Tajomný vlak

Můj druhý film od Jarmusche dopadl opět dobře, ale na Noc na zemi to nemá ani zdaleka. Sice první příběh je skvělý a dost mě bavil, i když ve finále je celkem pomalý, ale ke škodě to není, bavil mě i druhý příběh, sice o něco míň, než první, ale pořád dobrý, třetí mě ale už začínal nudit a moc mě nezaujal. Líbilo se mi i to, jak se všechny tři příběhy vzájemně prolínaly, líbil se mi závěr, ale jako celek to je fakt tak na 4*. I tak to ale je dobrý film. Hodnocení povídek - Far from Yokohama (4,5*), Ghost (4*), Lost in Space (3*) (28.12.2018)

Nejlepší byla asi první povídka s rozkošnou Micuko, kterou skvěle doplňoval její veselý přítel. Další dvě ale zas tak moc nezaostávají. Nezapomenutelná je scéna, kdy Buscemi rozsvěcí. Nejúžasnější je ale sledovat, na kolika místech v Memphisu se film prolíná a žasnout nad tím, jak precizně je film poskládanej na časovou osu. A pak je tu jako vždy vynikající Johnova hudba. Takže i když to je v pořadí až osmej Jarmuschův film z deseti, kterej jsem viděl, a nepatří k tomu nejlepšímu, co natočil, tak dávám plný počet. Tajuplný vlak se mi líbil víc než předchozí tvorba. (20.06.2009)

Jimmy zvolnil tempo, a tak Mystery Train mírně postrádá ten typický Jarmuschovský drajv. Příběhy jsou nicméně samy o sobě poutavé a krásně se prolínají. Co bych chtěl ale vyzdvihnout především, jsou odkazy na jednoho krále Rock'N'Rollu (Elvis) a přítomnost toho druhého (Joe Strummer). 75% (08.07.2009)

Možná proto, že ke mně Tajuplný vlak dojel až jako šestý Jarmusch v pořadí, jsem teď skoupější v hodnocení a kdo viděl Noc na Zemi, Mrtvého muže, Cestu samuraje, tak mě pochopí (a třeba taky ne). Opět je to ale setkání, které obyčejné přebásní na výjimečné (třeba když si Japonka prohlíží album a porovnává Elvise s Madonnou, Sochou svobody.... ) a které dává tušit, že Jarmuschův vlak se začal rozjíždět správným směrem. (15.02.2006)

Váhal jsem mezi 3 a 4 a nakonec přeci jen dávám 4. Jarmusch vás první hodinu dokonale deptá tím, že nechápete vůbec nic. Dvojice Japonců chodí po Memphisu a pak se ubytuje v hotelu. Toť vše. Občas se člověk něčemu zasměje, ale jinak - jak by řekli v Cimermanovi - nuda nuda, šeď šeď. Příběh se začne propojovat i v těch největších detailech až v druhé polovině filmu, a člověk je spokojen, že ho konečně Jarmusch něco nechá pochopit. Zápletka vlastně ve filmu ani moc neexistuje - prostě sledujete osudy skupinek několika lidí, kteří se v jednu noc sejdou v jednom hotelu. Nezávisle na sobě. Kvalitnější příběh mi tady hodně chyběl, ale skvělým propojením tří příběhů si mne Jarmusch přeci jen získal. (24.05.2005)