Ghost Dog - Cesta samuraja

Jarmusch studoval poezii a značná část jeho filmů nějakým způsobem tematizuje básníky či jejich výtvory, ale právě "Ghost Dog" představuje jeho nejpoetičtější film. Režisér a scenárista nechává svou filmovou báseň plout na flow vzniklém remixováním a spojováním zcela různorodých žánrů, kulturních tradic i současnosti a historie. Spolu s předchozím "Mrtvým mužem" znamenal "Ghost Dog" zásadní přerod v Jarmuschově tvorbě, který korespondoval s dobou vzniku. Z post-studenoválečného okouzlení ideálem svobody umožňující potkávání lidí a kultur typické pro jeho předchozí tvorbu nám v obou těchto filmech předkládá vizi tehdy se teprve rodícího a dnes plně žitého světa, kde se jako v kadlubu mísí a vzájemně obohacují nejroztodivnější kulturní i historické tradice. Ale pro Jarmusche je příznačné, že v tomto odvážném novém světě vyzdvihuje historii a její artefakty i relikty, na nichž obdivuje starožitnou patinu, která sice v moderním světě může působit bizarně či směšně, ale současně sálá melancholií. Při tom s vetešnickou láskou ke všemu starému a hypsterským nadšením z jeho vsazování do nové doby a kontextu přistupuje nejen k žánrům a tradicím, ale také k postavám, respektive k lidem samotným. Stejně jako do vzájemně se zrcadlícího a souznícího dialogu dává gangsterky, samurajské filmy a animované grotesky, tak nám ukazuje, jak nás právě mix takovýchto protichůdných vlivů a inspirací utváří. Poetičnost i srdečnost Jarmusche se pak definitivně projevuje v tom, že odhaluje paradoxní souznění v opozicích a ukazuje, že za vším na první letmý pohled neproniknutelným babylónským chaosem rozličných individualit a kmenů zůstává společné jádro lidskosti, které překonává hranice rasových a jazykových bariér. Přičemž příznačně oním pojivem zůstává kultura, potažmo sdílení příběhů. Protože právě ty s námi rezonují, umožňují nám zrát, rozšiřovat si obzory, ale také nás vzájemně propojují s druhými, ať už tím, že díky nim nacházíme společnou řeč, nebo je předáváme dál. Sdílená knihovna zdejších postav obsahuje celé spektrum od kanonických klasik přes burcující pamflety po prvoplánově líbivý brak, ale hlavně také díla, která málokdo zná, ale pro konkrétní lidi sehrály či sehrají zcela zásadní roli při jejich formování. Přesně tím se stal i sám "Ghost Dog" a bylo krásné tento nestárnoucí skvost vidět po mnoha letech znovu (opět v Aeru) a v duchu filmu si pak po projekci poslechnout, jak se komu líbil. (12.07.2022)

Ghost dog je často překvapivě vtipnou černou komedií. Taky jde ale o pomalejší gangsterku, v níž se vyskytuje obskurní postava černoského zabijáka, který má své vlastní pojetí samurajství. Díky tomu se dozvídáme různé myšlenky ze starého Japonska, a tak je film i mírně filozofický. Jim Jarmush opět vykouzlil skvělou atmosféru a jedná se o jeden z jeho nejzábavnějších snímků. Ale taky je to slušný úlet, nic vážného nečekejte. (8/10) (28.09.2022)

Další z Jarmuschových atmosférických, až hypnoticky zpomalených žánrovek, která některými minimalisticky řešenými scénami a redukcí mluveného slova konkuruje Bressonovi (Kapsář) nebo Melvillovi (Samuraj). Oproti filmům francouzských mistrů věcnosti je tady ale podstatně víc literárních (Frankenstein) i filmových (Taxikář) odkazů a absurdního humoru. Ryze jarmuschovské jsou také motivy outsiderství a cesty nebo téma problémové komunikace. Pro lepší pochopení pojmu "žánr" jde o výborný materiál, neboť vám pomůže uvědomit si, navzdory kolika porušeným pravidlům může být nějaký film klasifikován třeba jako thriller o nájemném zabijákovi. 80% Zajímavé komentáře: kleopatra, k0C0UR, CheGuevara, Eddard, TotalFilm (26.02.2005)

Velmi příjemný, pomalu plynoucí film s mnoha krásnými myšlenkama. A úžasným Whitakerem. Víc sympatický nájemný vrah tu nebyl od Leona, a dojemnější příběh taky ne. Akčních scén není mnoho, no když už jsou, jsou zvládnuty na výbornou, další postavy, dokonce i ta dětská jsou velmi sympatické a docela to na mně působí takovým nostalgickým dojmem. asi kvůli té stařecké mafii. Scéna z medvědem geniální (19.05.2011)

Naprosto neplánovaný a nečekaný, zato ohromný zážitek. Forest Whitaker v roli nájemného vraha, který ztratí svůj přezíravý klid v momentě, kdy mu jsou vyvražděni jeho přátelé - holoubci. Žádné tradiční akční scény, ale jemná nenásilná režie nás provede kolem zmrzlináře s jeho francouzskou upovídaností, zvědavé holčičky v parku, čtení z "Hagakure" před každým dalším činem ..... Moc, moc pěkný film. (09.08.2004)