Réžia:
Ondřej TrojanKamera:
Tomáš SyselHudba:
Michal NovinskiHrajú:
Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Petr Vaněk, Roman Luknár, Martin Finger, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Marián Mitaš (viac)Obsahy(1)
Neuveriteľný, ale pravdivý príbeh rozporuplnej osobnosti Zdeňka Tomana, vlastným menom Zoltána Goldbergera, pochádzajúceho zo slovenských Sobraniec. Toman bol mužom mnohých tvárí a mien, šéfom zahraničnej rozviedky a bezškrupulóznym obchodníkom a kariéristom. Poverili ho zásadnou úlohou - zohnať peniaze, ktoré komunistom vyhrajú voľby. A Toman peniaze zohnať vedel. Pre seba, pre rodinu i pre stranu. Šmelinou, vydieraním, obchodmi s vojnovými zločincami aj ich obeťami. Práve on umožnil presun východoeurópskych Židov, ktorí prežili holokaust a unikali pred povojnovými pogromami cez Československo do Palestíny - samozrejme za tučnú províziu. Neštítil sa ničoho. Cena, ktorú za svoju kariéru zaplatil on i jeho blízki, však bola príliš vysoká. Film odkrýva pozadie tzv. tretej republiky, rokov 1945-48 a rozpráva príbeh muža, ktorý významne ovplyvnil vývoj povojnového Československa a o ktorom sa nikdy doteraz nehovorilo. (Forum Film SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (397)
Když komunisté vyklízeli na podzim parlament, přibalili jim na cestu tenhle film. Zdeněk Toman, ministerský předseda, nepoučen z krizového vývoje tak dlouho šmelil, až skončil v poutech komunistického vyšetřovatele v podání Ladislava Hampla. Jeho kontroverzní příběh do filmové podoby přetavil Ondřej Trojan. Absolutně se nesnaží jít cestou zjednodušení. Ba naopak. Inkriminovaná léta 1945-1948 mapuje podrobně. Dal si nemalou práci s charaktery, vládních funkcionářů je nemalé množství. A jsou velmi věrohodně ztvárněni. Problém vyvstal jen s Klementem Gottwaldem, Aleš Procházka byl prostě typově mimo a jeho herectví bylo ze všech účastníků nejméně zajímavé/nejslabší. Ovšem Monika Žáková, ano, ta samá a ve své době přirozeně sličná Žáková ze seriálu Chlapci a chlapi, ztvárnila jeho manželku Martu a její šerednost dokonale, ačkoliv se jedná jen o jednu sekvenci. Dál všem představitelům tehdejší komunistické garnitury uděluji samé superlativy. Film navíc orientaci v nich usnadnil jmennými popiskami s momentálně vykonávanými funkcemi. A studii jejich pokřivených charakterů jsem hltal. Stěžejní role připadla Jiřímu Macháčkovi. A ten najednou suverénně dává vážné polohy a jemné nuance své pochybné postavy. Byla radost sledovat Tomanův vzestup a pád v jeho podání. Film to rozhodně není nikterak krátký. A jelikož jde do politického klikatění velmi podrobně, 150 minut může občas působit přece jen zdlouhavě. Je ale evidentní, že frekventovaným pobýváním v útrobách ÚV si režisér připravoval závěrečné škrtidlo, kdy nemilosrdně nastolí fatální osu(dovost) všem bestiálním komunistickým činovníkům. Zatnutí jejich tipců prostřednictvím popisek je zatraceně působivé, citlivějším divákům za ty nebohé straníky můžou zvlhnout oči. Dobová výprava evokuje a navozuje tehdejší éru velmi zdatně, finance už zřejmě nebyly na rozmáchlé davové scény, ty zastoupily autentické archivní záběry, rozhodně to ale není nic, co by dramaticky kazilo kvalitní filmový zážitek. Trojan a spol. má na kontě pozoruhodný přelom v oblasti politického dusna a je velmi důsledný a poutavý v jeho zobrazení. 9/10 ()
Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. ()
Je tu povedená výprava a herci, až teda na Macháčka, který na víc, než na Samotářského troubu bohužel herečky nemá. Co ale ten film sráží nejvíc do průměru, a důvod, proč už se na něj nepodívám, je, že je to nudné. Chybí tomu tempo a jasnější linie, kterou by mě bavilo sledovat. Toman byl určitě zajímavá persona, prospěchář. Sám původně chudý podkarpatský žid, který jde s kýmkoli, jen když mu to nese. Zachránil své vlastní lidi, ale jen proto, že platili. Kdyby někdo jiný platil za to, aby je poslal na smrt, nejspíš se mohl zapsat právě opačně. ()
Toman je figura z naší historie, o které se téměř vůbec ne. Mám to s ním podobně jako Enšpígl. V životě jsem o něm neslyšel a teď nad ním musím často přemýšlet. Taky si myslím, že ho politika vůbec nezajímala. Šlo mu jenom o prachy. Byl to asi obrovský grázl. Ale možná se k němu dají najít i určité sympatie. Macháček z něho udělal postavu několika rozměrů. Na jeho výkon jen tak nezapomenu. A na samotného Tomana už vůbec ne. Je moc dobře, že o něm byl natočen takto zajímavý film. Teď bych rád sáhl po nějaké tématické literatuře. ()
TOMAN má všecko, co podstatné části historického záběru v polistopadové tvorbě hraného filmu chybí až bolestně. Péči historické realitě, kvalitu scénáře, důslednost režie a přesvědčivost historického dokumentu. V záplavě braku je to oáza dokonalosti. Je pochopitelné, že pravdivé je často nahrazováno pravděpodobným; to však patří do rysu žánru. Historická, avšak toporná pravdivost zakládá nudný a nikým nesledovaný příběh. Ondřeji Trojanovi se naštěstí podařil dokonalý opak. Ano, tak probíhala sovětizace Československa a brutální znásilnění jeho demokracie. Včetně těch fekálních defraudačních a šmelinářských momentů. Úspěchu napomohlo i herecké obsazení. Jiří Macháček, Kristýna Boková, Táňa Pauhofová i Jaroslav Plesl odvedli vynikající práci a dotvořili dokonale autorský záměr. Naopak slabý a neživotný byl představitel Klementa Gottwalda; ideální by byl býval Jiří Štěpnička. ()
Galéria (83)
Zaujímavosti (20)
- Scéna, kdy v Černínském paláci ministerstvu zahraničí po smrti Jana Masaryka přikáží smýt výkaly z parapetu, se nestala. Přesněji byl kus desky s výkaly na příkaz vyšetřovatele Vichra uříznut a dochoval se v Národním archivu až do dnešních dní. Deska byla použita jako důkaz při obnoveném vyšetřování smrti Jana Masaryka. Stopy výkalů tedy nebyly z parapetu smyty, jak je ukázáno ve filmu. (Povaxs)
- Někteří z herců, kteří si ve filmu zahráli, ztvárnili role komunistických pohlavárů již v seriálu České století (od r. 2013), konkrétně v epizodách Všechnu moc lidu Stalinovi (2013) a Zabíjení soudruha (2013). Jaromír Dulava hrál ve zmíněném seriálu Antonína Zápotockého, zatímco v Tomanovi ho hrál Václava Noska. Radek Holub ztvárnil v Českém století Alexeje Čepičku, zatímco v Tomanovi to byl Karel Šváb. (L_O_U_S)
- Později se Toman přestěhoval do Venezuely, kde měl příbuzné. Do republiky se nepodíval ani v devadesátých letech, nejblíže byl ve Vídni. [Zdroj: iDnes.cz] (Povaxs)
Reklama