Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Táto rozprávka vo mne evokuje jednu spomienku ako (ešte v deväťdesiatich rokoch) som na vianoce prišiel domov po úžasnej sánkovačke/guľovačke a inej sneho-vačke, bol som celý mokrý od snehu a mama mi navarila teplý čaj a ja som čumel na estévečku kde dávali Fantaghiró. Ale to som bol ešte malý... to už je dávno :(( (22.07.2008)

Italská úspěšná devadesátková pohádka s českou stopou mne nebavila ve své infantilnosti, několika hloupostech a ošklivými kostými, ale na druhou stranu to bylo relativně výpravné, v českých hradech a s českými herci jako Kraus, Brožová nebo Hrubešová v roli, které v titulkách pojmenovali  Donna nuda. Navíc jako král tady je můj oblíbenec Mario Adorf. (22.12.2022)

Princezna Fantaghiró je legendou mého dětsví a zůstává jí dodnes. Kdo by si i po letech nevybavil tu atmosféru plnou kouzel, temna a úkladů. Zároveň taky tu paličatost a umanutost nesmrtelné hlavní hrdinky, která si vždycky dělala co chtěla - jak sympatická vlastnost pro každé nezbedné dítko. A její klukovský sestřih podle hrnce také nesmím opomenout. Dále udatný lamač dívčích srdcí Romualdo (to je přímo na disertační práci), mluvící husa a kámen, bílá čarodějka atd. Koho zajímalo že triky jsou dnešním měřítkem nedostatečné? Mělo to duši, srdce a příběh - to zas zoufale chybí současným trikově dokonalým veledílům. Vadou na kráse je skutečně ozvučení a dabing. Hraje zde spousta českých herců a snad žádný nemluví svým hlasem, což je škoda a nedbalost. Ale i přesto jsem si Fantaghiro v iVysilání České televize rád po dlouhých letech připomněl. Svým celkovým pojetím a vzezřením se to nepodobá žádné české či zahraniční pohádce či fantasy příběhu. V dnešní akční době už to sice není taková pecka jako tenkrát, ale pro staré nostalgiky jako jsem já není pomoci. Jen zaznělo pár tónů proslulé ústřední hudební linky a byl jsem lapen. (10.01.2023)

Koukám si tak do televizního programu a vidím, že vysílají Princeznu Fantaghíro. Ihned se mi vracejí vzpomínky, protože tenhle film jsem tak před desíti či více lety měla natočený na videokazetě a pouštěla si ho stále dokola. Doteď mám před očima některé scény, doteď vidím statečnou a odvážnou princeznu. Krásná, inteligentní hlavní hrdinka. Tohle je tak jiná fantasy pohádka, že je to třeba patřičně ocenit. Akorát mi teď tento nečekaný objev nasadil brouka do hlavy a budu dlouze přemýšlet, jestli jsem náhodou neviděla i další díly... (11.04.2012)

Celá ta série je takový trochu katechismus nebo desatero ve fantasy pohádkovém hávu. Taky je tam dost archetypální i kombinované psychologie, prostě je to takový breivář pro dospívající. V podstatě celý cyklus je učebnice ideálního lidství, cesta dítěte za dospělostí, zakončená vstupem do jiného, řekněme reálnějšího, dospělého života na konci posledního dílu. Když jsme s tímto světem mravních kontrastů konfrontováni, můžeme (pokud chceme) průběžně sledovat sami sebe, svůj život - jak moc nebo méně jsme se my sami od oněch nejčistších ideálů (nesených Fantaghiro) vzdálili, kde jsme blízko, kde se snažíme, kde tápeme a co nám uniklo úplně. A je nám to umožněno zábavnou a velice laskavou formou, žádné zdvižené ukazováčky nebo obočí, žádné sebemrskání, nic takového. Jako by se sám Kosmos díval na nás a naše životy očima princezny Fantaghiro, očima laskavýma, chápavýma, zářivýma a milujícíma nejčistší podobou lásky. Očima Dobra. To je asi to hlavní, v čem se podle mě liší Fantaghiro od jiných podobných počinů a v čem je přínosem daleko větším, než že by pouze bavil nápady a brilantností. Proto si tohoto cyklu hodně cením i když mě samozřejmě taky hodně bavil, líbili se mi herci, extriéry, interiéry, dětinské triky a některé wtf momenty, které spíš pobavily, než aby člověka otrávily:) Jo a kromě toho všeho mě tento seriál na dlouhou dobu poznamenal beznadějnou láskou k Tarabasovi, u kterého jsem hned, jak se objevil, odhadla, že dlouho zlý nebude:))) Zato absolutně k sežrání:) (21.05.2020)