Playtime

Playtime je naprostá filmová šílenost, která si nebere jakýkoli servítek, a tudíž je dost pochopitelné, že film jako takový není pro všechny diváky ... včetně mě. Během celého toku děje jsem si nedokázal vytvořit pevný názor na to, co jsem viděl, což mě celkem štvalo. Pár motivů se mi zde vskutku líbilo - "výkladní bytové skříně", "improvizace s otevřenými dveřmi" nebo "hra s odrazy ve skle". Zkrátka snímek, u kterého jsem se i přes jeho dynamiku dost nudil. (24.11.2011)

PLAYTIME je vrcholom tvorby Jacquesa Tatiho,perfekcionistický zložitý vyšperkovaný drahokam 60 rokov,diamant,ktorý má nevyčísliteľnú hodnotu,komplikovaný film,ktorý pochopiť na prvý šup nie je možné,vlastne vidieť všetky detaily sa dá len ťažko,lebo Tati nemá hlavné a vedľajšie postavy,ak môžem rátať len jeho ako p.Hulot a ostatní herci-neherci sú doplnkom,kde kamera sleduje z diaľky dianie a je len na divákovi,čomu,komu bude venovať pozornosť! V skutočnosti sa jedná o nadmieru fascinujúci film v tom smere,aký je samotný divák,ktorý buď má fantáziu,predstavivosť,alebo skrátka nemá,potom sa bude ťažko pohybovať so zmätenými pocitmi... Mňa na plnej čiare film zasiahol ako oštep hodený priamo do môjho srdca! Najväčšia sila filmu spočíva zo scény z reštaurácie,kde každý vie,čo má robiť,zdá sa mi,že Blake Edwards a Peter Sellers sa inšpirovali na svojom spoločnom snímku The Party zo 68 roku? (01.03.2015)

Milerův futuristický Krtek ve městě si o patnáct let později bude více všímat technické stránky, Tatiho aktuálnější (přestože starší) Hulot ve městě se zaměřuje spíš na řešení prostoru a masu lidí do tohoto prostoru zasazenou. Masu jako souhrn jednotlivců. Zásadní rozdíl mezi Krtkem a Playtimem je ale v tom, že vzhledem ke zcela nepravděpodbné nefunkčnosti systému obsluhy v Royal Garden musíme Tatiho dílo považovat (alespoň do jisté míry) za podobenství. Zásadně se pak oba filmy shodují v tom, že, ač je to zřejmě zcela proti jejich záměru, vyvolávají pocit jakési blahé pravzpomínky. A to přesto, že Krtek na Hulota navazuje spíše jen v tématu, než v metodě. Doufám nicméně, že i nějací metodičtí pokračovatelé se najdou. Playtime si v dějinách kinematografie zalouží přinejmenším tak význačné místo jako Krteček. Hvězdičku ubírám za takové zbytečné fraškoidní etudky, jako je např. záměna s člověkem hrabajícím se v šuplíku. Komentáře: Shadwell, A_FISH. (15.02.2015)

Tatiho satira na modernismus bohužel trošku vázne. Sice se dočkáme klasického obrazového humoru i geniálních detailů / odrazy pařížských památek ve skleněných dveřích, světlo z výtahu v oknech budovy ), ale například scéna v restauraci je tak zdlouhavá, že když ženy na jejím začátku přijdou do jinýho stavu, tak na konci této scény je odváží sanitka do porodnice k finálovému aktu těhotenství. (03.01.2010)

Je to tu anglicky. Push. Nikdo sice anglicky neumí, ale hlavně že to je moderní. Naprosto jsem nechápal genialitu Jacquese Tatiho. Věděl jsem v čem spočívá, ale nějak jsem ji nedokázal ocenit. Vše, co jsem od něj zatím viděl, mě víceméně nudilo, ale atmosféra odcizeného supermoderního města v Playtime mě naprosto pohltila a hltal jsem každé dokonale promyšlené políčko filmu. Během tohoto snímku bych vám i odpřísáhnul, že se budoucnost neodehrála už kdysi dávno a že scénář k ní nenapsal Ed Wood Jr. Konečně jsem uzřel tu Tatiho ryzí genialitu v plné kráse. Tenhle snímek má opravdu něco do sebe a komická postavička pana Hulota do příběhu pasuje naprosto dokonale jako scházející dílek puzzle. Playtime ale hlavně není postaven převážně na Tatiho výkonech, jak bývá u jeho filmů zvykem. Navíc je celková atmosféra snímku umocněna opravdu vynikající hudbou. Ve filmu se prakticky nemluví, a když už se tak děje, tak se tu naprosto chaoticky střídá francouzština, angličtina a němčina. To ale vůbec nevadí a spíš to podtrhuje atmosféru snímku a osamocenost lidí v rušném velkoměstě. A co ta Praha? – Let byl zrušen. (17.06.2008)