Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Igor LutherHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubán, Jana Stehnová-ČechováObsahy(1)
Film Vtáčkovia, siroty a blázni je poznačený nihilizmom a negáciou spoločenských, etických princípov, a to nielen socialistických, ale každého druhu /.../, nesocialistický, beznádejný a negativistický obsah sa prelína celým dielom." - tak znie hodnotenie normalizačnej komisie zriadenej pri Ministerstve kultúry SSR v roku 1970, ktorej úlohou bolo zhodnotiť hrané diela, vyrobené v rokoch 1968-1969. Hodnotenie bolo predložené zasadnutiu ÚV KSS... Milostný trojuholník dvoch mužov a ženy - taký slovenský Jules a Jim - je základom príbehu, či skôr mozaikovitého podobenstva, odohrávajúceho sa v presne neurčenom časopriestore, v bláznivom svete bez ideálov. Bláznovstvo troch mladých ľudí, troch vojenských sirôt Yoricka, Andreja a ich spoločnej lásky Marty, je jedinou možnou obranou pred násilím, cynizmom a beznádejou. Bezmocnosť a úzkosť hlavného hrdinu z toho, že nemožno nájsť pevný bod v živote, vrcholí v závere filmu násilnou smrťou Marty a jeho samého a prináša poznanie, že ani hra na bláznovstvo, ktoré síce prináša na okamih pocit šťastia, v skutočnosti neznamená ozajstnú slobodu... Netreba hádam dodávať, že takéto posolstvo filmu bolo v dobe vzniku filmu skutočne neprijateľným a spôsobilo, že snímka sa na dvadsať rokov stratila v trezore. Až po zmene režimu bol film náležite ocenený: získal cenu FIPRESCI na 27. MFF v Karlových Varoch v roku 1990, v tom istom roku dostal cenu za hudbu a kameru v kateagórii trezorových filmov na Dňoch českého a slovenského filmu Bratislava a v roku 1991 Cenu čs. filmovej kritiky na 29. FČSF Bratislave... Režisér Juraj Jakubisko sa obklopil vynikajúcim tímom spolupracovníkov: scenár napísal Karol Sidon /spisovateľ, scenárista a momentálne Pražský rabín/, za kamerou stál teraz už svetoznámy Igor Luther /spolupracoval napríklad na filmoch Volkera Schlöndorffa/, hudbu zložil vynikajúci Zdeněk Liška. V hlavných úlohách excelujú francúzsky herec Philippe Avron, Jiří Sýkora a Magda Vášaryová. Film Vtáčkovia, siroty a blázni bezpochyby znamená v Jakubiskovej tvorbe výrazný medzník. Patrí do Zlatého fondu slovenskej kinematografie a doteraz reprezentuje našu krajinu s úspechom v zahraničí. (STV)
(viac)Recenzie (107)
Tak túto čudnosť natočil Jakubisko asi len sám pre seba a pre svoje vlastné potreby. Vidno, že sa tu ešte len hľadal a poriadne nevedel, čo so sebou. Moc rozhárané, až prehnane útržkovité a afektované, silene hrané na kvázi umelecký dojem u diváka... niečo v klamlivom štýle čím väčšia podivnosť, tým lepší umelecký dojem... Obsahová stránka ponúka len akési frázy, ktoré na mňa pôsobili ako taký výkrik do tmy, bez zmyslu a bez ladu a skladu, sem-tam obohatené o prsia M. Vášáryovej. Jediná pozitívnejšia vec je samotný záver, no cesta k nemu bola pre mňa až príliš bolestivá a útrpná, s pocitom premárneného času nad blbosťou. Ešte šťastie, že autor stretol toho Felliniho. Hlboký, hlboký podpriemer. 30/100 ()
Věru těžké hodnocení... Měl-li bych hodnotit originalitu, množství metafor, míru "vykloubenosti", bylo by to rozhodně za pět, pokud ovšem hodnotím celkový dojem, je velmi rozporuplný. Jakubisko dostal balík peněz a za dva týdny vyčaroval scénář, jehož se při realizaci filmu asi stejně příliš nedržel, ale spíše jen volně improvizoval... Myšlenkové podhoubí filmu se mi zdá být velmi řídké, všechno převrstvila bezbřehá formální hra, v níž je nejvyšší metou nečekanost a nezvyklost... Přitom se nedá tvrdit, že by pod tím efektním povrchem nebyl vůbec žádný příběh, ale ten příběh se mi zdá