Annette

´´ Muzikálová fantazie s humorem, láskou, sexem, monstrem, dítětem a pár mrtvolami ´´. Přesně takto svou novinku popsal režisér Leos Corax. Pro francouzského režiséra je Annette nejen prvním muzikálem, ale především prvním filmem, který natočil v anglickém jazyce. Hudební doprovod poté Corax nenechal náhodě, protože film doprovází hudba bratrů Rona a Russella Maela, tedy skupiny Sparks. Tito bratři ovšem též stojí za scénářem a jednou se jim musí nechat. Oni a Corax za sebou zanechají velmi výrazný muzikál, který nejspíše vynikne i díky výrazně rozpolceným reakcím veřejnosti.   Začne to celé vlastně velmi idylicky. Milá romance, hezké barvičky, poklidný hudební doprovod od Sparks a esence takového klasického feel-good muzikálu, kde zatím nic nezavání něčím temným. Jenže doba idyly po zhruba první třetině zcela vymizí a nastoupí pravá tvář Annette. Corax nenatočil muzikál, který by kráčel ve stopách například Zpívání v dešti, naopak natočil něco, co nemůže být Zpívání v dešti a podobným muzikálům více vzdálené. Není to film pro každého, přesto půjde o film, který velmi pravděpodobně každému divákovi něco zanechá. Ať bude mít divák na film kladný či záporný pohled.   Už úvodní sekvence, kdy ihned nastoupí hudba od Sparks velmi pravděpodobně rozhodne o pohledu diváka na celý film a to i přesto, že na ono pověstné krájení chleba se bude muset ještě chvíli poznat. Sparks to i na stará kolena mají v sobě a právě i jejich hudební doprovod sehrává v Annette důležitou roli. Fanoušci Sparks budou mít určitě radost, pro odpůrce jejich muziky půjde nejspíš už na samotném počátku o prohraný souboj. A to se film ještě velmi zahřívá.   Annette je především vizuálně strhující. Působí neskutečně kreativně, práce s osvětlením či různými barvami jednoduše nemohla dopadnout líp. Annette působí jako poctivá filmařina, kdy si je tvůrce naprosto přesně jistý tím, co přesně dělá a působí to film s jasnou autorskou vizí. Annette funguje jako muzikál s velmi povedenou i když nenápadnou choreografií a v první polovině skutečně vzniká pohodový muzikál, kdy si hlavní dvojice navzájem prozpěvuje svojí lásku a říkáte si, že větší idyla prostě u Henryho a Ann být nemůže. A pak dojde na odhalení pravé temné tváře Annetty.   Annette po zhruba první třetině otočí o 180%. Z Annetty se nevyklube muzikálová feel-good romance, ale o poznání temnější film. Po úvodní sekvenci a zamilované písní se vlastně skutečné barvy dají prohlédnout opravdu těžko. A dojde na věci, které skutečně působí jako ta nejstupidnější tvůrčí volba. Ať už se bavíme o vzhledu oné výjimečné Annette (děsivější miminko byste našli snad už jen v Ostrově Dr. Moreau) či dalších rozhodnutí, které můžou skutečně působit jako z jiného světa a velmi snadno může dojít k posměchu nad Caraxovým rozhodnutím.   Jenomže v průběhu vše do sebe vlastně krásně začne zapadat a Caraxova symbolika je poté snadno rozlousknutelná. Začne probíhat další část příběhu o holčičce, která se kvůli svému talentu stává loutkou a přitom to vše nadále pokračuje v muzikálovém duchu. Jenže po té první třetině a odhalení karet nic není takové jako předtím. A to se přitom na pořádnou gradaci a vyvrcholení ještě musí chvilku počkat.   Vizuální styl Coraxe a hudba bratrů Maelových postupně pokračuje a vše funguje v bravurní symbióze. Adam Driver přitom dokáže vystřídat hned několik zajímavých poloh a opět dokáže, že jedním z nejlepších herců své generace. Marion Cotillard dokáže veškeré své emoce prodat už jen díky mimikám v obličeji a je další skvělou castingovou trefou. A vynikající je také Simon Helberg, který si na malém prostoru klade většinu svých momentů pro sebe a ve finále jen zamrzí, že toho prostoru nedostal o poznání více. Především jednu scénu si naprosto krade pro sebe a ukazuje se, že Helberg má i po konci seriálu Teorie velkého třesku nadále co nabídnout.   Spousta vzrušujících muzikálových momentů, povedená výprava a produkce. Prospělo by tomu zkrátit, protože těch 140 minut je tak trochu moc i vzhledem k tomu, že se na onu změnu přístupu čeká tak trochu příliš dlouho a na menším pozadí by Corax bez problému dokázal v první třetině vše vysvětlit na první ploše. I v jistých bodech scénáře se dost možná dalo na něčem zapracovat a především jedné postavě skutečně dát o poznání větší a smysluplnější prostor. Přesto je obdivuhodné, že scénář skutečně zvládne přijít s nečekaným přerodem jedné postavy, zajímavým způsobem přijít se zvratem o tragické lásce a pak i s emotivně působícím finále. Ona cesta k tomu finále je možná tak trochu zkratkovitá a celé to na cestě k epilogu působí tak trošku bez lepšího nápadu, přesto právě finále rozlouskne smysluplnost jedné symboliky a dodá emocionální tečku za tímhle skutečně těžce uchopitelným muzikálem.   Osobně mě občas mrzí, když se tvůrce rozhodne pro tak trochu nesmyslná a vyloženě směšná rozhodnutí. Jenže zrovna u Annette to celé působí tím dojmem, že si za tím Carax přesně stojí a ví přesně, že to chce takhle. A i kvůli tomu jsem mu to u Annette odpustil a byl jsem jen rád, že si Carax za svými lehce zvláštními rozhodnutí stojí. Skutečně to totiž působí jako film s jasnou vizí, který navíc využívá kreativní filmařské postupy a jednoduše skutečně dodává něco speciálního. Annette není film pro každého a velmi snadno mnoho lidí dovede ke kroucení hlavou. Jenže zároveň spousty lidí velmi snadno nadchne. Z Annette nebude muzikálová klasika, výrazná a těžce zaměnitelná podívaná ovšem určitě ano...... (07.07.2021) (menej) (viac)