Láska shora

Je úžasně osvěžující a sympatické opustit zavedené šablonky (a že jich je, během snímku se znovu a znovu vynořují v očekávání diváka, co by jak ne/mělo být), ale stopáž filmu je na můj vkus příliš velkorysá vzhledem k tomu, co snímek sděluje-předestírá. Anebo mi prostě nedochází všechny ty jemné nuance a odkazy, protože mi připadá, že buď a) mě režisér má za debila a vše opakuje do aleluja nebo b) režisér ze svého roky sbíraného milovaného materiálu nedokáže vyhodit vyloženou hlušinu. Nejsem šílený filmový fanoušek a tak mě boření škatulek a forem nešokuje, neuráží, nezajímá jako téma samo o sobě a jiných námětů k přemýšlení/procítění ve filmu moc není. To není výtka k hudbě (perfektní) či hercům/postavám (uvěřitelní, protože skoro nehrají); co se týče barev a exteriérů, film je pastvou pro oči. Ale čekala jsem prostě víc. Každopádně stojí za shlédnutí. (14.10.2011)

To není amatérismus, ale spíš neumětelství. Trápení diváka prostoduchými dialogy a snahou o zachycení atmosféry okamžiku nebo snad poetiky vztahu dvou lidí. Tahle chemie na mě nefunguje, naprosto ne. Iritující zážitek... Jeden bod dávám hudební složce, ta mohla tohle absudárium podpořit, ale zůstala osamocena. Bohužel. (14.09.2011)

Pokud nečekáte standardní romanci, dočkáte se hravého filmečku, který experimentuje s tím, co film a divák vydrží. Chyby se tu nepřetáčejí, ale zdůrazňují dalším záběrem, komentáře hlavních představitelů skáčou svým postavám do řeči a chvílemi vypadne zvuk nebo obraz. Kdo má smysl pro humor, bude se skvěle bavit dialogy a neuvěřitelnými texty písní. (12.01.2003)

Ne že by mě tento snímek často nesral, třeba ta kamera, ještě teď se mi klepou bulvy a sklivec potřebuje naředit. Nebo třeba: „Při sledování mám pocit, že se po mně chce, abych se stala součástí toho úžasného světa těch skvělých lidiček, co mají ta srdíčka i jiné orgánky (http://cs.wikipedia.org/wiki/Lidsk%C3%A9_t%C4%9Blo - pozn. fds) na pravém místě, nosí svetříky a jsou takoví čistí, alternativní a intelektuální.“(uživatel/ka Sarpele – díky, příště sám a sama - pozn. fds ). Ale každý máme své důvody. (A tímto posílám Mirku Spáčilovou (a její přisluhovače) tam, kam už dávno patří, do důchodu.) (11.04.2008)

Sympatické. Rozhodně přetažené, co jde o stopáž, kdy se v tom člověk (já?autor?) trochu ztrácí, perfektní pasáž se stopařkou; hlavně mi vadila taková zvuková (a vlastně i jakákoliv jiná - motivy, titulky, figury, obrazy,...)přehlušenost, která ve mně navozovala dojem jakési bezcílné zmatečnosti. jakože nevíme co, tak třeba tohle. ale jakože určitě viděníhodné. (03.06.2011)