Cudzejší ako raj

Podivnější než jsem myslel, ale lepší než se zdálo po první půlhodince. Jarmusch si zahrává nejen s obyčejnými životy těch nejobyčejnějších lidí, ale zahrává si i s časem. Jeho práce odmítající klasický střih upozorňuje na skoky v čase, které si tak divák uvědomí více než v jakémkoliv jiném filmu. Ačkoliv v tomto filmu nenajdeme jediný "neviditelný" střih, neviditelná ruka režisérova nás upoutá, jedna melodie a jedna píseň utvoří image celého filmu a po skončení jen sedim a zírám a řikám si: "Sakra, jak to ten Jarmusch dělá..."____ Když koukám na tu obálku k DVDčku, jakoby popisovala celý film a naopak, jako by se režisérovi podařilo zfilmovat tuto obálku a ještě k tomu se mu podařil ten husarský kousek, že po zhlédnutí filmu máte pocit, že se vás ta zfilmovaná obálka nějak dotkla. (02.06.2010)

Kde by jiný režisér dávno zařval cut, tam jede Jarmusch nerušeně dál. To je jeho rukopis. Nechybí ani umělecky černobílá estetika a výstřední hudba. Při sledování tohoto nevšedního zobrazení všední prázdnoty třech tristních existencí můžou někomu padat víčka, ale moje pozornost byla po celou dobu udržována v jakési nepopsatelné fascinaci. Poťouchle ironická finálovka ji pak završila. Čirá magie melancholické esence Jarmuschova stylu. (06.04.2013)

Odcizení ad extremum. 1)  Dva nemakačenkové hrají falešně karty a sázejí na dostizích. Nic nedělají, nic je nezajímá. Proč bych se o takého týpky měl zajímat? Postavy žijí, oblékají se a chovají zcela mimo mísu._____ 2)  Zdvořilost, s níž probíhají všechny dialogy, jen podtrhuje prázdnotu, v níž se postavy pohybují._____ 3)  31letý fešácký scénárista, režisér a střihač Jim Jarmush předkládá své alternativní pesimistické vidění světa. Zajímavý 32letý John Lurie (Maďar Willie) doprovodil dílo svou hudbou. Ještě je tu neméně zajímavý 30letý Richard Edson (Eddie) a tím jsem pozitiva filmu vyčerpal._____ 4)  Uvidíme záběry z dobového New Yorku, zasněženého chmurného Clevelandu a z pláží na neméně chmurné Floridě._____ 5)  Kolega Amputace***** pěkně popsal motivaci chování hlavních postav. (05.09.2023)

Jarmusch se pozná. Všechny jeho filmy nesou jeho typický rukopis. Tento film obnáší všechno Jarmuschovské. Zajímavé postavy, cestování někam + nějaká ta švihlá hudba. Je fantastické jak film funguje, a to i když s v něm téměř nic neděje. Stále ve mě rezonuje. Úžasná první povídka se odehrává vlastně jen na bytě a přesto působí nesmírnou šedou silou. Vypovídá o lidech, kteří fakt neumějí moc žít. Druhá část ukazuje tyto lidi na cestách a také zde Jarmusch ukazuje nejúžasnější rande v kině, jaké jsem kdy ve filmu viděl. No a třetí povíkda opět jen rozvádí neschopnost protagonistů nějak žít. A nakonec nechybí rozsekávka. Kamera je také luxusní, černobílá, ponurá, syrová, depresivní. Very good. (29.10.2006)

Kolem tohohle filmu jsem chodil někdy v půlce devadesátek, v době, kdy jsem civilkoval v knihovně na FAMU, a ten název mě lákal. Jenže těch kazet a filmů s lákavými názvy na nich tam bylo tolik... Takže na Stranger than Paradise tenkrát nedošlo a nestal se mým osobním kultem, ač nejspíš mohl (stejně dobře jako třeba Mystery Train, který to štěstí měl). — Z dnešního pohledu je mi hlavně až úzko z toho, jak ti nebožáci dokážou prázdně zabíjet čas – ovšem Jarmusch o tom vypráví navýsost zábavně! A pak ta výborná pointa. Za mě silnější ***. (28.04.2011)