Le Diable noir

Georges Méliès a jeho klasická filmová atrakce němé éry. Na poli pouhých čtyř minut se Mélièsovi podařilo rozehrát zábavnou taškařici, ve které ďábel straší zákazníka v hotelovém pokoji. A nebyl by to Méliès, kdyby ve filmu nepoužil zvlášní efekty. V tomto případě jde o tvůrcův oblíbený stop-motion trik, jehož genialitu dokazuje fakt, že se téměř totožný trikový proces používá i v dnešní době (z posledních filmů Mrtvá nevěsta nebo Wallace a Gromit), tedy nějakých sto let od jeho vzniku. Le Diable noir je klasickým zástupcem filmů doby, kdy na film ještě nebylo pohlíženo jako na komplexní umělecké dílo s možnostmi vklínění hlubších podtextů, ale jako na atrakci a technologický zázrak, proto jsou zde upřednostněny právě trikové prvky filmu. (01.10.2008)

Teď už tak trošku chápu proč se vedou spory o tom jestli se Chomón se svým La maison ensorcelée(1908) neinspirovalo právě tady. Ale mě je to popravdě fu(c)k. Pokud bych měl tyhle dva počiny porovnávat tak trikově je určitě bohatší Chomónův La maison ensorcelée. Tím však nehaním práci Georgese Mélièse. Už jsem měl tu čest vidět od něho Le Manoir du diable(1896), kterýmu jsem dal 5 hvězd. Jde o krátkometrážní počin jenž lze považovat za historicky první filmový horor všech dob. Tímle si u mě Méliès vysloužil 4 hvězdy. (02.03.2023)

Vzhledem k roku vzniku je až s podivem, že ty moc hezky udělané efekty mohou konkurovat leckteré dnešní ptákovině. Dokonce i těm obohaceným o nepovedené digitální efekty. Taktéž by si mnozí soudobí tvůrci měli vzít příklad z dialogů a celkově se zamyslet nad tím, zda by nebylo lepší točit film němý, než plný bezúčelných prázdných keců. Každopádně, jak už stopáž napovídá, není to žádný dlouhošáhlý epos s půl miliardou postav a zapeklitými sociálními vztahy. A co jinak hodnotit u takovéhoto prehistorického dílka? Klepající se obraz je tak nějak normální. Světe div se, před sto a deseti lety. Rozhodně pozitivní bylo, že to není nijak tmavý a s obtížemi rozlišitelný, jako se u některých předpotopních filmů stává. Kulisy hezký, kostýmy nic moc, hlavně ten Imp, dupačky, kapuca a falešný plnovous... hm. Alespoň že dovedně poskakoval a dokonce tu je i několik speciálních efektů. Dobrý, o to více, když si člověk uvědomí, že Georges Méliès neměl k ruce veletucet poskoků a dalších slouhů a infrastruktura audiovizuální mašinérie vlastně neexistovala. (11.04.2018)

Další triková hříčka génia raného němého filmu. Celý příběh začíná příchodem cestujícího do hostinského pokoje, kde ovšem řádí šotek. V tomto momentě dostává prostor triková kamera, která víceméně „čaruje“ humorné situace. Věci mizí, aby se objevily jinde. Přibývají stejně rychle jako se opět ztrácí. K tomu všemu se ještě zjeví šotek, jenž svými bujarými pohyby a akrobatickým talentem řádí po obrazovce (zmizení uprostřed pohybu není žádným překvapením). Ačkoliv Meliesova tvorba časem upadla do stereotypu, dnešní divák nemá možnost zhlédnout většinu jeho tvorby, a proto se každé režisérovo dílo stává okouzlujícím zážitkem (alespoň pro mě). (15.10.2003)

Videl som množstvo filmov od prvopočiatkov svetovej kinematografie, taktiež aj od začiatkov Mélièsovej tvorby a preto tu teraz môžem byť akože za múdreho, lebo viem, že mal lepšie filmy a že toto je len ďalšie dielo, ktoré zapadá do stereotypu, ktorým sa neskôr vyznačoval. Jediné, čo ma ozaj zaujalo bol ten akože pád zo stolov, no inak utekať pred novými objavujúcimi sa stoličkami mi nedávalo zmysel, taktiež ani to, prečo ich vyhadzoval, keď videl, že stále, ak akože jednu odhodí, tak sa na jej mieste objaví ďalšia. Podľa mňa slabá groteska, ktorá mi len ukazuje, že mnoho ľudí si diela zo staršej tvorby vyberá náhodne alebo podľa odporúčaní a že sa do toho veľmi nevyzná, že staršiu tvorbu veľmi ľudia nepoznajú, inak by napríklad toto dielo nehodnotili k dnešnému dňu 29.09.2013 na tejto stránke 78%, to je prestrelené. Aj s tým čertom to už nie je zábava, navyše jedna scéna, statická kamera, tak to veru nie, v roku 1905 a aj skôr tu bolo o dosť viac hodnotnejších filmov, toto bola podľa mňa už od neho zbytočnosť. (29.09.2013)