Přehlídka smrti

Jedno z nejpříjemnějších překvapení. The Big Parade je film, který mate tělem. Se všemi těmi přízvisky velkého filmu bych rozhodně nečekala něco tak přirozeného a okouzlujícího. Skutečně nejde ani tak o válečný film, jako spíš o bajku o přátelství a mládí v rozpuku. Ačkoli samotné válečné scény jsou velice přesvědčivé, ale ani v nich se neobejdeme bez spolupráce přátelství a odvahy. Vysloveně kouzelné a zábavné jsou scény s přáteli hlavního hrdiny po narukování, když jim ještě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Celku samozřejmě dominuje John Gilbert, miláček filmového plátna. Mladý, krásný, sympatický hrdina všedního dne. Konečně i tu svou malou Francouzku sbalil tak elegantně na žvýkačku jako by to bylo dnes. Hned se pak lépe chápe onen slavný příběh vysněného páru Garbo a Gilberta před kamerou i za ní, když si za těmito jmény nepředstavujeme filmové ikony, ale příjemné mladé lidi, kteří mimochodem hrají i ve filmech. O nějakých záporech zde nelze hovořit, jde o nejčistší americký film o připojení Spojených států do války, jaký kdy byl natočen. Příběh člověka jde ruku v ruce s dějinami. A jako už tolikrát vivat nový hudební doprovod Carla Davise. (18.05.2012)

Najúspešnejší nemý film v histórii. A ani sa nečudujem. Ak uchvátil diváky podobne ako mňa, tak je to bez komentára. Nádherný romantický príbeh o večnej a pravej láske ( námet, ktorý bude stále populárnym ), s kvalitne natočenými bojovými scénami, je mimoriadne príťažlivý a efektný. A to som nespomenul ústrednú zamilovanú dvojicu. Skvelo ladia a hlavne herečka Renée Adorée je vskutku podarená. Nenechajte si újsť. Oplatí sa. (27.10.2010)

Poutavě vystavené melodrama Přehlídka smrti je význačným počinem klasického Hollywoodu, na kterém se sice zub času pochopitelně podepsal, nicméně ne natolik, aby svým podáním vzbuzoval soucitný úsměv. Naopak – film ani netematizuje heroismus, spíše je pacifistické povahy vyjadřující sílu válečné mašinérie. Zároveň lze zde spatři jakousi bipolaritu ve vyprávění. Filmu Kinga Vidora totiž rozhodně přičíst na cti fakt, že je jak rozvernou romancí (předfrontová část), tak i ponurým obrazem války, jehož sugestivnost umocňuje vhodně užitá hudba při obou, diametrálně odlišných částech. Přehlídka smrti tak klame tělem: zprvu je spíše sledem humorných scének, jež s lehkostí a nadsázkou popisují život v armádě. Za frontovou linií panuje čirá spokojenost – a zároveň zde počíná milostná linie, kdy se hlavnímu hrdinovi Jimovi zalíbí místní dívka. „Válka není tak hrozná,“ jak říká jeden Jimův kolega při jedné z mnoha bezstarostných scén. S realitou se má brzy setkat: vojáci jsou posíláni na frontu a vyprávění je tak rozštěpeno do dvou odlišných částí. // Na Přehlídce smrti je kladem zároveň její žánrová podvojnost, ani jedna část není slabším článkem té druhé. Kooperují spolu tak, že nezůstává ani jedna „pozadu“. Rozhodně tedy není možné říci, že by se z jedné či druhé strany jednalo o žánrový nedodělek. Válečná, uměřeně (na svou dobu) realistická, a romantická linie spolu s úvodní a závěrečnou „domácí“ scénou (i tyto scény stvrzují bipolaritu: na počátku je Jim víceméně nadšeným dobrovolníkem, v závěru je zklamaným jako živoucí příklad Ztracené generace) tvoří kompaktní celek, přesně v mezích klasického modu vyprávění. (30.05.2012)

Přehlídka smrti, je film plný emocí. Nalezneme zde: lásku, přátelství, touhu žít ale i hořký návrat z války a ztrátu přátel. Nakonec vše však šťastně skončí . Není němého filmu, který by i bez jediného slova, byl schopen vytvořit takové emoce, jako tento. Příběh nás zavede do roku 1917 do centra Spojených států. Zde vidíme tři mladé muže, jednoho dělníka, čišníka a hlavní postavu celého filmu Jamese (Johna Gilberta), mladíka z bohaté rodiny, který neví co znamená tvrdá dřina. To se dozví až na výcviku v jedné francouzské vesničce. Zde se zamiluje do francouzské dívky. Jeho přátelé nezahálejí a místo toho vytváří různé kulišárny. Když tu náhle příjde rozkaz k postupu na frontovou linii. Zde jsme svědky "přehlídky smrti". Muži postupují proti linií nepřítele a jdou vstříc jasné smrti. Scéna útoku je velice dobře natočená a působí reálným dojmem. Po útoku nastane noc a zbylí muži se schovávají v jámách po výbuchu. Jsou neustále odstřelováni nepřátelskou palbou z minometů a jelikož jsou James a jeho přátelé v nejbližší jámě k nepříteli, dostanou za úkol jej zničit. Noční scéna je až neskutečně mrazivá. Oba dva Jamesovi přátelé při ní umírají (sorry za Spoiler) . James se probouzí až v nemocnici, kde se dozvídá, že dům, kde jeho francouzská láska žije, byl již několikrát obsazen a zničen. James se tedy vydá se zlámanou nohou šest kilometrů právě k tomuto domu. Ženu zde nenajde. Zdrcený přijíždí domů, kde ho čeká rodina, které nerozumí. Jedinou opourou je mu matka. Ta ho podpoří v touze vydat se znovu do Francie a vyhledat svou lásku. Tu se mu podaří najít, a tím příběh skončí. . Herecké výkony jsou opravdu vynikající, pro mě neznámí herci, v čele s vynikajícím Johnem GIlbertem ( který zazářil o osm let později ve snímku Queen Christina s půvabnou Gretou Garboo), dokázali v divákovi vzbudit emoce. Je škoda, že je film poměrně neznámý. Rozhodně by si zasložil přední příčku němého filmu vedle Bronenosece Potomkina. (13.07.2012)

(1001) -"Am I dead yet?" Přehlídka smrti nabízí klasickou hollywoodskou pohádku "přátelství, láska, válka" v tak čisté a v rámci možností nezpatetizované esenci, že se na ni vůbec nejde zlobit. Rozložení událostí odpovídá spíš čtení knihy než dnešnímu pojetí filmové dramaturgie, ale to se u těch prvotních blockbusterů vidí často. Mašinerie války je zobrazená vcelku impozantně. Dvojexpozice vojsk a výbuchů způsobuje, že pochodující vojáci ještě zaživa vypadají jako duchové, kterých se tenhle svět už netýká, a že se doopravdy zastaví až někde v zásvětí. Z postav mě nejvíc zaujal Slim Karla Danea, a když jsem si pak četla biografii hercova skutečného osudu, uronila jsem i opravdovou slzičku. Moje nejoblíbenější němé filmy vyprávějí jinak a o jiném, ale nepůjdu tak daleko jako za svých mladých let, abych tento "jiný" mainstreamový způsob pohledu vyloženě odsuzovala. (27.08.2017)