Réžia:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrajú:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (viac)Obsahy(1)
Sága murárskeho rodu Pichandovcov odohrávajúca sa prevažne na malej slovenskej dedine zachytáva časový úsek tridsiatich rokov (1887 - 1917). Prvá časť zachytáva život Martina Pichandu v časoch rozvoja murárskeho remesla, v druhej časti sa do popredia dostáva jeho syn Samo, žijúci v období vyostrujúcej sa spoločensko-politickej krízy, ktorá napokon vyústila do 1. svetovej vojny... Fascinujúca rodinná sága na motívy románu Petra Jaroša je divácky najúspešnejšou v histórii domácej tvorby... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (135)
Tak jsem to zdolal. Uf. Asi jsem čekal něco malinko jiného, něco jako třeba byli Jasného Všichni dobří rodáci (i když ti jsou z trochu jiné doby), které by to snad svým pojetím i poněkud připomínalo, kdyby v tom nebyly ty fantasmagorický vložky. To mi tam moc nesedělo. Tohle byl do značné míry docela slušný guláš, ve kterém jsem se hlavně zpočátku poněkud ztrácel. A pak ta stopáž... méně je někdy (no dost často) více. Ale exteriéry slovenských hor byly krásné, i kamera a kostýmy povedené, to se zase musí nechat. Jo a další poznatek. Na dobu svého vzniku se tam teda docela dost šoustalo. ()
Mrzí mě to, ale já si s panem Jakubiskem příliš nerozumím.. Pichandovci jsou mýma očima vskutku povedená familije, zálety, nevěry, hop na to, nemanželské děti, k tomu cesty za prací, pijatiky a politika.. Snové pasáže (dívka se světlem, včela-matka) a pokusy o zpestření (pohřeb, kulový blesk) mi násobily vrásky na čele... Zachránilo mě herecké obsazení, tomu nelze vytknout vůbec nic, pánové Kroner, Kvietik a Dočolomanský mě protáhli 163 minutami celkem bez obtíží.. ()
Tato filmová sága je asi vrcholem Jakubiskovy tvorby. Svou filmovou poetiku a obrazivost zde dokázal i při jisté pro něj typické tendenci k místy až přebujelé efektnosti udržet víceméně na uzdě a snímek postupně "zraje" od počáteční poněkud neuspořádané přebujelosti až k závěrečnému vyváženému tvaru. Konec dobrý - všechny dobré, proto jsem se po jistém váhání přiklonil k pěti hvězdičkám. ()
Výborný film, ale rozhodně ne Jakubiskův nejlepší, ty natočil o nějakých patnáct let dřív. Tisícročnou včelou se ale dokázal vrátit po dlouhém zákazu natáčet a po několika nevyrovnaných projektech v plné síle na československou filmovou scénu. Přestože Kronerova postava Martina Pichandy je asi ze všech nejsympatičtější, tak se mi víc líbily poslední dva díly, v nichž už nežije. Asi proto, že v prvních dvou dílech na sebe strhává až příliš pozornosti i přesto, že pro plynutí děje filmu není jeho postava zas až tak podstatná. Na rozdíl od svých potomků se nijak nevyvíjí ani nemění. Snad vůbec nejpodařenější scénou filmu je jeho pohřeb. ad: Politická situace podle mě není vůbec překážkou nadčasovosti, ba naopak. Aby něco mohlo být nadčasové, musí to podle mě pevně vycházet z konkrétního času a jeho reality. A politika je úplně běžnou součástí lidského života, a to aniž by se v ní člověk angažoval. I ve Sto roků samoty je politika velmi důležitá. Jinak by vznikla spíš neuvěřitelná nečasovost. ()
Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* ()
Galéria (7)
Fotka © Slovenský filmový ústav
Zaujímavosti (12)
- Tisícročná včela se stala vítězným filmem čtenářské soutěže "Komu dáte svoj hlas 1984" časopisu Film a divadlo. (kosticka7)
- Film byl natočený na motivy stejnojmenného románu Petera Jaroše, který je i spoluautorem scénáře. (Terva)
- Film se natáčel ve skanzenu Zuberec a vesnici Zázrivá na Slovensku. (M.B)
Reklama