Bílá princezna

Jako bych se díval na dvojku nebo mladšího sourozence Bílé královny. Najdeme tady podobné témata od intrik až po to podělané čarodějnictví, které jsem zavrhl už tam. Ti, co byli v Bílé královně hodní, jsou teď už vlivem okolností zlí a stávající postavy k tomu zdárně míří také (a počítám, že stejný vývoj uvidíme i v navazující Španělské princezně). Přesto myslím, že toho všeho je tady v mnohem menším množství a ne tak propletené. Bohužel ten vliv žen na vše okolo a že by ony měly být tou hybnou silou všech zákulisních praktik, to mi někdy přišlo už dost přepísknuté (holt je vidět, komu je asi primárně určená knižní předloha). Co se ukázalo jako dost zásek, tak historická fikce, že jeden ze zavražděných bratrů byl ve skutečnosti dvojník. Na tom je pak postavena velká část děje tohoto seriálu, což působilo jako vaření z vody (pro jistotu už před koncovými titulky i přidali hlášku, že toho dost neodpovídá skutečné historii). V porovnání s Bílou královnou mi to kvalitativně podobně vychází s kostýmy, výpravou a jinými možnostmi vycházejícími z rozpočtu. Nejsem nijak nadšený, ani nijak zklamaný... a i když mě to bavilo o něco méně, hodnotím stejně. (18.04.2022)

Zprůměrováno mi to vychází na 4,5 hvězdy, což není tak dobrý výsledek jako u White Queen. Ačkoliv "Princezna" měla vyšší rozpočet, technické provedení mě zaujalo daleko více u "Královny". Působila daleko umělečtějším a přitom přirozenějším dojmem (hlavně skvělé "close-up" záběry kamerou na tváře postav, z nichž šly vyčíst i ty nejjemnější výkyvy emocí), "Princezna" se držela spíš zpátky a žádné originální prvky jsem zde nezaznamenal. Také na emoce byla tato mini-série daleko chudší (poslední díl byl ovšem neuvěřitelný), například jsem se nemohl ubránit pocitu, že ze smrti jedné z hlavních postav by dokázala "Královna" vytěžit daleko víc. Hlavní postava v podání Jodie Comer se taky ani náhodou nemůže vyrovnat úžasně charismatické a přirozeně královské Rebecce Ferguson. *Lehké náznaky spoilerů dále* Nejde o to, že by Comer hrála špatně (naopak!), ale její Elizabeth zkrátka po prvních několika dílech začne ztrácet divákovy sympatie, když se stále více a více vzdaluje své rodině, kterou jsem si tak zamiloval právě ve White Queen. Jak řekla Maggie: "Your mother would be ashamed of you." Poslední díl je pak hořkým svědectvím o tom, co dokáže moc se člověkem provést. Historie ale není černobílá a někdy zaplatit i životy vlastního rodu znamená nastolit mír. Je to však i přesto správné? Nenašla by se jiná cesta? Tak jak "White Queen" ve mně vzbuzovala díky postavám Elizabeth Woodville a Jacquetty Rivers pocit rodinné sounáležitosti a lásky, tak Elizabeth z Yorku se povedl pravý opak - oporu nelze hledat ani mezi nejbližšími, zato zradu? Samo sebou! I kvůli tomuto vyznění je mému srdci zkrátka bližší White Queen. A je škoda, že White Princess se neujalo stejné studio a stejní herci (přesto jsem si na nové, velmi schopné obsazení rychle zvykl). Alespoň že skvělá Lunnova hudba zůstala. (07.06.2017)

Historicky věrné seriálové drama z anglického 15. století plné šlechty, intrik a politiky. Na historickou událost je tento seriál velice věrný, dobový, herecky atraktivní, ale pro nezaujetého diváka to může být i docela nuda. Očekával jsem od autorů trošku víc důvodů k tomu, aby mě seriál zaujal, než aby to zachraňoval zpracováním, které je sice dobré, ale i dobré dokáže být průměrné. (05.02.2019)

