Toman

Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. (29.09.2018)

Produkčně kvalitní (obsazení, výprava, atmosféra doby), záživné ale pro užší okruh diváků, do kterého nepatřím. Osobní život hlavní postavy film načrtne, ale z 90% se venuje žvanění a komplotům mezi politiky. Nebavilo mě to ani přes slušnou kresbu postav a zajímavě jiskřivou mozaiku různorodých politických vyznání, motivací a morálních hodnot; ani přes historickou významnost zobrazených událostí. (17.11.2018)

/// „NAŠE ZEMĚ JE PONĚKUD ZVLÁŠTNÍ A ŽIJEME VE VELMI ZVLÁŠTNÍ DOBĚ“… /// (Pro mě) neznámej maďarskej žid, jako průvodce v prvních poválečnejch dnech, který jsou - z hlediska ustanovování politickejch funkcí, kurevsky důležitý. Hodně zajímavá postava tenhle Toman. Díky němu jsme v centru dění, kde se kromě moci řeší i židovská otázka. A nejen díky Macháčkovi z toho vylejzá dobrej politickej film, plnej vztahů – těch kamarádčofsko-politickejch. Konec mi vyzněním připomíná Stalina. Ale tak to prostě bylo. Soudruh soudruha miloval k smrti. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) V ložnici (nad postelí) nám visel Stalin (obraz vole…). /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.03.2019)

Roztříštěné a bez života. Postavy chodí z kanceláře do kanceláře, zdraví se „Čest práci“ a o ději samotném se jenom baví, spousta informací je navíc dořečena tak jakoby mimochodem. Film se tak zúžil jen na sled epizod ze tří let antihrdinova života, které na sebe nenavazují. O neživotném hadrovém panákovi Jiřím Macháčkovi ani nemluvím. Není na něm znát nic: emoce, motivace, životnost... O nějakém vývoji postavy nemůže být ani řeč, a to neplatí jen pro něj, ale pro všechny. Pokud se Sedláčkovu Českému století vyčítalo, že jde jen o „mluvící hlavy“, tady jde o mluvící hlavy po dvě a půl hodiny. To už se mnohem víc povedla Tomanova manželka Kateřina Winterová se snahou o "malého komunistu" nebo Roman Luknár jako Jan Masaryk - pro mě asi nejzajímavější postava celého filmu. Naopak hvězdné obsazení do každé role přináší i nečekaný faily. Bedřich Reicin aka Marek Taclík - pořád jsem měl dojem, že si Taclík dělá prdel a hraje to jako parodii, ale nejspíš ne... Stejně tak bylo zbytečný do rolí Tomanovy sestry a švagra dát Pauhofovou a Plesla, když se mihnou dvběma scénami a konec. Podobně jako senátor Kubera coby Beneš - je to zajímavej pokus, ale aby na něj dvakrát na pár vteřin zajela kamera a to bylo celý... Film je technicky parádní, rozpočet je na výsledku vidět, je to vymazlený do každýho detailu, navíc hrozně zajímavý téma (než se o filmu začalo mluvit, nikdy jsem o Zdeňku Tomanovi jako spousta dalších neslyšel, přitom příběh má za sebou ohromnej), sympatické je i to, že nad nikým nevynáší morální soudy, ale nechává to na divákovi, jenže... jenže to ve filmu vypadá spíš jako v muzeu než v minulosti. Trojan zjevně hodlá zaútočit na velké množství Českých lvů. Bezpochyby se mu to podaří, ovšem stejně jako loni u Masaryka tomu nebude na základě kvality Tomana, ale mizivé kvality konkurence, která je letos fakt bídná. (27.09.2018)

Zdeněk Zoltán Toman. Raději pije skotskou a kouří Lucky Strike, než vodku a partyzánky, na svůj původ si taky již nevzpomíná. Má jasný cíl, pro vítěství (pseudo)socialismu dokáže s chladnou tváří vyždímat prachy prakticky z jakékoli situace či stavu, který panoval v poválečné Evropě. Je to pro stranu, k obalamucení národa a všech poctivě pracujících, za které se bolševik schovával. Nechají dočasného bratra soudruha vzlétnout, aby mu šly poté lépe přerazit hnáty a charakterově pokřivený diplomat záhy zjistí, že jeho praktiky byly oproti nelidské stalinistické politice, která již překročila hranice Československa, jen dětská hra o kuličky. "Tady Gottwald...zklamal jsi, Zdeno...". Pro mě zcela bezchybné, při své délce velmi svižně odvyprávěné, skvěle gradující, excelentně zrežírované i sehrané a plné silných kontrastů...divák tohoto filmu ví, jak dějiny pokračovaly. "Mě přece nedáš, Klémo..." (Rudolf Slánský). [Kino Citadela - Litvínov] (07.10.2018)