako některým dalším divákům mi v tomto zpracování také vadí menší důraz na vztah mezi ní a jejím královským mužem Jindřichem, který mohl působivě gradovat. Časové skoky (po dvou drobných příhodách se z vekých nepřátel stává náhle sehraný milující pár, bez období postupného sbližování, bez znatelného vývoje), ale jsou zde i jiné časové skoky. V jednom dílu je například těhotná a má pouze prvorozeného syna Artura, v dalším se najednou bez vysvětlení a bez zmínky o dalším těhotenství objevuje náhle asi pětiletý další syn Jindřich. To, že porodila další dítě vyplývá na povrch poměrně nejasně (sedí u stolu najednou s dvěma chlapci a hrají společně šachy) a divák vyjeveně čeká, zda a kolik dětí se ještě na plátně nečekaně v průběhu seriálu zjeví a kolik jim bude v uvedení na scénu let. Nicméně jak říkám, pokud budu brát příběh jako především fikci o intrikách a boji o postavení a ne jako věrný historický popis událostí, mohu být i přes všechny uvedené výhrady spokojená. (21.07.2017)

Do pátého dílu jsem byla tak nadšená, že jsem si objednala i knihu. Bohužel pak následovalo velké zklamání – ze seriálu i z knihy. Rozdíly mezi knihou a seriálem jsou docela malé, ale přesto markantní. Zatímco kniha si hraje na to být co nejvíc historicky věrná (moje negativní recenze je na Goodreads :-)), minisérie se ubírá trochu feministickým směrem. Šestý díl mě zbavil veškerých nadějí, že by Jindřich VII. byl „docela“ dobrým králem. Když si člověk něco málo přečte o názorech historiků na prvního Tudorovce, nikdo zrovna žádné ohlasné chvály nepěje, takže něco na tom bude. Na druhou stranu, aby jako v jednu chvíli převzala otěže jeho žena, je hodně přitažený za vlasy. Krom toho z děje celé minisérie mám hodně nemastně-neslaný pocit. Myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se oprostili od inspirace knihou a zaměřili se více na vztah Alžběty a Jindřicha. Série je tak hrozně doskákaná, v jednu chvíli díl končí, jak se manželé začínají sbližovat a na začátku dalšího dílu už kolem běhají tři děti. Až po X letech manželství následuje žhavá sexuální scéna, kdy je potvrzeno, že si ti dva rozumí víc, než lecjaká královská manželství, aby to vzápětí bylo vyvráceno nějakými hloupými intriky krále „Jak nejlíp zdecimovat nepřítele“. Onen zmíněný šestý díl mi zasadil hřeb do rakve této série, že jsem neměla ani náladu to dokončit. Je to škoda. Dvě hvězdy pouze za produkci.  (24.11.2022)

Jako bych se díval na dvojku nebo mladšího sourozence Bílé královny. Najdeme tady podobné témata od intrik až po to podělané čarodějnictví, které jsem zavrhl už tam. Ti, co byli v Bílé královně hodní, jsou teď už vlivem okolností zlí a stávající postavy k tomu zdárně míří také (a počítám, že stejný vývoj uvidíme i v navazující Španělské princezně). Přesto myslím, že toho všeho je tady v mnohem menším množství a ne tak propletené. Bohužel ten vliv žen na vše okolo a že by ony měly být tou hybnou silou všech zákulisních praktik, to mi někdy přišlo už dost přepísknuté (holt je vidět, komu je asi primárně určená knižní předloha). Co se ukázalo jako dost zásek, tak historická fikce, že jeden ze zavražděných bratrů byl ve skutečnosti dvojník. Na tom je pak postavena velká část děje tohoto seriálu, což působilo jako vaření z vody (pro jistotu už před koncovými titulky i přidali hlášku, že toho dost neodpovídá skutečné historii). V porovnání s Bílou královnou mi to kvalitativně podobně vychází s kostýmy, výpravou a jinými možnostmi vycházejícími z rozpočtu. Nejsem nijak nadšený, ani nijak zklamaný... a i když mě to bavilo o něco méně, hodnotím stejně. (18.04.2022)

Zprůměrováno mi to vychází na 4,5 hvězdy, což není tak dobrý výsledek jako u White Queen. Ačkoliv "Princezna" měla vyšší rozpočet, technické provedení mě zaujalo daleko více u "Královny". Působila daleko umělečtějším a přitom přirozenějším dojmem (hlavně skvělé "close-up" záběry kamerou na tváře postav, z nichž šly vyčíst i ty nejjemnější výkyvy emocí), "Princezna" se držela spíš zpátky a žádné originální prvky jsem zde nezaznamenal. Také na emoce byla tato mini-série daleko chudší (poslední díl byl ovšem neuvěřitelný), například jsem se nemohl ubránit pocitu, že ze smrti jedné z hlavních postav by dokázala "Královna" vytěžit daleko víc. Hlavní postava v podání Jodie Comer se taky ani náhodou nemůže vyrovnat úžasně charismatické a přirozeně královské Rebecce Ferguson. *Lehké náznaky spoilerů dále* Nejde o to, že by Comer hrála špatně (naopak!), ale její Elizabeth zkrátka po prvních několika dílech začne ztrácet divákovy sympatie, když se stále více a více vzdaluje své rodině, kterou jsem si tak zamiloval právě ve White Queen. Jak řekla Maggie: "Your mother would be ashamed of you." Poslední díl je pak hořkým svědectvím o tom, co dokáže moc se člověkem provést. Historie ale není černobílá a někdy zaplatit i životy vlastního rodu znamená nastolit mír. Je to však i přesto správné? Nenašla by se jiná cesta? Tak jak "White Queen" ve mně vzbuzovala díky postavám Elizabeth Woodville a Jacquetty Rivers pocit rodinné sounáležitosti a lásky, tak Elizabeth z Yorku se povedl pravý opak - oporu nelze hledat ani mezi nejbližšími, zato zradu? Samo sebou! I kvůli tomuto vyznění je mému srdci zkrátka bližší White Queen. A je škoda, že White Princess se neujalo stejné studio a stejní herci (přesto jsem si na nové, velmi schopné obsazení rychle zvykl). Alespoň že skvělá Lunnova hudba zůstala. (07.06.2017)