„Nejde o vraždu, pokud jde o boží vůli“. Seriál Bílá princezna volně navazuje na předchozí Bílou královnu a tak asi nepřekvapí, že v centru dění jsou hodně opět ženy. Kromě samotné Alžběty z Yorku, tedy oné „bílé princezny“ se tak znovu setkáváme i s našimi starými známými Alžbětou Woodvillovou a Markéty Beaufortovou, na nich je zajímavé hlavně to, jak se obě ve svém konání zaštitují vůli Boha. Přijde mi, že autoři seriálu podřizují celé vyprávění právě tomu, aby na tento aspekt poukázali. Historická pravda tak dostává místy hodně na frak (viz třeba situace, kdy Markéta polštářem zadusí Jaspera Tudora ač ho přitom dle scénáristů vlastně celý život milovala). V případě Alžběty Woodvillové se pak na scénu pro změnu opět dostává i čarodějnictví, s nímž je konfrontována dokonce i její dcera Alžběta, která se bojí o osud svého syna Artura Tudora. Scénáristi přitom (nejen) v tomto případě vcelku umně kombinují historická fakta s fikcí. Příkladem budiž i celá zápletka kolem skutečné historické postavy Perlina Warbecka, který se prohlašoval za Richarda, vévodu z Yorku. Zde se má jednat o skutečného syna krále Edvarda IV donuceného k přiznání, že je někým jiným řadou různých okolností. Jak jsem se dočetl, tyto spekulace nejsou z historického pohledu úplně nové, takže budiž… Přesto těch fiktivních momentů je v seriálu na mě až moc. Autoři seriálu to zdůvodňují „dramatičností“, jako by historie sama o sobě byla nudná. No nevím… Spíš mi přijde, že jde o potřebu scénáristů vystavět celé vyprávění na připomenutí toho, že „za vším hledej ženu“ (viz scéna, kdy Alžběta Yorku přesvědčí vojáky, aby neodcházeli od Jindřicha Tudora na stranu domnělého vévody z Yorku). A taky na ukázání toho, že i ve středověku platilo, že „občas se politika dělá pod pláštíkem temné noci“. (01.04.2021)

Do pátého dílu jsem byla tak nadšená, že jsem si objednala i knihu. Bohužel pak následovalo velké zklamání – ze seriálu i z knihy. Rozdíly mezi knihou a seriálem jsou docela malé, ale přesto markantní. Zatímco kniha si hraje na to být co nejvíc historicky věrná (moje negativní recenze je na Goodreads :-)), minisérie se ubírá trochu feministickým směrem. Šestý díl mě zbavil veškerých nadějí, že by Jindřich VII. byl „docela“ dobrým králem. Když si člověk něco málo přečte o názorech historiků na prvního Tudorovce, nikdo zrovna žádné ohlasné chvály nepěje, takže něco na tom bude. Na druhou stranu, aby jako v jednu chvíli převzala otěže jeho žena, je hodně přitažený za vlasy. Krom toho z děje celé minisérie mám hodně nemastně-neslaný pocit. Myslím, že by tvůrci udělali líp, kdyby se oprostili od inspirace knihou a zaměřili se více na vztah Alžběty a Jindřicha. Série je tak hrozně doskákaná, v jednu chvíli díl končí, jak se manželé začínají sbližovat a na začátku dalšího dílu už kolem běhají tři děti. Až po X letech manželství následuje žhavá sexuální scéna, kdy je potvrzeno, že si ti dva rozumí víc, než lecjaká královská manželství, aby to vzápětí bylo vyvráceno nějakými hloupými intriky krále „Jak nejlíp zdecimovat nepřítele“. Onen zmíněný šestý díl mi zasadil hřeb do rakve této série, že jsem neměla ani náladu to dokončit. Je to škoda. Dvě hvězdy pouze za produkci.  (24.11.2022)