hrát spíše roli určitého alibi. Jakubisko se nezdržuje tím, že by něco vysvětloval, už proto, že mu neukotvenost příběhu zjevně vyhovuje, neboť právě ta otvírá prostor pro bezbřehou fantasii a nekonečnou improvizaci... Jen na okraj poznamenejme, že námět filmu až překvapivě výrazně připomíná jinak značně odlišně pojatý film "Sedím na konári a je mi dobre" a že zde tudíž zjevně jde o Jakubiskův pozdní návrat k témuž námětu, ve "Vtáčikoviach, sirotách a bláznoch" ovšem zcela převrstvenému... Žánrově má film blízko k surrealismu, ale je tu několik podstatných formálních i významových odlišností. Především, klasický surrealismus je sice snový, "hravý" a pracující s povědomím, myšlenkovými asociacemi a sny, ale jeho hravost je chápána jako prostor pro závažná poselství, zatímco "Vtáčkovia, siroty a blázni" ze svých překvapivých obrazů patrně nic hlubšího nevyvozují a jsou v tomto ohledu jaksi bezstarostní. Stačí jenom porovnat roli sexuality v klasickém surrealismu a zde. Jakubiskovo pojetí je v tomto ohledu vlastně naprosto konvenční. Druhá odlišnost je to, že film se odehrává v podstatě v reálném světě který do surreálného světa jednotlivých postav různým způsobem zasahuje (štefánikovská slavnost, zatčení policií, fotografie jako zdroj obživy). Právě to je důvod, proč se nakonec hravost a bezstarostnost změní v drama vraždy a sebevraždy, neboť zdrojem zla je zde normální svět a cestou ke štěstí je útěk z něj. Odlišností je také zcela odlišný slovník, který zjevně čerpá především z lidového umění... Možná jsem konzervativní, ale pro mě byl tento film zklamáním... Celkový dojem: 65% ()
Málokdy se stane, že by mi stopáž filmu připadala snad o polovinu kratší, než je ve skutečnosti. Nemít u sebe hodinky, tak naprosto sebejistě řeknu, že film měl nějakých 40 minut. Po odchodu z kina jsem si připadala sama tak trochu jako blázen - a o úsměvu, který jsem měla na tváři po celý čas sledování filmu ani nemluvě. Vtáčkovia jsou prostě geniální film - aspoň pro mě. Takhle vtáhnout do děje - který prakticky skoro žádný neni - dokáže máloco. ()
Neustálým ujišťováním, že se vlastně jedná o film, u mě klesá hodnota na straně podobenství a obrazu společnosti. Zbývá pak jenom drama o milostném trojúhelníku v odporně přestylizovaném a kontrastním hávu, pro který je slovo kýč velmi málo. Skutečně všechno, co se dalo přetáhnout přes únosnou mez, se přetáhlo a alespoň pro mě tento fakt činí poměrně nesnesitelným pocitem z tohoto filmu, ruku v ruce jdoucí se špatným vedením. A úchylné symboly typu umírající důchodkyně v podzimním listí, vo tom žádná... ()
Jestli něco vážně nechápu, tak jsou to tahle podobenství, která vypadají jako historky z blázince. Není to tak nekonečné jako Havettova Slávnosť v botanickej záhrade, obrazy jsou většinou výtvarně zajímavé, Liškova hudba je výborná, Magda Vášáryová mladá, krásná a občas nahá, ale to z toho ještě u mne pořád nedělá dobrý film (50%). ()
Galéria (14)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (17)
- Magda Vášáryová po letech přiznala, že jí Juraj Jakubisko bez jejího vědomí podal LSD, aby se trochu odvázala. Z výsledku byl ovšem režisér zklamaný. Vášáryová prý jen seděla na židli a stále opakovala „Sundejte mi to z hlavy!“ [Zdroj: Letní filmová škola] (Cimr)
- Magda Vášáryová si kvůli tomuto filmu neostříhala své proslulé dlouhé vlasy, jak se traduje. Má je schované pod jakousi „čepicí“. (Cimr)
- Viac ako polovica hercov bola v postsynchrone predabovaná. Magdu Vášáryovú nahovorila Soňa Valentová, Jiřího Sýkoru Juraj Kukura, Philippeho Avrona Peter Opálený, Françoise Golditého Eva Rysová a Augustína Kubána Eduard Bindas. (Raccoon.city)
Reklama