Sicario 2: Soldado

Sicario podruhé a opět velmi slušně. Znovu se vracíme do míst, kde se pravidly nikdo dvakrát neřídí a která rozhodně nejsou ideální volbou pro rodinné výlety. Drogové kartely se začaly podílet na pašování teroristů přes mexické hranice (skvělý úvod v marketu), čemuž má rozpoutáním války mezi nimi udělat přítrž pragmatický agent Josh Brolin. Dostává volnou ruku, takže do party kromě elitních žoldáků vezme i starého známého Benicia Del Tora. Zase se bude mluvit o lidskosti a zase nás čeká několik ryze chlapských momentů i špatných rozhodnutí, takže leccos nepůjde podle plánu. A bude nutné si pořádně zašpinit ruce. Ač tihle hoši moc dobře vědí, že tuhle válku se zlem nikdy nevyhrají. Neucvrkávám z kousků režiséra Denise Villeneuva, ano, rozhodně je zajímavý, ale se superlativy bych přeci jen krapet šetřil. Do pokračování nešel a tím připravil hlavní otazník nad režisérem, který to vezme po něm. Ital Stefano Sollima určitě nezklamal, je realistický, sakra efektní a bez příkras. A vedle pomalého tempa rovněž sází na atmosféru. Temnou a znepokojivou. Akce je nápaditá a nelítostná, ale chybí jí emoce, naléhavost a napětí (prostě to, co měl Michael Mann v Nelítostném souboji při neuvěřitelně intenzivní pouliční řežbě po vykradení banky nebo Villeneuve v prvním díle při přestřelce u hranic). Autor jedničky Taylor Sheridan, který režijně potěšil thrillerem Wind River, nicméně opět myslel na morální nadstavbu vyprávění, opět nás vpouští do cynického světa, zvukaři a hudební skladatelka zase sází na temné dunění, takže v obou případech je to velmi fajn. Ostatně jako celek. A těch pár vad mu odpustím. (16.09.2018)

Neskutečné zklamání. Je zde dobře vidět, jak může pokračování uškodit změna režiséra. První půlka je super, zato druhá vůbec nedává smysl. Ať už nelogická rozhodnutí postav, tak nesmrtelný del Toro coby terminátor. Asi nemá ani cenu přemýšlet nad tím, jaké mají vůbec USA v Mexiku pravomoci. Hezký příklad toho, jak může dopadnout nepovedený pokus o rozpoutání války kartelů. Konec prostě nedává smysl... Snad už pokračování nebude. "Tak ty chceš být Sicario?" (25.11.2018)

Stefano Sollima je bezesporu skvělý filmař. S druhým dílem Sicaria si docela pěkně pohrál. Jen škoda, že té akce tam bylo poměrně málo na to, jak mě bavila. Byla totiž set sakra opravdická, bez špetky digitálu...a to já vždycky moc rád ocením. Horší to už ale bylo se samotným scénářem, kterej na konci udělal tak strašný výkruty, že jsem se z toho málem posral. Uznávám, že Tylor Sheridan za pár let dokázal, že je borec, ale tady už to tak trošku přehnal. Zřejmě nejvíc zprasenej scénář v roce 2018. (28.12.2018)

70% Kdybych chtěl být přespříliš vstřícný k SICARIO 2, mohl bych napsat, že je to ve svém vyznění hodně evropský film, ale byl by to jenom chabý argument pro jeho všeobecnou povislost. Sollima není Villeneuve, Wolski není Deakins a nahrazení zesnulého Jóhannssona jinou islandskou skladatelkou je skoro na hraně černého humru. Sheridan po své nekompromisní trilogii (SICARIO, HELL OR HIGH WATER, WIND RIVER) potřebuje doplnit munici, drží se tu stěží na hladině, nicméně je škoda, že SICARIO 2 nerežíroval právě on, mohl zde ze svého scénáře vykřesat mnohem víc než v Americe debutující Sollima. Právě na slabé režii Sicario havaruje nejvíce - zatímco v jedničce by se v dívakovi tzv. krve nedořezali, ve dvojce napětí jaksi absentuje a ani papírově nejdramatičtejší scény tu na plátně nezašustí dramatem. Akční scény, zhruba dvě, jsou vlažné velice a tak asi nejlepším momentem filmu zůstava Del Torova rozprava znakovou řečí a jeho finální resurekce. A jen pro upřesnění - neměl bych problém s tím, že Sicario 2 je míň akční, miň dramatičtější apod, jeho slabina je hlavně v tom, že nemá žádný přesah (artovou hladinu devalvujou drobné béčkové momenty a logické balvany apod.) nad to, co by se od něj divácky očekávalo. (02.07.2018)

I když je na první pohled a snad ještě i po první scéně vše při starém, nedostává se Soldado svému předchůdci na dostřel. Ani nemůže, velká většina klíčových zúčastněných z minula totiž chybí. Villeneuve a jeho dokonale přesvědčivá režie, Joe Walker se strojově přesným střihem, tepající Jóhannssonova hudba a v první řadě vtahující Deakinsova kamera, která tehdy nadprůměrný zážitek pozlatila k nezapomenutelnosti. A ti všichni jsou teď nahrazeni a kromě klíčové herecké dvojice se vrací alespoň Taylor Sheridan. Opět se rozhodl tnout do živého, ale kromě momentu překvapení mu tentokrát chybí i lidštější rozměr, který v prvním dílu diváka díky charakteru Kate tak rozvibroval. Její nástupkyně v podobě neustále vláčené Isabel podobný úkol nemůže zvládnout, protože celou dobu jen slouží zápletce bez toho, že by dostala čistě vlastní scénu na úkor machinací, akce a zatvrzelosti Brolina s Del Torem. Jako samostatná žánrovka samozřejmě Sollimova vize obstojí, na to je charisma obou zmíněných příliš fatální, ale jako pokračování filmu, který před třemi lety zatřásl kinem, je to zatraceně málo. (24.07.2018)