Tisícročná včela

Magicko-realistická sága jednoho rodu, která se výrazně inspiruje italskou kinematografií a která pro Jakubiska (aspoň z mého pohledu) přináší jeden z jeho nejlepších a nejucelenějších filmů. A ačkoli si to z Itálie bere víc než dost (třeba scénu demonstrace), pořád to má svoji osobitost, které jsem sice ne hned, ale pořád docela rychle, přišel na chuť. Fantaskní scény se zde chytře střídají s realitou, která je mnohdy těžká, ale protagonisté a lidé okolo nich se snaží z těžkých situací dostat i něco pozitivního, tudíž zde mají svůj smysl i scény, které se můžou zdát poněkud mimo. Hlavně je to ale je nejčistší ukázka poetiky slovenského venkova, kterou zpracovával třeba i Štefan Uher, ale Jakubiskovi takové podání sedlo naprosto dokonale, vzhledem k tomu, že jeho filmy jsou plné výrazných vizuálních hrátek - a tady jimi rozhodně nešetřil. Na mě jich je až moc na úkor všeho ostatního, ale tohle není tolik problém Tisícročné včely jako třeba Dovidenia v pekle, priatelia, jelikož tady je mnoho Jakubsikových nápadů vyrovnaných scénáři, který sám o sobě má spoustu silných scén. Ty necelé tři hodiny za to rozhodně stojí. 4* (11.04.2024)

Výborně zpracovaný příběh rodiny Pichandů. Výborný Jozef Kroner coby starý Pichanda, skvěle doplněný Štefanem Kvietikem a Michalem Dočolomanským. Vesnice pod Tatrami zabydlená svéráznými postavičkami. Jejich osudy, očekávání i obyčejný život. V závěru jsem se, pravda trochu ztrácel, snad díky tomu že i téměř tříhodinová stopáž filmu je nedostačující pro tak široký záběr vyprávění. Přesto musím uznat, že ačkoli i u nás vzniklo ve stejné době několik podobných "rodinných ság", tak všechny postrádají Jakubiskovu imaginaci a dnes působí již jen jako komunistické agitky o tom jak tehdy bylo zle. To Tisícročné včele, bohudík, nehrozí. (13.04.2012)

Teď hodnotím film, ne seriál (ale ono je to vlastně jedno). Poprvé jsem ho viděl jako dítě a utkvělo mi v paměti několik detailů jako Kronerův pohřeb, kulový blesk, obrovská včela-matka a spousta nahotinek. No a po novém zhlédnutí musím říct, že to je asi to jediné, co stálo za to. V tom filmu se jakoby pořád něco děje, ale když se nad tím zamyslíte, tak se tam toho zase tak moc nestane. Kroner umře, Dočolomanský zbohatne, Kvietik nezbohatne a umře, jeho synové taky umřou a konec. Když už rodinná sága, tak by osudy jednotlivých členů rodu měly být nějak zajímavé a poutavé. I v historii mé vlastní rodiny bych našel víc dramatičnosti a bohatší osudy, než jsou tyto. Ovšem formální stránka je samozřejmě úžasná. Jenže na druhé straně Jakubisko nedokáže vyvolat emoce, nedonutil mě soucítit s postavami. Většina postav během filmu zemře a vás to vůbec nezasáhne. To je problém. Herci hrají sice dobře, ale většinou jen opakují typy postav, které předtím i potom hráli už stokrát. Kroner svérázného staříka, Dočolomanský bohatou svini, Kvietik správného chlapa, Jakoubková trpící ženu. Ale do zlatého fondu to asi patří, to vám neberu. (03.09.2009)

Z dětských let jsem si z toho pamatoval podstatně víc Jozefa Krónera, Madagaskaru, jeho lásky k vínu a nepřebernou spoustu poetických obrazů. Ty jsem v tom nacházel i dnes, jen role starého Pichandy mi najednou nepřišla zdaleka tak zásadní. Prim v tom hrál Štefan Kvietik, který se mi ale ve svých padesáti letech nelíbil jako jinoch na ženění. Co naopak oceňuji, to bylo to lidské hemžení. Pan Jakubisko s tím musel mít děsně moc práce. Jistě mu to za to stálo, všechny ty příběhy v tom propletenci mají sílu a hloubku. (24.04.2022)