Démoni

Dokonalý príklad kladov i záporov talianskych hororov zlatého obdobia 70tych a 80tych rokov: na jednej strane precízny vizuál s dôrazom na masky a gore, podmanivá hudba (metal sa tu výnimočne hodil) a atmosféra, na strane druhej hrozní herci s ešte horšími postsynchronami a neskutočne otrasný scenár plný debilných expozičných dialógov a s naivným príbehom. Bohužiaľ v Demoni prevažuje to druhé. Najlepšia scéna je aj tak nádherne dekadentná scéna, kedy pankáč zbiera pankáčke žiletkou kokaín z prsu, čo ju strašne rajcuje. Rocknroll! (11.06.2015)

Dobrá komedie :-) banda blbců se nechá nalákat do kina, v jehož útrobách se během představení začnou měnit lidi v démony. Mňo, námět nezní špatně, ovšem celkový výsledek stojí za prdek. Spíše komické pojetí tomu nepřidá, ani ala hrdina, který si ve finále nacvaká cheaty z GTA a spadne mu skrz strop vrtulník :-D paráda. (16.08.2011)

Drsnej a zároveň vtipnej horůrek ala Evil Dead a nebo Braindead a s hodně netradiční svižnou hudbou, která některým scénám dodává skoro až kulervoucí status. Dokonce sem si při těch nádherných jatkách v závěru, kdy tam Geroge na motorce a s mečem všechny démony nádherně naseká jako sekanou vzpoměl na legendární scénu se sekečkou z Braindeadu, kterou považuju za nejlepší krvavej masakr celý kinematografie a tohle se tomu mírně přibližuje. A nelze samozřejmě taky nezmínit ty nádherný brutální až nechutný triky při zabijení a stříkání hnisu kam se dá. Budu asi muset skouknout i druhej díl, jinak to asi nepůjde (12.08.2007)

Silný zážitek to rozhodně nebyl. Ze začátku to bylo vtipné, ale postupem času ten český dabing tenhle film prostě zabíjel. Ono poslouchat jednoho chlapa, jak dabuje všechny dožene k bolesti hlavy velmi snadno. :D Ještě že dneska je ten dabing aspoň takový jaký je... Na svou dobu docela dobré masky, které mohou někoho vystrašit. Taky mě moc nebavilo, jak tu neustále ženský vřískaly. Nebýt toho všeho co jsem vyjmenoval, tak by to nemuselo být tak strašné. :-) (11.06.2016)

Brutální splatterpunkový snímek, který sice může odradit méně otrlého diváka množstvím silně nechutných scén, ale zato stojí na skvělém nápadu. Tvůrci umístli děj do kina, kde se promítá horror. Tento základní syžet je dále invenčně rozvíjen téměř surrealistickou formou, kdy se děj na plátně prolíná s dějem v hledišti kina. Vše je hojně kořeněno funkčním využitím heavy metalové muziky ve scénách líčících hromadnou paniku a zoufalý boj o přežití. Zvláště v tomto ohledu byli Démoni průkopnickou událostí (něco podobného se do té doby prakticky nedělalo). Za tímto účelem byly použity skladby kapel, patřících k tehdejší metalové špičce: např. Accept, Saxon, Mötley Crüe nebo Pretty Maids. Šlehačkou na dortu je pak působivá originální hudba Claudia Simmonetiho. Tvůrci, kterými byli tři výrazné postavy italského horroru (režiséři Lamberto Bava, Dario Argento a Michele Soavi) velmi dobře pracují s klaustrofobními prvky, a často využívají comicsovou a punkovou estetiku. Umělecký přesah tohoto horroru je zřejmý - neschopnost hrdinů opustit kino může odkazovat např. až k Buňuelovu Andělu zkázy. Snímek je neprávem polozapomenutou, i když kultovní a mladším publikem dnes znovu objevovanou záležitostí. V 80. letech patřil u nás ke zlatým hřebům nejedné videopárty: Když chtěl hostitel předvést divákům něco šokujícího, obvykle neomylně sáhl po Evil Dead či právě po Démonech. (11.04.2005)