Toman

Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. (29.09.2018)

Na celým filmu jsou nejlepší závěrečné titulky. Příběh zajímavý, ale jeho vyprávění nudné, rozvláčné, plné postav, ve kterých se nevyznám a nevytvořím si k nim žádný vztah. Nekonečný proud slov dokáže přerušit jen neustálý zapalování nebo típání cigaret, dýmek a doutníků (fakt by mě zajímalo, kolikrát celkem). (08.03.2019)

Už tu těch politických historických dramat je nějak, moc. No ne? Už tu byl Masaryk, Dubček, teď nedávno Rašín a aktuálně pro změnu Toman. Postava to pro mě, přiznám se, byla neznámá. Očekával jsem ale špionážní thriller, tudíž něco, co tu úplně zvykem není. No a dostal jsem ho tak nějak na půl. Z filmu je rozhodně cítit obrovská kvalita. Ostatně Ondřej Trojan není zrovna režisérem, který by své náměty točil na náhodu. Naopak. Spíš jsem měl problém s tím, že první půlka filmu je až moc historicky věcná a přitom strašně málo filmová. Filmovost se rozjede až v podstatě ve třetí třetině, kde jsem vysloveně začal být nadšený z dynamičnosti filmu a zároveň jsem musel uznat, že ta historická věcnost tu má své opodstatnění. Ono je podle mě neskutečně obtížné natočit něco z historie a vysvětlit veškeré souvislosti tak, aby dávaly smysl. Tady film obětoval první půlku, ale smysl to ve výsledku opravdu mělo. Po filmu jsme s kamarádem vedli debatu a přemýšleli, zdali byl Toman dobrým člověkem. Na to si ale musí každý divák odpovědět sám. My na to po pravdě nepřišli. Jediné, co nás ale opravdu sejmulo, tak chování komunistické strany po roce 1945 a následně v roce 1948. Nebudu spoilerovat, ale bylo mi neskutečně zle. Toman si tak rozhodně zaslouží svou pozornost. Jen mám pocit, že bude mít co říct hlavně nám a Slovákům a v Evropě se moc nechytne. No...třeba se mýlím. (19.10.2018)

Nemám veľmi rád špionážne filmy alebo filmy s agentami na jednej alebo druhej strane počas studenej vojny. Ale toto ma celkom bavilo. Do veľkej miery to ale bolo hercom, ktorý to svoju úlohu zvládol dokonale. A bolo zaujímavé sledovať, ako boli osudy niektorých ľudí zložité, spletité a plné ťažkých zvratov a nečakaných životných cestičiek. Nadpriemer. 75/100 (19.09.2023)

Přes všechny chyby filmu je to sice dlouhé, ale stále dobré dobové drama o nástupu jedněch z nejhorších let našich novodobých dějin. Macháček téměř nehne brvou, ale jako zákulisnímu hráči mu to právě proto sluší a vynikne pak, když se má více projevit (rozhovor s americkým velvyslancem, útěk z vazby). 70%. (11.03.2019)