Molly a jej hra

Jessica Chastain je královna rolí silných nezávislých žen, na kterých stojí celý film (kdo neviděl Miss Sloane, měl by napravit) a Aaron Sorkin je králem slov, to už všichni víme, ale neznamená to, že jeho přístup musí sedět všem. Ve filmu se 140 minut na diváka nepřetržitě valí jeden dialog a monolog za druhým a není zde žádný prostor nechat diváka oddechnout. Věřím, že pro někoho to může být až vysilující, pokud diváka film nezaujme během prvních 15 minut, zcela se ztratí a nevěřím, že se do filmu může zpátky dostat. Mě film vtáhl od první minuty, Aaron je výborný vypravěč. A pak samozřejmě je tady ten faktor, že jsem žena a příběh Molly Bloom je velmi zajímavý a inspirující, snad každá žena si během filmu musí říct, že by chtěla mít alespoň trochu takové síly, jakou měla (má) Molly. Zároveň jsem nečekala, že závěr filmu může zapůsobit i po emocionální rovině. Velmi silné 4* (06.01.2018)

Prsa (resp. výstřih) Jessicy Chastain jsou ve filmových kuloárech 21. století novým fenoménem, který rozhodně není radno podceňovat! Měl jsem velikej problém, dívat se herečce do obličeje a nestíhal kvůli tomu dokonce ani číst titulky, takže vím o čem píšu. Což je zároveň odpověď na otázku, proč měla výše zmíněná ve všech vážných, dramatických scénách ve filmu svetr. Sorkin nemohl líp ukázat, že umí pracovat nejen se slovy, ale i s divákovýma očima. (27.05.2018)

Sorkinův kulometný scénář nám na talíř tentokrát naservíroval on sám a je třeba říci, že právě škola pana Finchera měla na jeho styl největší vliv. Ladně skáčeme v čase, kadence informací je učebnicová a příběh neobětuje inteligenci emocionální rovině. Herci si vychutnávají každou repliku a Pembertonova hudba je znovu vynikající. Holky mají konečně pořádný vzor. Skvělé. Tabulka v Excelu. (11.02.2018)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)

"Neporušujte zákon, když porušujete zákon." Mezi pokerovou a právnickou terminologií jsem ztracen, ale jenom trochu. Spíš rozumím spojení termínů sportovec a fair play, ale takhle se o hromady dolarů nehraje. To chce ostrý lokty a jejich majitele já nemám rád. Sorry Molly, ale zapomeň na mě, radši půjdu s tvým právníkem Jaffeym na drink. To byl sympaťák. Stejně mě nejvíc bavily ty rozbory pokerových partií, přestože stále nevím, kde jsou v tomto sportu branky, body nebo alespoň sekundy. (20.10.2021)