Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Ty pičo to bylo husty!!! a to doslova...Svého času jsem uvažoval nad tím že tvůrce tohoto filmu zažaluju za to že tenhle film měl negativní dopad na můj mravní vývoj, páč Fantasmagorio byla sice ošklivá jak víkend bez prcání, zato nad čarodejnicí v podání dvoumetrové Brigitty jsem si málem pravou ruku sedřel a to mi bylo pouhých 12 let. Navíc s každým dalším dílem phantasmagorio se stupňovala i míra mé nadrženosti, a z obyčejného masturbování jsem pozvolna přešel na hrátky v ženském prádelku a šatičkách, no a k čemu jsem prešel od toho již nebudu psát páč ještě i na dark webu by to bylo nepublikovatelné a červenal by se z toho ještě i Dominik Feri. No prostě z pohledu na ceckatou dvoumetrovou brigitu oblečenou a zmalovanou jak starou šlápotu která brousí chodník na václaváku mne načisto mrdlo v palici. Ale musím uznat že fantasy to opravdu bylo, páč to že by Romualdo brousil díru raději ošklivce Fantě než třeskutě jebatelné Brigitě, to byl bizárek který by se dal označit snad už i za scifi nejen fantasy. (29.01.2024)

Dětskýma očima viděno, bylo by to zřejmě za 4*. Teď jsem se na první dva díly podívala ze zvědavosti a jsem hodně zklamaná. Co ten král proboha? Ten má v sobě asi 10 osobností, které získávají navrch tak, jak scenárista potřebuje. Od válečníka, milujícího manžela, blázna, tyrana, hlupáka až po chápaveho tatínka. Sestry Fantaghiro jsou uplné tupěny, které neumějí ani číst a najednou jsou pověstně moudré. A takových věcí je tam spousta. No znovu už fakt ne. Když jsem na začátku třetího dílu viděla kozatou záporačku, která se jen chechtá a pronáší: "Jsem zlá", musela jsem to vypnout. Takže hvězdička za romantickou linkuba z nostalgie. A už nikdy víc. (11.02.2023)

ja nemôžem dať fantaghiro menej ako 5*. Vysvetlím. Tá Mingiho hudba, tá kráska... nostalgia ako remeň... videl som to sto x ako dieťa a nemohol som z toho. z nej. Ale keď som bol starší: nie a nie sa dočkať reprízy... a potom som prišiel na gympel a moja spolužiačka mala VHSky všetkých fantaghiroviek natočené. A tak som si každý deň mohol dať tú božskú principessu i muzičku. (17.11.2008)

Doprovázela mě celým dětstvím a dělá to dodnes. I přes to že jsem všech 10dílů viděla nejméně 30x tak vím, že jakmile bude zase pár hodin čas, kouknu se po 31. Krásná Fantagiro její ještě krásnější Romualdo, mluvící kámen, čeští herci a místa a později i "zlý" ale neodolatelný Tarabas, lákadla kterým se snad nedá odolat. (20.11.2011)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)