Ghost Dog - Cesta samuraja

GHOST DOGa mi doporučil Fars a já se po přečtení jeho skvělého komentáře rozhodl 'Cestu samuraje' absolvovat. Škoda, že Fars usnul a nedodíval se dokonce, protože myslím, že by se mu film líbil určitě víc. Forest Whitaker do své role zapadl jako ulitý a opravdu je to jeden z nejcharizmatičtějších zabijáků, co jsem kdy viděl. Citace z kodexu cti měli hloubku a já už vím, čím nechci nikdy být. Samurajem. Holt to není život pro mě. I když pár užitečných postřehů jsem si určitě odnesl. Snímek je i plný skvělých hlášek a taky ty způsoby "provádění zakázek". Taková preciznost se už dneska jen tak nevidí. Bourne by opravdu záviděl. (20.09.2007)

Tohle je tak špičkový film! Jenom si na něj vzpomenu a začínám slintat chutí pusti si ho znovu. Má hodně společného s jiným Jarmushovým brilantním snímkem, Mrtvým mužem - tatáž perfektní odlehčená forma, kde se zajímavý námět, svižný příběh a unikátní hudební složkou vykreslená atmosféra snoubí s lyrickými, meditativními polohami a úžasně zahranými postavami, které jsou sami o sobě obdivuhodně specifické. Italský mafián nadšeně rapuje v koupelně, jiný mafiánksý pohlavár zase neustále sleduje dětské kreslené seriály, francouzský prodavač zmrzliny jako nejlepší a jediný přítel hlavního hrdiny... a on sám, Ghost dog, smrtelně nebezpečný filozof, poslouchající rap a kráčející po cestě samuraje antického Japonska. Forest Whitaker je v ústřední roli zcela důstojným pokračovatelem památného výkonu Johnyho Deppa (což už je NĚJAKÝ kompliment). No a scény ve kterých Ghost dog probírá knížky se svou malou přítelkyní Perline, jsou pro mě stejně nezapomenutelné jako hláška "zrovnoprávnil jsem ji", pronesená italským gangstrem, poté, co odpráskne jednu všetečnou policistku. Všema deseti, přátelé! 100% (02.03.2007)

Filmový synkretismus Jima Jarmusche, který oproti svým dalším filmům ctícím bezezbytku pravidla žánru (jen je jako v Mrtvém muži povyšuje na umění tím, že se na žánrový tvar podívá jakoby z druhé, do té doby divákům i jiným tvůrcům odvrácené strany) v Cestě samuraje smíchal hned několik zcela nesouvisejících inspiračních zdrojů a přetavil je do ryze postmoderní variace na samurajské filmy okořeněné prvky americké gangsterky, filmů z prostředí italské mafie, nezávislých snímků i filmů čistě intelektuálních a artových. Je to až neuvěřitelné, co všechno se do Ghost Doga vešlo a přesto jde o homogenní filmový útvar, který stoprocentně funguje a jehož percepce ale vyžaduje od diváka jistou míru poučenosti a schopnost číst filmové odkazy a aluze (kdo kupříkladu neviděl předešlý Jarmuschův film Mrtvý muž, těžko ocení kratičký výstup Gary Farmera odkazující k jeho indiánu Nobodymu). Vůbec indián Nobody je analogická postava i s bezejmenným hlavním hrdinou Cesty samuraje - naprostých solitérů odvržených společností majících pouto pouze k přírodě (holubi...) se silným intelektuálním zázemím a jeho naprostým míjením se s většinou společnosti. Indiánovy absurdní promluvy plné skryté hloubky a mystiky stejně jako Ghost Dogův samurajský kodex plní funkci udržení smyslu života - svět kolem nich je totiž dysfunkční, nemocný, nemorální, špatný a zlý a nelze se s ním ztotožnit, jde pouze stát vůči němu v opozici a být nezávislý a fyzicky i psychicky natolik silný, aby se dalo v takové konkurenci přežít. Jarmuschovi sociální vyvrhelové, psanci západního modelu civilizace (jak v historii - Dead Man, tak i v současnosti - Ghost Dog) odráží možná jeho vlastní náhled na svět - intelektuála jdoucího si tvrdohlavě vlastní cestou, nepochopeného a předpokládejme plného skepse a depresí. Ghost Dog - Cesta samuraje je velký film a vypovídá o tomhle světě, kde jakýkoliv etický kodex je pouhou směšnou formulí. Stejně směšnou, jako představa samuraje v New Yorku... (07.07.2007)

Jarmusch citlivě a přesně konfrontuje etiku starodávných japonských bojovníků se světem současných mafiánských strejců bez špetky morálky, u toho vážně filosofuje nad životem a k odlehčení se nebojí použít do absurdna vyhnané úryvky z Looney Tunes. Že se jedná o do detailů vypiplanou záležitost, kde i Ghost Dogův copánkový účes nápadně připomíná samurajskou přilbici, není pochyb. Přesto ve mně film nerezonoval natolik, abych mu mohl s čistým svědomím udělit plný počet, který si, pokud bych měl hodnotit pouze formální stránku, určitě zaslouží. Možná časem. (12.08.2009)

Jednoduchy příběh neobyčejně podaný. Whitakera jsem snad ještě nikdy neviděl tak cool a dialogové scény mezi hlavními účastníky jsou famózně vyšponované. Je znát, že režisér je starý mazák. Jednoduchá, televizně vypadající, přesto však v některých aspektech výborně vybroušená věc pro úzké divácké spektrum. (10.01.2010)