Pán prsteňov: Dve veže

Dvě věže sice nemají tak kvalitní a ucelený příběh jako první díl, ale zase se mohou pochlubit velkolepější akcí a výpravou jejímž vrcholem je závěrečná bitva v Helmově žlebu, u které jsem 40 minut koukal s otevřenou pusou na ty úžasné vizuální orgie. Postava digitálně vytvořené Gluma je naprostý vrchol současných vizuálních efektů. Proti hereckým výkonům nemohu říct ani slovo (v tomhle díle mě nejvíce zaujmul Viggo Mortensen jako Aragorn). I když tohle je podle mnohých nejslabší díl z celé triologie, tak mě Peter Jackson nezklamal ani náhodou i když se je pravda, že kvalitě prvního a třetího dílu se nevyrovná....... (20.05.2008)

Ve "Dvou věžích" jde již do tuhého, pohádková atmosféra zmizela a příběh je roztříštěnější. Právě kvůli tomu je o chlup slabší, než "Společenstvo". Přesto mě zde uchvátila hudba, vizuál (především bitevní) a potěšila přítomnost Entů. Jako výčitka mě napadá snad jen otravná postava Eowyn, té ani po stém shlédnutí nepřijdu na chut. Jinak je to stále kvalitní díl jedné z nejlepších fantasy vůbec. (04.02.2014)

Po několika projekcích kinoverze jsem byl přesvědčen, že po excelentním Společenstvu míří filmová sága Pána Prstenů do kytek dříve než se pořádně rozjela. Sice to zážitek nesporně byl, ale až moc cílený na první signální a "pod povrchem" se nic nenacházelo. Prostě dokonalé řemeslo a "pouze" dobrý film, což je v tomhle případě sakra málo. Je to citově prázdné a nad některými změnami zůstává rozum stát; Michael Bay hadr. K tomu nevyrovnané tempo i celková nekonzistentnost. Jenže poté jsem viděl prodlouženou verzi. Je neuvěřitelné, že snímek, který trvá o 45 minut déle má mnohem lepší i vyrovnanější tempo a díky přidaným rozšířeným scénám získává zcela nový rozměr. Jsou to dva různé filmy jak vyzněním i kvalitou. (20.11.2003)

Těch 5 hvězdiček je pro trilogii jako celek... "Dvěma věžím" se podařilo udržet "Společenstvem" nesmírně vysoko nasazenou laťku. To jen na úvod...Prostřední díl ságy je přece jen ze všech nejrozvleklejší, ale to neznamená, že by byl nudný! Všechny složky filmu do sebe perfektně zapadají, scénář nemá díru a neskutečných scén je hned několik, za všechny zmíním jen Gandalfův souboj s Balrogem a pak moji nejoblíbenější - bitva u Helmova žlebu, sekvence kdy Gandalf Bílý na Stínovlasovi v čele rohanských jezdců pádí prudkým svahem a s úžasnou světelnou aurou kolem sebe proráží hordy skřetů....Nezapomenutelné...Největším překvapením je pro mě ale dokonalé spojení hereckého mistrovství Andyho Serkise a počítačových mágů, kteří vnukli postavě Gluma tragický rozměr a dechberoucí schizofrenní mysl. (21.03.2003)

To bylo tak: Pan Tolkien, kterému erudovaní lingvisté neřeknou jinak, než Tolkýn, napsal příběh o zrodu velkých skutků z rukou malého tvora, to celé šikovně zašmoulil do politické hry o trůny, přihodil několik fantastických soubojů, vdechl život novým bytostem, závdavkem jim vypsal rodokmen, vytvořil jazyk a co hlavně? Hlavně to všechno úhledně rozdělil do šesti knih. Člověk hned věděl, že čte jednou příběh o Frodově toulkách Ostravskem... eee, pardon Mordorem, jednou se pročítá chrabrými činy od Helmova žlebu po Minas Tirith. Pak ale filmaři přišli na to, že je třeba příběh naservírovat jako jedno velké hurá a tak to slepili dohromady. A tím se nám příběh co deset minut přelívá z jednoho konce Středozemě na druhý. Asi už tušíte, kam mířím. Ano, to bylo ale pitomě vymyšlené, co? Už už to bylo skoro napínavý a najednou vžum, byli jsme na zatím velmi nudném tripu kdesi před branami Mordoru. Tato nuda byla roztříštěná jen upřímnými pohledy toho zlého Pána s tím příšerným zánětem spojivek, Pána Saurona. To je ale nic proti otřesným vsuvkám s Glumovými monology. Pak další vžum a sledujeme opět docela složitý příběh ze Západní marky, kde dochází k opravdu klíčovým událostem, velkolepou závěrečnou bitvu nevyjímaje. Ale jakáž pomoc. I přes tyto výtky si člověk film zamiluje. Pro skalní fandy jasná extáze, některé momenty opět stojí za věčné oslavování, některé jsou ostudou. Opět spousta chyb, pořád ještě nikdo nevychytal ty věčné změny velikostí hobitů a trpajzlíka Gimliho, který jednou zaboří čelo mezi Aragornova prsa a po druhé je mu někam pod lokty. Potěšil Háma a jeho syn Halas - tomu říkám, pane Tolkýne, nadčasový humor. Za mě byly vždy Dvě věže za slabší čtyři hvězdy neboť jsem musel srovnávat s lepším první dílem. (23.12.2013)