Sicario 2: Soldado

Druhé macho řádění na americko-mexickém pomezí je ve znamení navazování. Zámořský debutant Sollima kráčí ve stopách Villeneuva s patřičným respektem a přitom s vlastní tváří, Wolski se snaží dívat náročnýma očima Deakinse a cellistka Guđnadóttir pokračuje tam, kde se zesnulým Jóhannssonem kdysi temně začala. Platí i to, že Sheridan je nejméně silným článkem soukolí, nicméně přičítám mu k dobru, že nyní upozadil ženský element, pro který v tomhle světě nelítostných vlků není důstojné místo. Strážný anděl smrti Del Toro i ve false flag zamotaný Brolin drží svůj vysoký standard a zatímco ten první naváže vztah s prostředkem k vedení války, ten druhý pokračuje v poznání, že tahle válka vyhrát nejde, jen udržovat rovnováhu a dělat to tak, aby ti nahoře při tom vypadali dobře. Pořád tam je ta znepokojivá atmosféra prostředí, které mě zvláštním způsobem přitahuje, ale nikdy bych se nechtěl stát jeho součástí a toho si na Day of the Soldado nutno cenit. Završení trilogie by se teď mohl chopit Jeremy Saulnier.. (29.06.2018)

// Režijně to Villeneuveovi šlape na paty, scenáristicky ale Sheridan selhává, a to zejména ve finále, kdy jednoduše nedotáhl dramatickej oblouk a ještě nechal otevřená vrátka pro neuvěřitelně předvídatelný pokračování. Akce krásná, hudebně je to prostě ten samej nářez jako v jedničce, tentokrát to ale zkrátka nepodržel děj. Docela škoda, protože k tomuhle už se tak často vracet nebudu. 6/10 (27.06.2018)

S druhým Sicariom som bol veľmi spokojný. Nie síce až tak, ako s prvým, ale rozdiel je zanedbateľný. Pre mňa bolo podstatné, že chýbala Emily Blunt, že sa otvárali zložité problémy, ktoré nemali jednoduché riešenie a že záverečné titulky poskytli príležitosť nadviazať na oba filmy ďalším. V druhom Sicariovi mi chýbala tá tajomná až mystická atmosféra, ktorá bola v prvom často prítomná. Oba filmy boli kvalitne nakrútené a tá čudná hudba prispievala k potrebnej atmosfére. Bezemočná honba za splnením úloh a chýbajúce morálne limity potvrdzujú, že ide o film z 21. storočia. (02.11.2019)

První komentáře byly natolik rozpačité až odmítavé, že zchladily můj zájem do té míry, že jsem vyčkal na reakci mého oblíbeného flankera.27 a teprve poté jsem se odvážil usednout do přítmí kinosálu. Nemá smysl si nalhávat, že největším důvodem pro pokračování byl úspěch Sicaria, který se stal pro řadu filmových fanoušků malým filmovým zjevením. Stefano Sollima sice nedosahuje kvalit Denise Villeneuva, ale pořád jde o nadprůměrného filmaře, který má navíc k žánru blízko. Taylor Sheridan si sice vybral slabší den, vlastně mám pocit, že je to zatím nejslabší scénář, který jsem z jeho dílny mohl vidět, ale ani tady neshledávám důvod k zásadní kritice. To, co fungovalo na jedničce, tedy atmosféra, postavy, hudba a styl, bylo v zásadě úspěšně přeneseno do pokračování. Tvůrci napodobují styl Sicaria, ale nekopírují přitom obsah. Nejde o zásadní titul roku, ale slušnou letní žánrovku, kde jsem necítil žádné zklamání z proinvestovaných peněz za vstupné do multiplexu. Celkový dojem: 75 %. (19.07.2018)

Neskutečné zklamání. Je zde dobře vidět, jak může pokračování uškodit změna režiséra. První půlka je super, zato druhá vůbec nedává smysl. Ať už nelogická rozhodnutí postav, tak nesmrtelný del Toro coby terminátor. Asi nemá ani cenu přemýšlet nad tím, jaké mají vůbec USA v Mexiku pravomoci. Hezký příklad toho, jak může dopadnout nepovedený pokus o rozpoutání války kartelů. Konec prostě nedává smysl... Snad už pokračování nebude. "Tak ty chceš být Sicario?" (25.11.2018)