Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

2/2 Celá série Princezny Fantaghiro zajímavě navazuje na tradici koprodukčních projektů pro děti a mládež, které tradičně před revolucí vzniklaly ze spojení se západními i východními Němci. Oficiálně je to sice televizní projekt italské společnosti Reteitalia, ale s tak vydatnou pomocí českých filmařů a lokací, že už to hraničí s koprodukcí. V menších i větších rolích najdeme dvacítku českých tváří, přičemž královský dvůr sídlí samozřejmě na Bouzově. Trochu matoucí je, že si Češi nepohlídali svoje role v dabingu, ale to lze přičíst na vrub devadesátkovému chaosu. Úvodní příběh Jeskyně Zlaté růže je příjemná fantasy pohádka v hlavní roli se sličnou Alessandrou Martines hrající svou princeznu jako udatnou, krásnou, pyšnou i moudrou. Její Fantaghiro je milující i zranitelná, jednoduše dokonalá hrdinka. (11.03.2011)

Ďalšia rozprávka môjho detstva, škoda, že už ju nedávajú, možno by som hviezdičky znížila. Ale čo, krásna a odvážna Fantaghiro, fešák Romualdo, zákerná Čierna kráľovná (volala sa tak?), Bojnice a pekný príbeh. Áno, aj ja si spomínam na hrozné umelé rozprávajúce zvieratká, kamene, zeleninu a bohvie čo ešte, ale čaro to tomuto filmu neuberá, skôr naopak. (09.08.2010)

Dneska už to vidím trochu jinak, tenhle film, ale v dětství jsem ho strašně žrala. Nejspíš kvůli tomu, že princezna to vždycky všem natře. Pak taky kvůli prvním mužským idolům, kterýžto vkus i po letech shledávám značně rozvinutým :). Z pohledu dospělého všechny ty umělohmotné mluvící a mrkající předměty vypadají jako strašný kýč, ale děti mají zkrátka jiný svět. (06.04.2010)

Neviděl jsem to jako dítě, takže možná nemám nějaké zásadní magické nostalgické pouto, ale jako dospělého mě teď Fantaghiro hrozivě vytáčela zdlouhavými explicitními dialogy a rozvláčným dějem. Napínavé scény nejsou moc napínavé, humorné scény nejsou moc humorné, produkce sice měla nějaké peníze, ale pořídila za ně samé ošklivé věci, takže sečteno podtrženo ten film prodává jenom pěkný profil Alessandry Martines. (08.02.2014)

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)